Sázka na Roberta Ballarda nebyla náhodná, po univerzitě totiž sloužil v druhé polovině 60. let u amerického námořnictva a později se jako rezervista zapojoval do vojenským operací. Ballard, kterého k průzkumu moře přitáhl Verneův román Dvacet tisíc mil pod mořem a získal doktorát z mořské geologie, používal pro průzkum mořského dna videokamery, které měly v porovnání s běžně nasazovanými sonary řadu výhod. Díky této metodě pak objevil nejen ztracené ponorky nebo Titanic.
Například v roce 1989 objevil vrak německé válečné lodi Bismarck, kterou britské loďstvo potopilo v Atlantském oceánu po dramatickém souboji v květnu 1941, v roce 1998 našel na dně Tichého oceánu vrak letadlové lodi Yorktown, potopené japonskou ponorkou v proslulé bitvě o atol Midway, či v roce 2002 vrak torpédoborce PT-109, jehož potopení japonskou válečnou lodí Amagiri 2. srpna 1943 přežil pozdější americký prezident John Fitzgerald Kennedy.
Nikdo nevěřil, že by Titanic mohl jít ke dnu. Ve své době šlo o největší parník na světě. Večer před potopením si cestující první třídy vychutnali večeři o mnoha chodech. Pak ale hlídka zaznamenala v mlze blížící se ledovec. Uplynulo 37 sekund, než se loď srazila s ostrým ledem. Zaoceánský parník klesl ke dnu v Atlantském oceánu při své první cestě 15. dubna 1912 necelé tři hodiny po nárazu do ledovce.
