Londýn/Paříž - Když byl v květnu zvolen nový francouzský prezident Nicolas Sarkozy a o měsíc později se podle dohody stal pánem v Downing Street 10 Gordon Brown, mnozí komentátoři psali o novém motoru Evropy.
Jak vypadá výměna stráží s odstupem půl roku? Motor EU jede možná o něco lépe, zatím ale zdaleka nepředvedl podstatnější akceleraci.
Návrat do Evropy, který před volbami sliboval, se povedl především Sarkozymu. Charismatický lídr si získal také Američany a do jednání na půdě Evropské unie vnesl energický styl.
PŘEČTETE SI profil ke 100 dnům Sarkozyho vlády
Podařilo se mu dojednat reformní smlouvu, nástupkyni euroústavy, kterou Francouzi v referendu potopili. A co víc - Sarkozy slíbil, že lisabonskou smlouvu co nejrychleji protlačí parlamentem.
I když doma se "Supersarko" pustil do rozsáhlého odbourávání privilegií státních zaměstnanců, nic nenaznačuje tomu, že by se chystal například obdobně reformovat systém zemědělských dotací v EU.
Závan svěžího větru přišel také z Británie, i když Brownův kabinet prozatím nijak nevybočuje z Blairovy éry. Brown ohlásil stahování britských jednotek z Iráku, to však bylo dohodnuto již za jeho předchůdce.
Labouristy nicméně potěšil nástup mladého a ambiciózního Davida Milibanda jako šéfdiplomata. Právě on totiž patřil mezi hlasité kritiky britského angažmá v Iráku. Ani tady se ale žádná revoluce nekonala: Miliband byl dlouhá léta Blairovým poradcem.
PODÍVEJTE SE na profil Brownova "týmu talentů"
Tím, kdo se v Evropě nejvíce zviditelnil, nakonec nebyla ani Francie, ani Británie, ale sousední Polsko. Byli to totiž bratři Kaczyńští, kdo drželi EU v šachu kvůli novému systému hlasování v Evropské radě.
PŘIPOMEŇTE SI: Lech a Jaroslaw. Dvojčata v čele Polska
Na rozdíl od Sarkozyho a Browna však jejich kariéra zatím připomíná spíš supernovu. Po blyštivém začátku totiž vyhasla.
Popularita Sarkozyho i Browna je stále velmi vysoká. Teprve čas ukáže, zda nejde jen o počáteční nadšení.
