"Mám tři vnoučata, která trpí hlady," říká v jedné z nemocnic Agnes Ekereruová, která sem na ošetření přivedla svého čtyřletého vnuka. Takových lidí je v zemi až 4,1 milionu, píše server zaměřený na humanitární témata Relief Web. Na vině jsou rostoucí ceny potravin, obecně vysoká inflace a také sucho, které je delší a častější, než země pamatuje.
Situace se výrazně zhoršila kolem roku 2010, líčí pro Aktuálně.cz keňská novinářka a programová manažerka neziskové organizace Drylands Learning and Capacity Building Initiative Joan Lettingová. Sucho zemi od té doby postihlo hned několikrát - mezi lety 2010 a 2011 nebo 2016 a 2017. Současné období bez výraznějšího deště trvá už od roku 2020.
Problémy tu však byly už dlouho předtím, ačkoliv se o nich méně mluvilo. "Vědci odhalili, že okres Turkana na severozápadě země za posledních šedesát let zažil 35 období sucha," uvádí.
Současný stav vědci popsali jako nejhorší za posledních čtyřicet let. To ohrožuje dostupnost potravin, protože zemědělství je závislé na dešti a farmáři, kteří byli zvyklí úrodu prodávat, teď nemají dost ani pro svou vlastní potřebu.
"Navštívila jsem rodiny, které musely změnit své stravovací návyky a nyní jedí jen jednou denně," popisuje situaci v zemi aktivistka Abigael Kimaová, stojící za podcastem Hali Hewa (ve svahilštině "klima") o klimatické změně. "Některé farmářky mi říkaly, že občas nejsou schopny poskytnout jídlo ani svým dětem, protože nemají vůbec nic k jídlu. Za peníze z farmaření dříve posílali děti do školy. Je to smutná situace," upozorňuje v rozhovoru pro Aktuálně.cz na další problém, který sucho přináší.
Zemědělci představující 40 procent pracovní síly v zemi a jsou nuceni měnit své návyky. Místo dvou sklizní za rok jsou rádi alespoň za jednu úrodu. Pěstují také plodiny, které rychleji uzrají a potřebují méně vody. Keňský prezident William Ruto vyhlásil letos v září kvůli suchu stav národní katastrofy.
Odborníci z amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA) uvádějí, že za současný stav může atmosférický jev La Niña, který dlouhodobě snižuje teplotu oceánů, a tím ovlivňuje počasí v různých částech planety. Dalším důvodem je klimatická změna. Situace se podle předpovědí bude ještě zhoršovat, protože průměrná roční teplota v zemi mezi lety 2000 a 2050 stoupne o dva a půl stupně, píše agentura Reuters.
Země je přitom zodpovědná za méně než 0,1 procenta globálně vypouštěných emisí skleníkových plynů, přispívajících k oteplování planety. V roce 2020 vypustila Keňa 16,15 milionu tun emisí oxidu uhličitého. Sedmkrát menší, zato rozvinutější Česko za stejnou dobu vyprodukovalo téměř 88 milionů tun emisí, uvádí server Our World in Data.
Přes milion uhynulých zvířat
Kvůli suchu přicházejí o živobytí také pastevci, kteří nemají čím krmit svá stáda. "Veškerý můj dobytek kvůli suchu zemřel," říká pro Reuters Ekereruová z úvodu článku. V červenci Úřad pro koordinaci humanitárních záležitostí při OSN uvedl, že v Keni kvůli nehostinným podmínkám uhynulo nejméně milion a půl hospodářských zvířat.
Kvůli suchu umírají také divoká zvířata. Mezi červnem a zářím to bylo několik desítek vzácných zeber Grévyho, kterých na celém světě zbývají už jen tři tisíce. Za stejnou dobu uhynulo také 25krát více slonů, než je obvyklé.
"Strážce chráněné oblasti mi řekl, že zápach z rozkládajících se koster je tak silný, že někteří turisté nosí ochranné roušky," píše reportér agentury Reuters. Rezervace a divoká zvířata jsou přitom častým cílem turistů, kteří jsou jedním z hlavních zdrojů příjmů země.
Negativní dopady klimatických změn v Keni se podle Lettingové projeví i na okolních zemích. Nejen proto, že v nich panují podobné podmínky, ale Keňa je navíc finančním, obchodním a komunikačním centrem Afrického rohu. Když se zpomaluje ekonomika Keni, zhoršuje to i stav okolí. "Pokud Keňa pocítí dopady klimatické změny, tak je kvůli dominovému efektu pocítí i další země ve východoafrickém regionu," domnívá se novinářka.
Vládní sliby na papíře
K řešení problémů se hlásí i keňská vláda a prezident Ruto, který teprve v září převzal úřad. "Keňa má v boji s klimatickou změnou vedoucí úlohu, je jednou z prvních afrických zemí, které uzákonily národní i lokální klimatické akce," uvádí Lettingová.
Oficiální cíle se zaměřují na udržitelný rozvoj s nízkou emisní stopou, zemědělství reagující na změny, obnovu lesů nebo na rozvoj geotermální a uhlíkově neutrální energie. Zároveň vláda slíbila, že do roku 2030 sníží objem vypouštěných emisí o 32 procent, píše mezinárodní humanitární organizace Concern.
Kimaová však na otázku, zda vláda dělá dost, odpovídá: "Rozhodně ne." Vládní opatření vypadají podle ní dobře na papíře, jejich implementace ale zaostává. "Z pohledu někoho, kdo bydlí v regionu, kde sucho ničí životy lidí a zabíjí zvířata, si říkám, kde je vláda a proč lidem nepomáhá," říká obyvatelka okresu Elgeyo-Marakwet na západě země.
Nevidí například, že by peníze na zlepšení situace, které každý okrsek dostává, něco změnily. "Nic se nezměnilo, protože pořád trpí ty samé komunity. Nedostaly ani slíbené vzdělání v tom, jak se dopadům klimatických změn bránit," líčí.
Tuto roli proto na sebe vzali klimatičtí aktivisté. "Tyto problémy jsme zažívali už dřív, ale většina lidí je nedokázala spojit s klimatickou krizí. Nyní díky sociálním sítím více lidí chápe, proč se jim takové věci dějí. Mladí lidé mají k dispozici platformy, sdílí příběhy a organizují různé kampaně," vysvětluje Kimaová. Aktivisté lidem touto formou například vysvětlují, jaké plodiny potřebují méně vody, kdy začít s pěstováním nebo kdy nepočítat s deštěm.
