Loni Amanda potratila v prvním trimestru těhotenství. Pětatřicetiletá žena z Dallas-Fort Worth v Texasu ihned poté dojela do nemocnice, kde lékaři provedli tehdy častý chirurgický zákrok, kterým rychle a bezpečně odstranili zbytek těhotenské tkáně.
Když se probudila z umělého spánku, na stolku leželo přání od sestřiček a modro-růžový náramek s motýlem jako důkaz soucitu nad tím, čím si prochází. "Bylo to tak milé, protože to bylo hrozně těžké období," popsala Amanda pro americký deník New York Times.
O osm měsíců později, letos v lednu, Amanda opět potratila v prvním trimestru. Přijela do stejné nemocnice, ohnutá v pase bolestí. Podle svých slov velmi silně krvácela. Když ale požádala o stejný zákrok jako posledně, lékaři ji odmítli.
Zákrok se používá nejen při samovolném potratu, ale i při interrupci a během osmi měsíců mezi Amandinými potraty Texas schválil zákon, který zakazuje skoro všechny interrupce po šesti týdnech těhotenství. O zákon se tehdy sváděla právní bitva a na začátku roku panovala nejistota, kterou nakonec ukončilo červnové rozhodnutí Nejvyššího soudu. Ten zrušil federální právo na interrupci, a tak v řadě amerických států začaly platit přísné zákazy umělého ukončení těhotenství.
Jenže ačkoliv by se měly vztahovat pouze na interrupce, dopadají i na ty, kteří potratí nechtěně. Ženám podle amerických médií chybí nezbytná péče, která se podobá té interrupční, a tak trpí doma v bolestech a mohou být ohroženy i na životě, varují odborníci.
Zmíněná texaská nemocnice Amandu poslala domů s instrukcemi, že pokud začne krvácet natolik masivně, až krví zaplní plenu častěji než jednou za hodinu, má se vrátit. Amanda tak doma seděla na toaletě a podle svých slov bolestí ryla nehty do stěny. Pak si sedla do vany, kde ji manžel držel za ruku, a oba plakali.
"Voda ve vaně byla tmavě červená, v podstatě jsem 48 hodin jen silně krvácela a vylučovala kousky tkáně," vypráví. "Bylo to úplně jiné než moje první zkušenost, kdy byli všichni tak soucitní a laskaví. Teď jsem se jen cítila sama a vyděšená."
Nemocnice případ odmítla komentovat s tím, že zdraví pacientů je jejich prioritou. Nejistá právní situace ovšem nadále komplikuje život lékařům, ale také lékárníkům, uvádí deník Washington Post.
Nový svět
"Ve světě po Roeové (případ Roeová vs. Wade až donedávna garantoval federální právo na potrat, pozn. red.) mohou ženy, které potratí, zemřít," říká Monica Saxenaová, lékařka na urgentním příjmu v Stanfordské nemocnici.
Potraty se přitom týkají nejméně každého desátého těhotenství, podle některých dat dokonce až třiceti procent. "Lidé si musí uvědomit, že chyba během těhotenství je běžná," vysvětluje Rashmi Kudesiaová, expertka na plodnost z Houstonu.
Když žena samovolně potratí, lékařská pomoc může být v podstatě stejná, jako když si přeje těhotenství ukončit uměle. K chirurgickému zákroku se obvykle přistoupí tehdy, pokud velmi silně krvácí, pacientka je chudokrevná anebo jinak oslabená. Pro jiné ženy je zákrok emocionálně snadnějším řešením než dlouhý potrat doma. Další možností jsou léky, které tělo donutí tkáň rychleji vyloučit. I v tomto případě se ale při interrupci používají ty samé.
Poslední možností je čekat, než se tělo samo zbaví tkáně, což ale v některých případech může trvat i týdny. Navíc podle Amerického kolegia porodníků a gynekologů stejně nakonec asi pětina žen potřebuje lékařskou pomoc. V ideálním případě si pacientky mají vybrat, která metoda jim vyhovuje, protože to alespoň částečně sníží trauma z konce chtěného těhotenství, shodují se odborníci.
Tlukot srdce
Gynekoložka Carley Zealová z Wisconsinu potvrzuje, že tamní nemocnice odmítla jednu z jejích pacientek s odkazem na platné zákony. Žena pomoc dostala až po pěti dnech silného krvácení. "Tyto zákony už teď ubližují mým pacientkám," uvedla lékařka.
Předepsané léky navíc pacientkám odmítají automaticky vydat i některé lékárny. Mluvčí společnosti Walgreens, která provozuje síť lékáren, potvrdil, že některé léky nyní kvůli novým zákonům vyžadují větší prověření pacientky, a to i když jsou vystaveny na základě receptu. Ačkoliv ženy léky nakonec dostanou, musejí na ně mezitím i několik dnů čekat. Anebo v lékárně vysvětlovat a ujišťovat, že právě potratily.
Lékaři varují, že ještě větším rizikem je pro ženy případ, kdy jim příliš brzy praskne plodová voda, takže plod už nemůže přežít, ale stále mu tluče srdce. Studie dvou nemocnic v Dallasu zaznamenala případy 28 pacientek, kterým plodová voda praskla před 22. týdnem těhotenství, tedy v době, kdy je na základě lékařského doporučení interrupce legální například v České republice. Kvůli texaským zákonům ale tyto ženy musely čekat na potřebnou pomoc do chvíle, kdy byly jejich životy v přímém ohrožení. Průměrně tyto ženy čekaly devět dní a více než polovina z nich skončila s vážnými infekcemi, krvácením nebo dalšími zdravotními problémy.
Jiný článek v odborném časopise New England Journal of Medicine popsal případy, kdy se pacientky vracely do nemocnice se symptomy sepse poté, co jim byla odmítnuta lékařská pomoc.
Raději neotěhotnět
"Je vytvářen takový systém, kdy už mezi pacienty a lékaři nepanuje žádná důvěra. Pacientky se tak mohou kvůli strachu rozhodnout, že do nemocnice vůbec nepůjdou, i když třeba právě potratily," uvedla Sarah Pragerová, profesorka gynekologie z Washingtonské univerzity.
Aktivisté a konzervativní politici, kteří zákazy interrupcí prosazují, se však domnívají, že zákony hovoří jasně a tvrzení o chybějící péči jsou přehnaná. "Nikdy jsme se jako lidé bojující za život nesnažili omezit lékaře, když se jedná o urgentní péči," prohlásil například John McCravy, republikánský politik z Jižní Karolíny. A ředitel organizace Liga pro život Eric Scheidler dodal, že lékaři dobře vědí, které zákroky provádět mohou.
Příběh Amandy z úvodu článku však ukazuje, že některé Američanky, které chtěly děti, se nyní raději rozhodnou zcela změnit své životní plány. "Už se nebudeme snažit otěhotnět," přiznala. "Nemáme pocit, že je to v Texasu bezpečné, po tom, čím jsme si prošli."
