Londýn/Atény - Uprchlice, které žijí v táborech v Řecku, zažívají strach, sexuální násilí a beznaděj. V přeplněných táborech podle jejich výpovědí panují katastrofální podmínky, o něž úřady nejeví zájem.
Její personál hovořil od loňského března s více než stovkou žen a dívek v táborech v Aténách a na řeckých ostrovech. Přes 60 procent uprchlíků, kteří letos dorazili do Řecka, byly ženy a děti. Tábory kapacitně zdaleka nedostačují - v pěti ostrovních zařízeních s kapacitou 6400 míst žije 17 000 lidí. Mezi nimi těhotné ženy nebo lidé se zdravotními potížemi. Nedostává se hygienického vybavení, pitné vody, místa jsou zamořená krysami.
Na řecké pevnině žije přibližně 45 500 uprchlíků a migrantů v městských ubytovnách nebo táborech. I tam jsou podmínky špatné - letos byly znovu otevřeny tři tábory, jež byly dříve uzavřeny jako neobyvatelné. Po otevření se ale podmínky podstatně nezměnily. Přístup k základním službám na pevnině komplikuje nedostatek informací a tlumočnic. Uprchlice se snaží pomoci si samy, scházejí se, hledají přístup ke službám a vzájemně se podporují, sdělil novinářům generální tajemník AI Kumi Naidoo.
"Zavrženíhodné selhání evropských vlád při zajištění bezpečné a legální cesty uprchlíkům prchajícím před válkou vystavuje ženy a dívky většímu riziku traumatického zneužívání. Navzdory všemu nacházejí sílu mluvit otevřeně," řekl Naidoo, který osobně přijel posoudit situaci na ostrov Lesbos.
Podle AI se ženy dostávají do většího nebezpečí zneužití už ze strany převaděčů. "Když evropské vlády zavřely dveře uprchlíkům, jsou ženy ve větším nebezpečí ze strany převaděčů. Nemůžete požádat policii nebo někoho jiného o pomoc, protože jste 'nelegální'. Převaděči to vědí a zneužívají toho," sdělil Amnesty International jeden ze syrských uprchlíků.
Mnohé ženy popsaly stav sanitárního zařízení. Sprchy a záchody jsou bez zámků, takže do nich vstupují muži, i když je uvnitř žena. "Na toaletách nejsou žádná světla. V noci někdy chodím na záchod se sestrou nebo se vymočím do kbelíku," řekla uprchlice z ostrova Samos.
"Cítíme se úplně zapomenuté. Některé z nás jsou v táboře již dva roky a nic se nemění… Nemohu mluvit o svých problémech, protože nikdo nemluví naším jazykem," řekla Iráčanka, která žije v táboře u Atén. Žena z tábora na Lesbu řekla, že místo má kapacitu 3100 míst, ale lidí je v něm dvaapůlkrát více. Na podlaze spí i těhotné, jež mají k dispozici jenom omezený přístup k lékařské péči. V září prý jedna z nich porodila v táboře bez jakékoli lékařské pomoci.
