Online z Filipín: My máme štěstí, tak pomoc dlužíme

22. 11. 2013 13:35
Bez pomoci se neobejdou, napsal v online rozhovoru Petr Štefan z Člověka v tísni.
Petr Štefan.
Petr Štefan. | Foto: Člověk v tísni

Tacloban - Tým české humanitární organizace Člověk v tísni, který se po řádění smrtonosného tajfunu Haiyan vypravil na Filipíny, ve čtvrtek dorazil do Taclobanu - nejhůře zasaženého města, kterému živel uštědřil přímý zásah.

Téměř celou metropoli provincie Leyte, která měla před katastrofou 220 tisíc obyvatel, tajfun srovnal se zemí. V přístavním městě zavládl chaos.

Mezi všudypřítomnými odpadky se válely ostatky a přeživším neměl kdo pomoci. Podle mezinárodních organizací je na potravinovou pomoc na Filipínách odkázáno asi 2,5 milionu lidí.

Jedním z mnoha, kdo přijeli pomoci, je Petr Štefan z Člověka v tísni. "Myslím si, že jsme se narodili ve šťastnější části světa, a pokud máme tu možnost, máme pomáhat těm, kteří to štěstí neměli," napsal mimo jiné v online rozhovoru se čtenáři Aktuálně.cz Petr Štefan. 

Zodpovězené otázky

Otázka: Dobrý den,
chtěla bych se zeptat jak na tuto katastrofu zareagovala filipínská vláda? Možná je to trochu hloupá otázka, ale pořád jen čtu o pomoci ze zahraničí, tak bych ráda věděla jak jsou na tom místní :). Předem děkuji za odpověď.

Petr Štefan: Místní lidé si na reakci vlády opravdu stěžují. Byla velmi pomalá a nedostatečná. Na druhou stranu představitelé vlády v jednotlivých regionech jsou sami oběti. Jisté je, že s katastrofou těchto rozměrů se prostě země typu Filipíny sama bez pomoci vypořádat nemůže. Děkuji za otázky, loučíme se z Filipín a zdravím čtenáře Aktuálně.cz.

Otázka: Nemyslíte si, že by si měla každá země pomoci sama? A ne jenom - opakovaně - natahovat ruce o pomoc? Jsou nepoučitelní, proto bych byl s pomocí velice zdrženlivý!

Petr Štefan: Níže vysvětluji, proč se Filipíny s katastrofou těchto rozměrů vyrovnat samy prostě nemohou.

Otázka: Dobrý den,Prosím ,jaká je situace na ostrově Cebu a na Mactanu?

Petr Štefan: Ostrov Cebu zasáhl tajfun zhruba od města Bogo na sever. Ta oblast je poničená, ale zdaleka ne tak zásadně jako Tacloban a okolí. Na Cebu totiž problémem nebyla obří vlna, ale vítr, který způsobil menší škody. O poznání horší je to na ostrově Bantayan. Situaci na Mactanu bohužel neznáme.

Otázka: Nebojíte se? Jak to tam vypadá večer a co děláte ve volném čase, když platí večerní zákaz vycházení?

Petr Štefan: Bezpečnostní situace v Taclobanu se výrazně zlepšila, přesto dodržujeme určitá pravidla. Po setmění například nevycházíme sami ven a podobně. Večer většinou komunikujeme s naší centrálou, popřípadě posíláme fotografie a podobně, pak jen skromné jídlo a jdeme spát. Volného času máme úplné minimum a většinou v něm pár hodin spíme.

Otázka: Dobrý den, jak vypadá město teď? Už jsou třeba otevřené nějaké obchody a restaurace? Jaká je atmosféra na ulicích? Pozorujete nějaké zlepšení?

Petr Štefan: Obchody se otevírají jen pomalu, jsou většinou zničené a navíc stále nejde elektřina. Lidé čekají na ulicích na distribuce od své městské části a z trosek se snaží vyndat materiál na opravu svých domů. Přesto se dost často smějí. Filipínské povaze je vlastní, že si trauma odžívá uvnitř, a tak lidé smutek přiliš nedávají najevo na veřejnosti.

Otázka: Dobrý den, jak vypadá město teď? Už jsou třeba otevřené nějaké obchody a restaurace? Jaká je atmosféra na ulicích? Pozorujete nějaké zlepšení?

Petr Štefan: Obchody se otevírají jen pomalu, jsou většinou zničené a navíc stále nejde elektřina. Lidé čekají na ulicích na distribuce od své městské části a z trosek se snaží vyndat materiál na opravu svých domů. Přesto se dost často smějí. Filipínské povaze je vlastní, že si trauma odžívá uvnitř, a tak lidé smutek přiliš nedávají najevo na veřejnosti.

Otázka: Dlouho už jsem o Filipínách nic neslyšel. Jako vždycky, když se něco stane, nejdřív se o tom mluví, pak už to nikoho nezajímá. Neštve to ty lidi tam? Přeju hodně zdaru.

Petr Štefan: Zrovna dneska jsem tu viděl nápis: "Oči světa teď směřují na nás." To je přesné. Lidé tu cítí, že teď se o Filipínách mluví. Po dlouhé době.

Otázka: Dobrý den. Změnila se nějak nálada místních v posledních dnech? V době, kdy byl Tacloban v každých zprávách, vypadali lidé velmi rezignovaně a kdo mohl, utíkal jinam.

Petr Štefan: Bezpečnostní situace v Taclobanu se výrazně zlepšila, přesto dodržujeme určitá pravidla. Po setmění například nevycházíme sami ven a podobně. Večer většinou komunikujeme s naší centrálou, popřípadě posíláme fotografie a podobně, pak jen skromné jídlo a jdeme spát. Volného času máme úplné minimum a většinou v něm pár hodin spíme.

Otázka: Četla jsem, že filipínská vláda chce postiženou oblast rozdělit na sektory (japonský, americký apod.), kde bude celou pomoc organizovat vždy jedna konkrétní země. Už to tam takhle funguje? A v jaké zóně jste vy? Díky.

Petr Štefan: Místní lidé si na reakci vlády opravdu stěžují. Byla velmi pomalá a nedostatečná. Na druhou stranu představitelé vlády v jednotlivých regionech jsou sami oběti. Jisté je, že s katastrofou těchto rozměrů se prostě země typu Filipíny sama bez pomoci vypořádat nemůže.

Otázka: Dobrý den,
máte zkušenosti z přírodních katastrof takového rozsahu?

Petr Štefan: Osobně takovou zkušenost nemám, ale jsem tu s kolegy, kteří zasahují při podobných katastrofách už poněkolikáté.

Otázka: To je zasažený jenom ten Takloban,že všude čtu jenom o něm?

Petr Štefan: Zdaleka ne, zasažený je i Panay, sever ostrova Cebu, Ormoc, celá severní část Leyte a hlavně Východní Samar. O Taclobanu se mluví, protože tu je nejvíce obětí a je to velké město s 230 tisíci obyvateli. Navíc

Otázka: Dobrý den,děkuji Vám za ochotu pomoci a přeju hodně sil.Je možné nějak srovnat tamní situaci se záplavami u nás z minulých let? V čem je to jiné a v čem podobné?

Petr Štefan: Je to jiné v rozsahu katastrofy. Je tu mnohem více obětí a rozsáhlé oblasti jsou totálně zničené. Navíc Filipíny jsou menším přírodním zkázám vystavované často - především zemětřesení a tajfunům. Podobné je to v tom, že podobně jako u nás lidé přišli o své domovy a jejich obnova jim bude trvá léta.

Otázka: Dobrý den, jak dlouho si myslíte, že ČvT zůstane na Filipínách? Jak dlouho předpokládáte, že bude na místě potřeba humanitární pomoc?

Petr Štefan: Myslím, že tu budeme působit nejméně měsíce. Nejdříve v humanitární fázi a posléze při obnově země.

Otázka: Dobrý den, máte pocit, že silná katolická víra Filipíncům v tomto utrpení výrazně pomáhá

Petr Štefan: Osobně takovou zkušenost nemám, ale jsem tu s kolegy, kteří zasahují při podobných katastrofách už poněkolikáté.

Otázka: Zdravím. Na pomoc jsem samozřejmě přispěl, ale mám otázku: Máme zakoupené letenky do Cebu v půlce února 2014 na měsíc pobytu. Chtěli jsme navštívit Bantayan, Malapascuu, Jižní Leyte a Siargao. Vím že je asi brzy se ptát, myslíte si že v únoru již bude možný pobyt v této oblasti i pro turisty? Díky

Petr Štefan: Bude to hodně dobrodružná dovolená, ale já bych se sem v polovině února rozhodně vypravil. Budete muset počítat s nějakými omezeními, ale budete odjíždět s pocitem, že jste oblasti pomohl jak nejlépe to šlo - podpořil jste místní vzmáhající se byznys.

Otázka: dobry den jak mohu pomoci

Petr Štefan: Podívejte se prosím na naše internetové stránky www.clovekvtisni.cz/filipiny Tam najdete, jakými formami lze nyní přispět na naší veřejnou sbírku SOS Filipíny

Otázka: takže jste tam z ČvT dva?

Petr Štefan: V tuto chvíli je na Filipínách pět zaměstnaců ČvT. Jeden v Manile, dva na Cebu a ostrově Bantayan a dva v Taclobanu.

Otázka: Kolik vás tam je? A na co soustředíte nejvíce?

Petr Štefan: Viz odpovědi níže.

Otázka: Na Facebooku Klubu přátel ČvT jsem se dočetla, že jste právě v Taclobanu, kde je podle toho, co píšete, situace nejhorší. Co Vás napadlo jako úplně první, když jste na místo dorazil? Může pomoc, kterou tam poskytujete podle Vás realně opravdu něco změnit?

Petr Štefan: Dobrý den Anno. Díky že sledujete náš Facebook. Snažíme se tam naše fanoušky seznamovat s aktuální situací. Jako první mě napadlo slovo apokalypsa. Tajfun a vlna, kterou zvedl, brala všechno, co jí stálo v cestě. Ve městě téměř každý přišel o někoho blízkého. Ta zkáza je mnoha oblastech totální.

My chceme pomoct lidem znovu se postavit na nohy. Do začátku jim pomoct s vodou a potravinami, poskytnout jim základní hygienické potřeby, pomoct s opravou domů nebo třeba nabídnout možnost přivýdělku formou veřejných prací, aby měli možnost se o sebe co nejdříve postarat sami.

Otázka: Dobrý den,
kolik členů má tým Člověka v tísni v Taclobanu? Jakou konkrétní podobu bude mít jeho činnost?

Petr Štefan: V Taclobanu jsme v současnosti dva, dále máme dva kolegy na ostrově Cebu a dalšího kolegu v Manile. Máme za sebou tři potravinové distribuce; dvě na Bantayanu a jednu v Taclobanu.

Na Bantayanu budeme pomocí veřejných prací organizovat zpracování popadaného dřeva, které se potom použije na opravy zničených domů. Zároveň bychom chtěli pomáhat ve Východním Samaru. Potřeby v této oblasti budeme zjišťovat zítra a pozítří. Kromě veřejných prací se chceme věnovat rekonstrukci obydlí a sanitaci a hygieně.

Otázka: Poíšete nám odmínky, ve kterých tam pracujete? Zajímal by mě váš den, jak vypadá, jak probíhá,co tam děláte (jestli děláte rukama, něco uklízíte nebo v kanceláři). A jak se s nimi dorozumíváte,abglicky asi ti lidé tam neumí nebo ano?

Petr Štefan: Dobrý den. Zrovna teď jsem na kost promočený, protože jsme tři hodiny za vytrvalého deště distribuovali humanitární pomoc. Ale vážně. Spíme v průměru čtyři hodiny denně, někdy také jen v dopravních prostředcích. Jezdíme s humanitární pomocí, kterou spolu s místními pomáháme vykládat.

Zároveň ale chodíme na koordinační schůzky s ostatními nevládními organizacemi. Zkoumáme oblasti, které jsou poničené a bavíme se s místními lidmi. V Taclobanu není elektřina ani voda a podle toho často vypadá naše hygiena. Jídla je tu málo, a tak jsme omezení na pár konzerv, chleba a vodu.

Otázka: Děkuji za online.Jak je prosím Vás možné, že nejdřív říkáte, že je 10000 mrtvých a najednou je to úplně jiné číslo? Vypadá to jako záměrná manipulace, podle mě.Přeji hezký den

Petr Štefan: Dobrý den, my jsme nikdy neříkali, že je 10 000 mrtvých. Citovali jsme jen místní úřady, které toto číslo zmiňovaly. Nyní je oficiálně 4500 mrtvých a proslýchá se tu, že na 10 000 by se číslo bohužel ještě mohlo vyšplhat.

Ale my jsme tu proto, abychom pomohli těm, kteří přežili. A jak už jsem tu zmiňoval, ti i 14 dní po katastrofě nemají pitnou vodu, potraviny, jejich domovy jsou totálně nebo částečně poničené a ztratili zdroje obživy. Těmto lidem chceme pomoct. Také přeji pěkný den.

Otázka: Dobrý den, ráda bych se zeptala, jak na místě funguje spolupráce s ostatními organizacemi a neziskovami. Domlouváte si společný postup, nebo jedete každý po své vlastní linii?

Petr Štefan: Zrovna teď sedím v zázemí stadionu v Taclobanu, odkud se organizuje pomoc. Kolem mě sedí lidé z UNICEF, OSN, UNHCR, zástupci místní vlády a armády, míhají se tady lidé z americké armády a desítek nevládních organizací z celého světa. Ti všichni se pravidelně scházejí a nad mapami koordinují pomoc, aby se dostala co nejrychleji do všech oblastí a byla účinná.

Otázka: Proč bych měl posílat peníze zrovan někam Filipíncům

Petr Štefan: Dobrý den, Filipíny byly zasaženy katastrofou, se kterou se prostě nemohou samy vyrovnat. Asistence ze zahraničí je při obnově země nutná a i tak bude trvat roky. Celé oblasti jsou totálně zdevastované. Lidé přišli o domy, rybáři, zemědělci i zaměstnanci firem o zdroje obživy.

Otázka: JE to fakt taková hrůza jak všude říkají? Srovnání s cunami sedí?Díky

Petr Štefan: Zrovna dnes jsme distribuovali pomoc ve vesnici Diit nedaleko Taclobanu. V poli tu leží auta a kusy lodí, velkou část domů prostě odnesla vlna. Místní lidé říkají, že sahala až do druhého patra, měla obrovskou sílu a brala všechno, co jí stálo v cestě. Ano, srovnání s tsunami sedí.

Otázka: Dobrý den na Filipíny. Neříkal jste někde, že do Taclobanu nepojedete, protože tam jezdí všichni? Někde jsem to četl...

Petr Štefan: Naší první pomoc jsme soustředili na ostrov Bantayan, kam už jsme doručili dvě dodávky potravin a budeme s tamní komunitou i nadále pracovat například na obnově obydlí. Teď s kolegou zkoumáváme další oblasti, kde bychom mohli pomáhat.

Tacloban je nyní přirozeným centrem nevládních organizací z celého světa, kde se organizuje pomoc i do vzdálených oblastí ve východním Samaru. Právě tam zítra s kolegou odcestujeme, abychom zjistili, jaké jsou potřeby místních lidí, a jak by mohl pomoct Člověk v tísni.

Otázka: Dobry den, mne by zajimala Vase osobni motivace jet nekam, kde to je vsechno rozmydleny, a jak treba muze pomoci bezny vypatlanec (ehm...teda ovcan) jako su ja. At se dari a hlavne na sebe pri takovydlech "vyletech" davejte pozor.

Petr Štefan: Ano, máte pravdu, některé oblasti tady téměř úplně zmizely z mapy. Osobně si myslím, že jsme se prostě narodili v té šťastnější části světa a pokud máme tu možnost, máme pomáhat těm, kteří to štěstí neměli. Pokud to v tuto chvíli znamená na Filipínách distribuovat základní potraviny lidem, jež přišli o téměř úplně všechno a přinášet o tom svědectví, neváhám.

A jak můžete pomoci? Osobně bych doporučil vybrat si důvěryhodnou neziskovou organizaci, zjistit si, co na místě dělá, a pak jí třeba přispět nějakou finanční částkou. V případě Člověka v tísni mohu potvrdit, že se pomoc opravdu dostane potřebným

Otázka: Dobrý den, jakým způsobem organizujete pomoc? Jaké máte prostředky?

Petr Štefan: Dobrý den Tomáši, potravinovou pomoc i pomůcky pro opravu obydlí nakupujeme přímo na místě. Je to rychlé, levné, přímočaré a ještě tím podporujeme místní ekonomiku. Pak si najmeme místního dopravce a pomoc doručíme na místo. K tomu v první fázi využíváme 500 000 korun z humanitárního fondu Klubu přátel Člověka v tísni. Tyto prostředky nám pomáhají reagovat okamžitě. Samozřejmě budeme také čerpat z veřejné sbírky SOS FILIPÍNY.

 

Právě se děje

Další zprávy