reklama
 
 

Nobelovu cenu míru dostali Tunisané. Zabránili kolapsu země po pádu diktátora

Aktualizováno 9. 10. 2015 11:45
Letošní Nobelova cena za mír putuje do Tuniska. Získaly ji čtyři organizace, které pomohly vybudovat demokracii v zemi po takzvané jasmínové revoluci v roce 2011. Norský Nobelův výbor cenu Tunisanům udělil za "jejich rozhodující příspěvek k budování pluralitní demokracie v Tunisku". Vítězství Tunisanů je velkým překvapením. Většina odborníků tipovala osobnosti či organizace, které se podílejí na řešení současné uprchlické krize.

Oslo - Velkým překvapením vyvrcholily týdny spekulací o letošním laureátu Nobelovy ceny míru.

Nobelův výbor v norském Oslu oznámil, že nejprestižnější ocenění získali Tunisané. Přesněji tuniský Kvartet národního dialogu.

Tunisané cenu dostali za "jejich rozhodující příspěvek k budování pluralitní demokracie v Tunisku po jasmínové revoluci v roce 2011". Tedy v době, "kdy se proces demokratizace ocitl - v důsledku politických vražd a rozsáhlých sociálních nepokojů - na pokraji kolapsu".

Hnací síla míru

Kvartet národního dialogu zahrnuje čtyři klíčové organizace tuniské občanské společnosti: odborovou centrálu Všeobecný tuniský svaz práce (UGTT), Tuniský svaz průmyslu, obchodu a řemesel (UTICA), Tuniskou ligu na obranu lidských práv (LTDH) a Tuniský spolek právníků.

"Tyto organizace reprezentují různé oblasti a hodnoty tuniské společnosti: pracovní život a dobré životní podmínky, zásady právního státu a lidských práv. Na tomto základě kvartet s velkou morální autoritou vykonává svoji roli jako prostředník a hnací síla rozvoje mírového demokratického vývoje v Tunisku," stojí v odůvodnění ocenění.

"Nobelova cena míru za rok 2015 se uděluje tomuto kvartetu, nikoliv čtyřem jednotlivým organizacím jako takovým," zní jeho dovětek.

Právě v Tunisku odstartovalo na přelomu let 2010 a 2011 takzvané arabské jaro, které vedlo k politickým a sociálním změnám v několika zemích severní Afriky a Blízkého východu.

Revoluce tehdy přinesly pád autoritářských režimů v Egyptě či Libyi.

Proč Tunisko. A proč teď

Tunisko má za sebou pluralitní prezidentské a parlamentní volby. Ve srovnání s jinými protagonisty arabského jara (Libyí, Sýrií, Egyptem, Jemenem) tak dokázalo přejít od diktatury k demokratickému systému bez války či chaosu.

Problémem však zůstávají teroristé, jak ukázaly dva letošní útoky v Tunisu a na pláží nedaleko Súsy.

Revoluce proti dlouholetému diktátorovi Zínu Abidínu bin Alímu vypukla na konci roku 2010, když se upálil na protest proti šikaně úřady stánkový prodavač Muhammad Buazizí. Protesty a demonstrace donutily prezidenta 14. ledna 2011 uprchnout do exilu. Tím se daly do pohybu i protesty v Egyptě, Jemenu, Sýrii a dalších zemích.

Příklad, že lze spolupracovat

Směr, jaký pak nabraly události v Tunisku, je podle Nobelova výboru "jedinečný a pozoruhodný hned z několika důvodů".

Podle zdůvodnění ukazuje, že islámské a sekulární politické proudy mohou spolupracovat na dosažení nejlepších výsledků, které jsou v zájmu země. "Příklad Tuniska tak podtrhuje význam dialogu a pocit národní sounáležitosti v regionu poznamenaném konflikty."

Tunisko je rovněž dobrým příkladem, že občanská společnost může hrát klíčovou roli v demokratizaci dané země a že takový proces může i za obtížných okolností vést ke svobodným volbám a pokojnému předání moci. "Kvartet národního dialogu musí být oceněn za to, že nebyl ztracen přínos jasmínové revoluce," píše Nobelův výbor.

Čtete rádi zpravodajský on-line deník Aktuálně.cz? Podpořte nás v anketě českého internetu Křišťálová lupa. Hlas nám můžete dát zde. Děkujeme!

autoři: Michal Žák, Zuzana Kleknerová, Martin Novák | 9. 10. 2015 11:03

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama