Kreml řeší nový problém. Palivová krize začíná ohrožovat válečný rozpočet

Ukrajinské útoky na rafinerie a problémy na trhu s palivy dál zvyšují tlak na ruský rozpočet, který už zatěžují rekordní válečné výdaje i slabší příjmy z ropy. Schodek už v polovině roku překonal celoroční plán a Kreml začal hledat nové zdroje příjmů.

Palivová krize v Rusku už není jen problémem řidičů, zemědělců nebo čerpacích stanic. Postupně se stává stále palčivějším problémem i pro ruský státní rozpočet.

Moskva původně plánovala, že letošní schodek federálního rozpočtu nepřekročí 3,8 bilionu rublů (zhruba bilion korun). Jenže už během prvního pololetí dosáhl 5,73 bilionu rublů (asi 1,4 bilionu korun), tedy přibližně 2,5 procenta hrubého domácího produktu (HDP). Celoroční plán tak Rusko překonalo už v polovině roku. Meziročně se navíc výdaje zvýšily o 2,35 bilionu rublů (zhruba 640 miliard korun), uvedlo ruské ministerstvo financí.

Jedním z faktorů, který tlak na rozpočet dál zvyšuje, jsou problémy v energetice. Ukrajina v posledních měsících opakovaně útočila drony na ruské rafinerie i další části ropné infrastruktury. Přidávají se k tomu také stále častější útoky na tankery a další lodě, které jsou součástí takzvané ruské stínové flotily.

Výsledkem jsou výpadky výroby, nedostatek paliv v některých regionech a růst cen. Moskva proto přistoupila také k omezení vývozu pohonných hmot.

Ukrajina se navíc nově zaměřuje i na menší tankery přepravující ropu z Azovského moře do Černého moře. Právě ty tvoří důležitou součást logistického řetězce ruského vývozu ropy i zásobování okupovaného Krymu.

Podle ruského ministerstva financí letos příjmy z ropy a plynu meziročně klesly o 22,7 procenta. Ruský rozpočet je přitom na těchto příjmech stále výrazně závislý. Pro Kreml tak současná situace znamená dvojí problém – stát získává méně peněz a zároveň musí řešit nedostatek paliv na domácím trhu.

Motivace pro ropné společnosti

Rusko se dlouhodobě snaží udržet domácí ceny pohonných hmot pod kontrolou. Pro ropné společnosti jsou ale zahraniční trhy výhodnější než prodej na domácím trhu. Vláda proto využívá systém kompenzací, který má firmy motivovat dodávat paliva ruským spotřebitelům.

V době krize však tento mechanismus představuje další zátěž pro státní rozpočet. Stát přichází o část příjmů z vývozu energií a zároveň musí vydávat další peníze na stabilizaci domácího trhu.

Podle bývalého ukrajinského náměstka ministra vnitra a analytika Antona Heraščenka už tyto kompenzace představují téměř třetinu příjmů státu z ropy a plynu. Stále větší část ropných příjmů tak podle něj končí zpět u energetických společností.

Dalším způsobem, kterým Kreml „lepí“ díru v rozpočtu, jsou vyšší daně. Od roku 2026 vzrostla základní sazba DPH z 20 na 22 procent, zvýšila se také spotřební daň z benzinu. Vyšší nepřímé daně mají přinést do rozpočtu další příjmy, zároveň ovšem zvyšují zátěž pro domácnosti.

Dalším zdrojem financování je zadlužování. Moskva ve stále větší míře využívá domácí trh se státními dluhopisy, které nakupují především ruské banky. Naráží ale na problém, že stále větší část nových půjček slouží pouze ke splácení těch starých.

Třetí možností jsou státní rezervy. Rusko disponuje Fondem národního blahobytu. Vláda přitom slibovala, že do něj v roce 2026 výrazně nezasáhne. Už v únoru ale musela například podle ruského deníku Vedomosti prodat rezervy za 244 miliard rublů (zhruba 60 miliard korun), aby pokryla rozpočtový schodek.

Moskva také stále častěji sahá do kapes firem a prostřednictvím soudů zabavuje soukromý majetek. Jen v roce 2025 odvedla federální agentura pro správu státního majetku Rosimuščestvo do federálního rozpočtu rekordních 638 miliard rublů. Většinu této částky tvořily dividendy státních podniků, další desítky miliard přinesla privatizace, prodej a pronájem státního majetku.

Palivová krize tak začíná mít dopady daleko za hranicemi energetiky. Nejenže komplikuje zásobování některých ruských regionů, ale zároveň zvyšuje tlak na státní rozpočet. Kreml proto musí hledat nové příjmy, více si půjčovat nebo sahat do rezerv – právě v době, kdy výdaje na válku zůstávají rekordní.

Heraščenko dodává, že každý rubl, který musí Rusko vynaložit na řešení krizí, je rublem, který už Kreml nemůže použít na financování války proti Ukrajině.