Výslechové protokoly parašutistů ukázaly dlouho neznámé pozadí atentátu na Heydricha

Nejen Gabčík s Kubišem. Tváře československých parašutistů na dobových snímcích
Prezident Edvard Beneš připíná Josefu Gabčíkovi (vlevo) a Janu Kubišovi druhý Čs. válečný kříž 1939. Snímek dvou nerozlučných přátel, kteří později jako paraskupina Anthropoid zlikvidovali Reinharda Heydricha, byl pořízený v britském Moreton Paddox 9. prosince 1940.
Z Velké Británie bylo do protektorátu Čechy a Morava vysláno celkem 38 na svou dobu výtečně vycvičených československých paraskupin.
27. května 1942. Parašutisté Jan Kubiš s Josefem Gabčíkem smrtelně zranili zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Heydrichův automobil byl vrženou pumou poškozen v Kichmayerově ulici v pražských Holešovičkách. Exploze bomby roztrhala na cáry kapotáž vozu a jedna ze střepin obalená plstí ze sedačky vnikla hluboko do Heydrichových zad.
Rotmistr Jan Kubiš a rotmistr Josef Gabčík na snímku pořízeném během pobytu ve Velké Británii.
Foto: Osobní archiv Eduarda Stehlíka
Jan Gazdík Jan Gazdík
27. 5. 2020 10:36
Historik Vojtěch Šustek publikoval v roce 2020 dosud neznámá svědectví o statečnosti a morálních kvalitách parašutistů i členů protinacistického odboje. Publikace obsahuje nezveřejněné dokumenty týkající se českého odboje i atentátu na Reinharda Heydricha, ke kterému došlo 27. května 1942. "Tihle lidé po sobě zanechali imponující etický odkaz," říká Šustek o parašutistech a odbojářích.

O atentátu na Reinharda Heydricha i paravýsadcích do protektorátu vyšlo už desítky prací, knih a několik filmů. Přesto mám při čtení vámi zveřejněných poválečných výslechových protokolů parašutistů a jejich pomocníků pocit, že o nich víme stále málo. Musel jste si při čtení těchto dokumentů v něčem poopravit či doplnit názor (rozhovor vznikl v polovině roku 2020)?

Ještě než jsem se před lety pustil do edice dokumentů Atentát na Reinharda Heydricha a druhé stanné právo na území tzv. protektorátu Čechy a Morava, od seriózních historiků jsem věděl, že parašutisté i jejich spolupracovníci se chovali v mimořádně obtížných situacích velmi statečně.

Svůj názor či znalosti o parašutistech jsem tedy nemusel zásadně měnit. V každém případě jsem si je ale podstatně prohloubil.

Starší historici měli tu nevýhodu, že až do roku 1989 se neměli šanci dostat k archivním dokumentům, s nimiž jsem pracoval já. A když ta možnost po pádu komunismu byla, zabývali se už dalšími tématy anebo byli v pokročilejším věku a neměli po zpřístupnění fondů chuť ani sílu podniknout vysilující práci v archivech. Dokumenty související s atentátem či paravýsadky, o nichž se bavíme, nebyly až na vzácné výjimky nikdy zveřejněny v plném znění. A dost možná je po roce 1989 nehledal nikdo i proto, že převládl názor, že už vlastně není co objevovat.

Týká se to snad i paraskupiny Anthropoid Jana Kubiše a Josefa Gabčíka?

Jistě. Jak jsem řekl - sám jsem byl překvapen, že většina dokumentů, které jsem o atentátu na Heydricha a druhém stanném právu editoval, nebyla známa, nebyla tedy nikdy zveřejněna, a pokud ano, tak jen útržkovitě a někdy i dost nepřesně.

V souhrnné zprávě Kurta Daluegeho pro říšského vůdce SS Heinricha Himmlera se nemluví jen o Anthropoidu, ale také o paravýsadcích Percentage, Silver A, Silver B, Out Distance, Zinc, Bioscop, Bivouac, Steel, Intransitive a Tin. Právě tento Daluegeho dokument přináší nové informace o bombě Jana Kubiše, kterou hodil na Heydrichův automobil. Měla velmi citlivou roznětku a parašutista ji musel hodit odjištěnou a rotující.

Znamená to snad, že Jan Kubiš by bombu použil, i kdyby Josefu Gabčíkovi neselhal samopal?

Je to nanejvýš pravděpodobné. Parašutisté chtěli útočit současně střelbou i vrženou perkusní bombou.

A ještě k tomu selhání Gabčíkova samopalu, o němž se celá léta spekulovalo. Do poznámkového aparátu jsem zařadil koncept hlášení protektorátní policie pro gestapo z místa atentátu. Je v něm popsán vzpříčený náboj v hlavni zbraně, kterou tam Gabčík zanechal. Tento dokument je příspěvkem k odpovědi na otázku, proč Gabčík nevystřelil.

Hrdinové, kteří pomohli parašutistům

Který z parašutistů či jejich pomocníků vás zaujal nejvíce?

Těžká otázka. Když ale pominu Anthropoid a jeho pomocníky, asi vás překvapím málo známými jmény. Jde o nejchudší z nejchudších: zemědělské dělníky Františka Gráda, Františka Kalinu a Antonína Krejčího, kteří schovávali parašutistu Františka Pavelku. Nešlo přitom o aktivní odbojáře, ale prosté čeledíny s početnými rodinami. Na velkostatku Koudelov u Čáslavi se v noci po vysazení z letounu najednou objevil parašutista a oni měli na rozhodování, zda mu pomohou, či ne nanejvýše pár minut.

Všichni tři mu poskytli všestrannou pomoc, třebaže věděli, že riskují své životy. Bylo to přitom už v době prvního stanného práva, kdy se za mnohem menší provinění popravovalo, takže ti tři muži věděli, že Němci si neberou servítky a jak umějí být krutí. V berlínské věznici Plötzensee byli také později sťati. A víte jakými slovy svůj postoj ti čeledíni korunovali při výslechu na gestapu?

Ne.

"To, co jsme udělali, udělal by každý správný Čech." Při výsleších a mučení obstál i parašutista František Pavelka.

Vše o atentátu, parašutistech a odboji
Autor fotografie: Aktuálně.cz

Vše o atentátu, parašutistech a odboji

  • Třetí svazek edice historika Vojtěcha Šustka obsahuje devadesát dokumentů. Celkem 39 dokumentů se týká osudů parašutisty Františka Pavelky z výsadku Percentage a jeho tří spolupracovníků z velkostatku Koudelov u Čáslavi. Tyto dokumenty tvoří obraz cesty českých vlastenců od jejich zapojení se do odboje přes zatčení, výslechy, nacistický soud, až po násilnou smrt v sekyrárně věznice v Berlíně-Ploetzensee.
  • Dalších 42 dokumentů se týká příběhů mužů z paraskupiny Bivouac: Jindřicha Čoupka, Libora Zapletala a Františka Pospíšila, osm dokumentů gestapa se vztahuje k veliteli paraskupiny Zinc Oldřichu Pechalovi, čtyři dokumenty pojednávají o smrti Arnošta Mikše v přestřelce s protektorátními četníky.
  • Paraskupiny Silver A se týká celkem devět dokumentů. Tři dokumenty se zabývají přestřelkami protektorátního četnictva a gestapa s účastníky domácího odboje, dále ozbrojenými střety odbojářů Františka Peltána, Rudolfa Mareše a Zdenka Šillingera.
  • Další pojednávají o seskoku paraskupiny Out Distance u Ořechova. Kniha obsahuje i souhrnné zprávy úřadoven německého represivního aparátu o průběhu stíhání parašutistů i jejich spolupracovníků na území protektorátu. U každého editovaného dokumentu následuje po originálním německojazyčném textu doslovný český překlad a obsáhlý poznámkový aparát.
  • Jeden ze souhrnných dokumentů obsahuje zprávu pražského gestapa s názvem Objasnění atentátu. Detailně se v něm hovoří o Kubišově útoku bombou na Heydrichovo auto. V poznámkovém aparátu je koncept hlášení protektorátní policie z místa činu, kde se hovoří o zbrani zanechané na místě činu útočníkem. Tato zbraň měla vzpříčený náboj v hlavni.
  • Naprostá většina editovaných dokumentů nebyla dosud zveřejněná v plném originálním znění. Pouze k menšině editovaných dokumentů měli přístup zakladatelé historiografie československých paraskupin vysílaných do protektorátu z Velké Británie, jako byli historici Zdeněk Jelínek, Oldřich Sládek, Jiří Šolc a pokračovatelé v jejich práci Jaroslav Čvančara, Jan Břečka či Lubor Nedbal.  

Svazek navazuje na předchozí dva dosud vydané svazky, následovat budou další dva. Knihu lze zakoupit nebo objednat ZDE.

Zdroj: Jan Gazdík

Stejně silně na mě ovšem zapůsobil čin katolických kněží Václava Kostihy a Františka Voneše i dvou farských hospodyní z fary ve Ždánicích. V roce 1942 ukrývali gestapem intenzivně hledaného parašutistu Oldřicha Pechala a odbojáře Cyrila Žižlavského. A pomohli těmto dvěma mužům i přesto, že jejich fotografie byly vylepeny po celém kraji. Pechal byl strašlivě mučen, přesto neprozradil nic pro gestapo použitelného.

Nyní zveřejněné výslechové protokoly ale i poválečná svědectví přeživších nám dávají nahlédnout i do detailů chování lidí, kteří jednali v obrovském stresu, někdy i pod palbou Němců. To nám umožní pochopit nejen jejich činy, ale i rozhodování ve zlomových okamžicích, kdy šlo o život.

Proč vlastně tedy tihle "obyčejní lidé" tolik riskovali?

Prošel jsem už tisíce dokumentů z období heydrichiády, takže snad mohu říci, že touha odbojářů, abychom byli osvobozeni z německé okupace, byla natolik silná, že svoji pomoc parašutistům považovali za samozřejmou. Byli takoví dávno předtím, než se hrdiny stali.

Byl to jejich životní postoj, vztah k bližním, k národu. Nepovažovali to mimochodem za něco výjimečného, stejně jako my dnes považujeme za samozřejmé, že se máme postarat o staré a již nemohoucí rodiče či o naše děti.

Zajímavé jsou i poválečné výpovědi zatčených příslušníků gestapa…

Používám je minimálně, a to jen v případech, kdy není žádný věrohodný svědek tehdejších událostí. Výpovědi poválečně stíhaných úředníků gestapa neberu jako věrohodný pramen. Stejně jako kterýkoliv běžný zločinec či vrah jen očerňovali své oběti. Vyšetřovatele a soudce chtěli přesvědčit, že Češi si mohou za všechno sami. 

V české historiografii a publicistice bývají někdy výpovědi zaměstnanců německého represivního aparátu používány dost nekriticky. Zjednodušeně řečeno: řekl to při výslechu úředník gestapa, tak to tak muselo - podle některých historiků - být.

Když nás oklamete, pomstíme se

Existovali ovšem i parašutisté zrádci jako Karel Čurda či Viliam Gerik, kteří se stali konfidenty gestapa. Jaké byly vůbec motivy a charaktery podobných lidí, jimž se vaše edice také věnuje?

Za Karlem Čurdou se táhnou desítky, možná stovky mrtvých - to je bez diskuse. S Viliamem Gerikem je to však mnohem složitější. Určitě bych jej nedával na roveň s Čurdou. Nezjistil jsem, že by zavinil smrt některého z účastníků odboje. Gerik je dost komplikovaný příběh. 

Rád bych ale připomněl jiné konfidenty gestapa: Viktora Ryšánka a Karla Paprskáře, původně odbojáře, kteří si po zatčení vykupovali své životy zradou kamarádů a spolubojovníků. Stali se velmi aktivními a placenými spolupracovníky gestapa. Byli to zločinci. Jiné označení ani omluvu pro ně nenacházím. Právě konfidenti Ryšánek s Paprskářem stojí za zatčením parašutisty Oldřicha Pechala a jeho spolupracovníků.

Občas si říkám, že výjimečnost atentátu na Reinharda Heydricha Jana Kubiše a Josefa Gabčíka možná dost upozadila či převálcovala v očích lidí akce ostatních paravýsadků.

Možná to tak opravdu je. I proto bych se zmínil například o paraskupině Bivouac (Výsadek vysazený v dubnu 1942 u Křivoklátu. Skupina měla za úkol provádět sabotáže v továrnách a na tratích. Všichni postupně padli do rukou gestapa a byli popraveni, pozn. red.). Její členové Libor Zapletal, Jindřich Čoupek a František Pospíšil projevili obdivuhodnou statečnost. Zapletal je přitom některými komunistickými spisovateli a historiky osočován jako zrádce a zbabělec.

Zapletala po zatčení nutilo gestapo ke spolupráci. Předstíral ochotu na to přistoupit. Gestapo mu pohrozilo, že pokud se je pokusí oklamat, zaplatí za to rodiče i bratři životem. Parašutistův otec Pavel Zapletal se souhlasem matky a obou bratrů, když se seznámili se situací, prohlásil: "Skutečná spolupráce s gestapem nepřipadá v žádném případě v úvahu! A to ani kdyby měla být naše rodina zlikvidována."

Možná to někoho překvapuje, avšak postoj Pavla Zapletala byl mezi parašutisty a jejich pomocníky vnímán jako samozřejmost.

Parašutista Libor Zapletal byl později znovu zatčen při přechodu zelené německo-švýcarské hranice a umučen v koncentračním táboře Mauthausen. Jeho rodina byla odvlečena do koncentračního tábora Osvětim. Rodiče zahynuli, bratři Milan a Lumír se po válce vrátili.

Stává se i archiváři či historikovi, že čte dokument s otevřenými ústy? A stalo se to i vám? A co nám vlastně přinášejí tři čtvrtě století staré výslechové protokoly? 

Od chvíle, kdy se věnuji dějinám odboje, vždy znovu a znovu žasnu nad statečností a lidskými kvalitami našich předků. Jde o velmi vzrušující poznávání.

Tihle lidé po sobě zanechali imponující etický odkaz. Svojí nezištností a láskou k bližním i k českému národu nás mohou stále inspirovat. A to je i důvod, proč by nás měly jejich osudy zajímat.

Obzvláště užitečné je to dnes, kdy slýcháváme poučky o tom, že úplatný je každý, že záleží jen na výši nabídnuté peněžní částky a podobně. Jenomže lidé, o nichž spolu hovoříme, byli nejenom neúplatní, ale raději obětovali své životy, než aby přestali být sami sebou a začali se chovat jako konfidenti Ryšánek, Paprskář anebo Čurda.

Video: Unikátní fotky strůjců atentátu na Heydricha, podívejte se

Když jsem negativy držel poprvé v ruce, ovládly mě silné emoce. Později mi došlo, jaký vzácný nález držíme v rukou, říká k objevu fotek historik Michal Burian, kurátor výstavy Tváře odvážných. | Video: DVTV
 

Právě se děje

Další zprávy