Umělé přerušení těhotenství bylo ve Spojených státech ještě na začátku 19. století možné, minimálně do doby, než se plod začal pohybovat. Pravidla ale nebyla příliš striktní. Mimo zákon byla interrupce postavena okolo roku 1900 a v 60. letech minulého století byla považována za zločin v naprosté většině amerických států. Výjimka se vztahovala pouze na ohrožení života těhotné ženy.
Tehdy se začalo mluvit o možné změně zákonů, zatímco se svět potýkal s dvěma zdravotnickými krizemi. Jedna souvisela s lékem Thalidomid, který těhotné ženy používaly na zklidnění nebo proti ranním nevolnostem. Postupně se ale ukázalo, že přípravek negativně ovlivňuje plod. Na deset tisíc dětí po celém světě se tak narodilo s fyzickými anomáliemi. Tisíce žen kvůli léku samovolně potratily.
Mezi ženami, které si lék v rané fázi těhotenství vzaly, byla i americká herečka Sherri Finkbineová. Když zjistila, že lék narušil vývoj plodu v jejím těle, usilovala o interrupci. Tu jí ale američtí lékaři odmítali provést. Musela proto odletět za procedurou až do Švédska, kde lékaři po interrupci konstatovali, že plod neměl nohy a jednu ruku a pravděpodobně by nepřežil.
Když se informace o interrupci dostala na veřejnost, začaly herečce chodit výhrůžné dopisy. Přišla také o práci. Průzkumy veřejného mínění nicméně ukazovaly, že většina veřejnosti stála za rozhodnutím Finkbineové, píše magazín National Geographic. Žena o několik let později porodila zdravou dceru.
Druhá zdravotní krize v USA přišla v druhé polovině 60. let, když se šířily zarděnky ovlivňující zdraví plodu. Umřelo kvůli tomu až 20 tisíc novorozeňat a další děti se narodily mrtvé nebo měly fyzické či mentální vady. Některé americké státy po těchto událostech protipotratové zákony zmírnily. Jiné, jako například Texas, umělé přerušení těhotenství dál nepovolovaly.
Případ, který přepsal zákony
V Texasu žila také Norma McCorveyová, která v jednadvaceti letech otěhotněla. Nebyla provdaná, měla jen základní vzdělání a problémy s penězi i návykovými látkami. Už dříve porodila dvě děti a obě dala k adopci.
Současné těhotenství chtěla ukončit interrupcí. Neměla však peníze na to, aby odcestovala do jiného státu, kde byly interrupce legální. "Byla jsem sama, neměla jsem kam jít a byla jsem bez práce. Nikdo nechtěl zaměstnat těhotnou ženu. Cítila jsem, že na světě nebyl nikdo, kdo by mi pomohl," cituje ji americký deník Washington Post.
Dozvěděla se ale o dvou právničkách, Sarah Weddingtonové a Lindě Coffeeové, které hledaly někoho, jako byla ona - mladou ženu se špatným sociálním postavením -, aby na jejím případě demonstrovaly neférovost potratových zákonů. Sepsaly proto žalobu proti okresnímu advokátovi Henrymu Wadeovi, který zákony prosazoval. Aby zachovaly anonymitu McCorveyové, vyplnily ho pod pseudonymem Jane Roeová.
Vznikla tak žaloba s názvem Roeová versus Wade (v originále Roe v Wade). Právničky v ní uváděly, že protipotratový zákon porušuje ústavní právo žen na soukromí, konkrétně na jejich svobodu žít bez zásahu vlády do soukromého života. Okresní soud jim dal za pravdu a prohlásil zákon za protiústavní.
McCorveyová mezitím porodila. Dítě dala opět k adopci.
Zlomové rozhodnutí Nejvyššího soudu
Soudy ale probíhaly dál. Okresní soud ve státu Georgia, který rozhodoval v případu Doeová versus Bolton, stanovil, že ženy smějí podstoupit umělé přerušení těhotenství v prvních třech měsících a i v jiných případech než kvůli znásilnění, incestu, ohrožení života ženy nebo zdravotním potížím plodu.
Oba případy se dostaly k Nejvyššímu soudu USA. "Těhotenství je jeden z nejvíce určujících aspektů v životě ženy. Narušuje její tělo. Narušuje její vzdělání. Narušuje její zaměstnání. A často rozvrátí celý její rodinný život," řekla před nejvyššími soudci, mezi kterými nebyla na začátku 70. let ani jedna žena, právnička Weddingtonová.
Sarah Weddington was 27 when she argued Roe v. Wade — the youngest person ever to win in the Supreme Court. Today is the 45th anniversary of the landmark case that legalized abortion in the U.S. Young people have the power to change the world. #7in10forRoe #Roe45 pic.twitter.com/F9loNrYJYo
— Planned Parenthood (@PPFA) January 22, 2018
Rozsudek k oběma případům přišel 22. ledna 1973, kdy v poměru sedm ku dvěma soudci rozhodli, že "žena má během prvních tří měsíců těhotenství absolutní právo se rozhodnout, jestli donosí své dítě". Soud zároveň dodal, že jednotlivé americké státy nemohou interrupce zakázat v žádné době, pokud procedura ochrání zdraví ženy včetně "všech faktorů fyzických, emociálních, psychologických, rodinných a spojených s věkem ženy".
Tímto rozhodnutím se zákazy interrupcí staly protiústavní. Klesl tak počet nelegálních interrupcí a s nimi spojených úmrtí žen. "S nárůstem legálních interrupcí bude nelegální potrat brzy eliminován jako příčina smrti," napsalo v roce 1975 Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí.
"Jsem ráda, že soud rozhodl, že ženy mají po konzultaci s lékařem kontrolu nad svými vlastními těly," uvedla po rozsudku McCorveyová. O více než 20 let později ale otočila a stala se naopak kritičkou interrupcí.
Zpátky k zákazům
Než však v roce 2017 zemřela, poskytla rozhovor tvůrcům dokumentu AKA Jane Roe, ve kterém přiznala, že za kritiku potratů dostala zaplaceno od náboženských skupin. "Vzala jsem si jejich peníze a oni mě strčili před kameru a řekli mi, co mám povídat," cituje z rozhovoru Washington Post. "Pokud chce mladá žena mít interrupci, není to moje věc. Proto se tomu říká volba," dodala.
Celoamerické právo na interrupci zvrátil loni v červnu Nejvyšší soud, který ale už má jiné složení než v 70. letech - tři ze soudců navíc jmenoval bývalý prezident Donald Trump. Rozhodnutí vyvolalo protesty i kritiku Republikánské strany, náboženských skupin či demokratického prezidenta Joea Bidena za nečinnost.
Soud regulaci potratů vrátil do rukou amerických států, což vedlo k téměř úplným zákazům umělého přerušení těhotenství v nejméně desítce z nich. Přibližně polovina amerických států po rozsudku nějakým způsobem omezila přístup k interrupcím, přestože většina Američanů podle průzkumů právo na ně schvaluje.
Právo na interrupce bylo i jedním z klíčových témat loňských kongresových voleb, během nichž řada států pořádala referenda o potratech. Obyvatelé států Kalifornie, Vermont a Michigan si v referendech odhlasovali zakotvení práva na potrat do svých ústav. V Kentucky a v Montaně, které jsou považovány za republikánskou baštu, voliči odmítli navrhované zpřísnění reprodukčních práv.
