Dělníci v Nabipuru, které navštívili reportéři z agentury Reuters, na sobě neměli žádné ochranné oblečení a byli od hlavy až k patě pokryti sazemi. Záměrně pracují v noci, závody se tak chtějí vyhnout státní kontrole.
Pneumatiky pocházejí z ciziny. "Ojeté pneumatiky tady nejsou k dispozici, takže je dovážejí ze zahraničí," cituje agentura podnikatele Šivu Čoudaryho, který v Nabipuru půjčuje stavební vybavení. "Vlastní zemi čistí a na nás odhazují svůj odpad," stěžuje si.
Podle agentury Reuters se světový obchod s pneumatikami určenými k likvidaci za posledních pět let skoro zdvojnásobil. Největším odběratelem je podle OSN Indie s 32 procenty celosvětového dovozu, kterou následuje Malajsie.
Největšími vývozci jsou pak Velká Británie, Itálie a Spojené státy. Pro vyspělé země je často levnější pneumatiky dopravit do zahraničí, než je doma ekologicky zlikvidovat. Ročně se mezinárodně přepraví okolo dvou milionů tun gumového odpadu, což odpovídá asi 200 milionům pneumatik. Před šesti lety to byla přitom zhruba polovina.
Část pneumatik skončí v recyklaci, materiál z nich pak putuje třeba na stavbu silnic. Část končí u firem, které je pálí při výrobě cementu nebo cihel. Indické úřady ale přiznávají, že bokem kvete také černý obchod s pálením, který nevyhovuje předpisům o emisích a likvidaci odpadu.
Takto likvidované pneumatiky pak nejen znečišťují obce, jako je Nabipur, ale ničí také místním lidem zdraví.
Podráždění, infekce i rakovina plic
Letos v květnu například agentura Reuters upozornila na souvislost mezi masovou otravou, která vypukla mezi lidmi v jižní Malajsii, a společností zabývající se pyrolýzou.
V závodě ve městě Kulai v Malajsii, kde se pyrolytické závody rozrostly teprve v posledních deseti letech, se reportéři setkali s bangladéšskými imigranty, kteří v nich pracují. Spali vedle levných průmyslových pecí dovezených z Číny, obalení uhlíkovým prachem z pneumatik dovezených z Austrálie a Singapuru.
Levná čínská zařízení stojí okolo 30 tisíc dolarů (asi 690 tisíc korun), zatímco kvalitnější výrobky i desítky milionů. Není proto překvapením, že indická vláda letos v červenci zjistila, že 279 z celkových 637 licencovaných závodů na pyrolýzu ve skutečnosti nesplňuje potřebné ekologické standardy.
Při pyrolýze do okolí vypouštějí prach, oleje, drobné uhlíkové částečky i toxické chemikálie a plyny. Přes sto z nich bylo nakonec uzavřeno. V Indii navíc fungují i stovky továren bez licence.
Vdechování kouře při pyrolýze způsobuje podráždění kůže i plicní infekci. Při dlouhodobém vystavení může vést k infarktu nebo rakovině plic.
Nepatří mezi nebezpečný odpad
Pneumatiky nejsou mezinárodně definovány jako nebezpečný odpad, obchodování s nimi je proto omezené jen mírně. Dopad na životní prostředí ve státech jako Indie a Malajsie, který má na svědomí pyrolýza, ale vidí už i exportéři. Například Austrálie do budoucna plánuje, že vývoz starých pneumatik zakáže.
Většina evropských zemí přitom vyžaduje, aby přímo výrobci a dodavatelé staré pneumatiky sbírali a ekologicky je zpracovávali. Ve Velké Británii to ale podle Reuters neplatí a malé firmy pneumatiky skupují a prodávají je za hranice. Třeba právě do Indie. V roce 2018 Británie poslala do Indie okolo 263 tisíc tun pneumatik, o pět let dříve to bylo jenom 48 tisíc tun.
Ti, co pyrolýzu hájí, ovšem tvrdí, že celý proces může představovat relativně čistý způsob, jak zlikvidovat pneumatiky a přeměnit je v užitečné palivo.
"Lidé nevědí, kam mizí staré pneumatiky. Kdyby moje továrna neexistovala, co by se s pneumatikami dělo?" dotazuje se vedoucí závodu v malajském městě Kulai.
Kontrolování emisí a zbytkového odpadu, který během spalování vzniká, je nicméně nákladné. Ve velkém měřítku je nevýdělečné.
