Nassem Kausarová to udělala. I její sestra, šest bratrů, pět švagrových a dva synovci. Každý z nich prodal ledvinu na trhu s orgány, podle něhož začala pákistánská média zemi přezdívat "bazar s ledvinami", píše agentura AP.

"Děláme to, protože jsme chudí," vysvětluje Nassem, kterému je kolem třicítky a žije s rodinou ve východopákistánské vesnici Sultanpur Mor. Ledvina dárci vynese 2500 dolarů (asi 55 000 korun), někdy méně, zatímco příjemce - jichž jsou asi dvě tisícovky ročně - zaplatí od 6000 do 12 000 dolarů (od 130 000 do 260 000 korun).

To je částka o mnoho menší, než za kolik se provádějí transplantace v Číně. Tam se za ledvinu zaplatí nejméně 70 000 dolarů (1,5 milionu korun). Existuje také podezření, že orgány v Číně jsou získávány od politických vězňů.

Během protestu proběhla také simulace odebírání orgánů, pomocí niž chtěli praktikující Falun Gongu upozornit na pronásledování svých stoupenců v Číně. | Foto: Roman Staněk, Aktuálně.cz

Více o dárcovství orgánů v Číně naleznete ZDE

Dluhy

Kritici připisují vinu ekonomickému systému, který zaplétá pákistánské farmáře do chronické zadluženosti a nutí je tak prodávat ledviny. Podle nich by tento obchod měl být zakázán. Vláda sice tvrdí, že už podniká příslušné kroky, aby obchodu s orgány zabránila, přesto v reálu neexistuje nic, co by mu bránilo.

Ve Spojených státech je darování ledvin za účelem zisku zakázáno. Aby se však fond dárců rozšířil, navrhla Mezinárodní nefrologická společnost se sídlem v Belgii, že by každý dárce obdržel asi 40 000 dolarů (876 000 korun).

V Pákistánu existuje nejméně 20 transplantačních klinik a 10 procent pacientů tvoří cizinci. Mnozí pochází z Blízkého východu a pár jich je také z Evropy.

Bude zákaz prodeje?

Některé transplantační kliniky spravované společně vládou a soukromými organizacemi se však připojily k požadavku, aby byl prodej ledvin zakázán.

Vláda navrhla zákon "regulující" transplantace ledvin, monitorující chirurgické zákroky a "povzbuzující rodinné dárce", informoval pracovník ministerstva zdravotnictví Athar Saíd Dil, spoluautor vládního návrhu.

Odmítl říci, zda se chystá úplný zákaz, ale podle Mukhtara Hamida Šaha, prominentního chirurga, který v roce 1979 založil transplantační centrum, chce vláda postavit placené dárcovství orgánů od lidí, kteří nejsou rodinnými příslušníky pacienta, mimo zákon. Chirurgům, kteří by zákon porušili, by hrozilo až sedm let vězení.

Pooperační problémy

Podle Bakhše Aliho je třeba, aby byl dárce následně pod lékařským dohledem, jenže lidé z vesnice Džandala na východě země si stěžují, že se jim žádné péče po operaci nedostalo.

"Špatně se mi dýchá. Nemohu běhat. Nemohu zvedat těžké věci," stýská si Allah Jar, padesátiletý farmář, který má od té doby, co před sedmi lety prodal ledvinu, chatrné zdraví.

Otec šesti dětí vysvětluje, že potřeboval zaplatit půjčku 180 000 rupií (66 000 korun), ale za ledvinu dostal jen asi 75 000 rupií, takže zůstal těžce zadlužený.

Dvaadvacetiletý Muhammad Akram, dělník u cihlářské pece, říká, že prodal ledvinu, aby zaplatil dluhy svého otce. "Nemohu pracovat jako dřív. Nemohu chodit, nemohu běhat," říká. "Udělal jsem to kvůli otci, ale sebe jsem zničil."

Foto: Aktuálně.cz

Jako bratři

Chirurg Mukhtar Hamid Šah zastává názor, že by vláda a transplantační kliniky měly vytvořit společný trust, který by dárcům ledvin vyplácel peníze a zajistil jim pooperační péči.

Mezitím on sám prý účtuje Pákistáncům polovinu částky, kterou platí cizinci. Ledviny se nevyvážejí do zahraničí, protože Pákistán nemá zařízení k jejich skladování a převozu, vysvětlil.

Sedmačtyřicetiletý Brit somálského původu Ahmad Džama se po transplantaci, která ho stála 10 000 dolarů, zotavoval na Šahově klinice. Líčí setkání se svým dárcem, bývalým učitelem a otcem šesti dětí.

"Mnohokrát jsme mu poděkoval. Řekl jsem mu: 'Zachránil jste mi život a ode dneška mám pocit, jako bychom byli bratři'."