Pátrání po zmizelém G. Hledá se majitel unikátní sbírky

Zuzana Kleknerová Zuzana Kleknerová
7. 11. 2013 13:09
Kdo dostane mistrovská díla zabavená nacisty? Hlásí se první zájemci.
Dům Cornelia Gurlitta v Salcburku.
Dům Cornelia Gurlitta v Salcburku. | Foto: Reuters

Mnichov/Salcburk - V mnichovském bytě, kde bez povšimnutí roky ležely stovky vzácných obrazů moderny i starých mistrů, ho nikdo neviděl už přes rok. Ani ve svém domě v Salcburku se Cornelius Gurlitt dlouho neukázal.

V mozaice o životě osmdesátiletého majitele unikátní sbírky, kterou se snaží poskládat německá a rakouská média, tak stále podstatné střípky chybějí. Gurlitt je nezvěstný, podle některých zdrojů možná dokonce i mrtvý.

Něco málo se ale přeci jen ví. Třeba to, že část zabavených obrazů nepatří k dílům ukradeným nacisty. A německý stát by je tudíž měl Gurlittovi - případně jeho dědicům, pokud už Gurlitt nežije - vrátit.

Nebo to, že se desítky senzačně objevených děl, včetně těch od Dixe, Chagalla či Maxe Liebermanna, dostaly po válce do rukou spojenců. Jak napsal list Süddeutsche Zeitung, Gurlittovu otci Hildebrandovi v roce 1945 více než stovku obrazů zabavili a roky pak drželi pod zámkem.

Později mu je však vrátili. Podle historiků to byla poměrně běžná praxe - nikdo tehdy nezkoumal, jak majitelé uměleckých sbírek ke svým obrazům přišli a jestli původně nepatřily kupříkladu Židům.

Historie rodiny

Že byl Corneliův otec spojený s nacisty, se přitom vědělo. Rodina Gurlittů se uměním nebo obchodováním s ním zabývala po několik generací.

Hildebranda Gurlitta nacisté kvůli židovským kořenům nejprve v roce 1930 sesadili z funkce šéfa muzea ve Zwickau, pak jej však pověřili prodáváním takzvaného "zvrhlého umění" (odstraněného z německých muzeí a zkonfiskovaného židovským sběratelům) zájemcům do zahraničí.

Gurlitt ale zjevně do ciziny prodal jen část děl, mnohé si nechal. Historici nevylučují, že je mohl od Říše dokonce sám odkoupit.

Po válce Gurlitt a celá jeho rodina tvrdili, že vzácná sbírka shořela v roce 1945 při obrovském požáru po bombardování Drážďan. To ale nebyla pravda, jak dokazuje unikátní nález více než 1400 maleb a kreseb v bytě jeho syna Cornelia v bavorském Mnichově.

Dva jezdci na pláži od Maxe Liebermanna. Další z děl nalezených v bytě Cornelia Gurlitta.
Dva jezdci na pláži od Maxe Liebermanna. Další z děl nalezených v bytě Cornelia Gurlitta. | Foto: Reuters

Pátrání po původu

Krom pátrání v historii rodiny Gurlittů se teď Němci snaží zrekonstruovat konkrétní příběh každého z objevených obrazů. Odkud pochází a jak se ke Gurlittům dostal.

Hledání stop je důležitější, než by se mohlo zdát. Na jeho výsledku záleží, zda se dílo dostane do rukou předválečných majitelů, nebo ne.

Jak upozorňuje deník Spiegel Online, obrazy, které vznikly až po 2. světové válce, Gurlittovi každopádně zůstanou. S díly patřícími mezi "zvrhlé umění" je to však složitější.

V tomto domě ukrýval obchodník s uměním Cornelius Gurlitt obrazy Picassa, Matisse či Chagalla; celkem asi 1400 kusů.
V tomto domě ukrýval obchodník s uměním Cornelius Gurlitt obrazy Picassa, Matisse či Chagalla; celkem asi 1400 kusů. | Foto: Reuters

Komu obrazy patří

Část z nich vlastnila třetí říše. Před válkou byla vystavena v německých muzeích a nacisté je pak ze sbírek jako "zdegenerované" vyřadili (to když Joseph Goebbels nařídil, aby se v muzeích propříště ukazovala jen díla německá a "rasově čistá").

"Byť bylo tohle pronásledování 'zvrhlého umění' morálně neudržitelné, z právnického hlediska ho nelze žádat zpět jako restituci," řekl Spiegelu právník Carl-Heinz Heuer. Vlastníkem byl totiž německý stát a s obrazy si mohl dělat, co chtěl.

Jiné je to podle Heuera jen u děl prokazatelně ukradených židovským sběratelům. Tam je pravděpodobné, že dědici původních majitelů v případných restitučních přích obrazy z Gurlittovy sbírky dostanou zpět.

Naopak muzea, která už se o první obrazy hlásí německému nejvyššímu státnímu zástupci, na ně právně nárok zřejmě nemají.

Dům s mřížemi

Když obchodník nacistů Hildebrand Gurlitt v padesátých letech zemřel při dopravní nehodě, sbírku si zřejmě rozdělili jeho synové. Corneliova část se pak před necelými dvěma lety našla v Mnichově a až do minulé neděle držela v přísném utajení.

Právě v Mnichově žila až do své smrti Corneliova matka.

Sám Cornelius jezdil ještě v roce 2010 svým starým Volkswagenem Broukem pravidelně z Mnichova do rakouského Salcburku. Tady má do dneška dům. Zpustlý, zarostlý, se zamřížovanými okny.

Sousedi tvrdí, že ho vlastně nikdo z nich neznal, přitom tu bydlel 50 let. Hned po příjezdu prý mizel uvnitř. Neznají ho ani salcburští galeristé či obchodníci s uměním.

Domovní prohlídka v roce 2010

Jen Emma Bahlmannová z aukčního domu Lempertz, kde Gurlitt v roce 2011 jeden z obrazů dražil, si ho pamatuje jako "seriózního" a "upraveného" pána.

Kam se poděl, to ale neví.

Německý týdeník Fokus, který o senzačním objevu informoval jako první, ve čtvrtek každopádně napsal, že rakouská policie u Gurlitta, v už zmiňovaném domě v Salcburku, v říjnu 2010 provedla domovní prohlídku. Již tedy se pohřešoval (a pak našel). Sousedé se tenkrát báli, že by v ponurém domě mohla být jeho mrtvola.

Vzácné umění ale v domě nikdo nehledal. Rakouská policie do něj nevnikla ani po objevení mistrovských děl v Mnichově. Prý to udělá jen tehdy, pokud ji o to požádá německá strana.

 

Právě se děje

Další zprávy