reklama
 
 

Nobelovu cenu za chemii mají vědci ze Švédska a USA. Zjistili, jak buňky dokážou opravit DNA

Aktualizováno 7. 10. 2015 12:30
Nobelův výbor udělil ve Stockholmu už třetí letošní Nobelovu cenu - za chemii. Dostali ji sedmasedmdesátiletý Švéd Tomas Lindahl, 69letý Američan Paul Modrich a stejně starý Američan tureckého původu Azíz Sancar. "Jejich práce poskytuje základní znalosti o tom, jak fungují buňky," píše se ve zdůvodnění s tím, že objev je využíván například pří vývoji nových léků na rakovinu.

Stockholm - Nobelův výbor udělil ve Stockholmu další Nobelovu cenu - za chemii. Dostali ji Švéd Tomas Lindahl, Američan Paul Modrich a Američan tureckého původu Azíz Sancar.

Švédská královská akademie věd trojici ocenila za to, že - na molekulární úrovni - zmapovali, jak buňky dokážou opravit DNA a zachovat genetickou informaci.

"Jejich práce poskytuje základní znalosti o tom, jak fungují buňky," píše se ve zdůvodnění s tím, že objev je využíván například pří vývoji nových léků na rakovinu.

"Naše DNA je každý den poškozována ultrafialovým zářením, volnými radikály a dalšími karcinogenními látkami, ale i bez těchto vnějších útoků je molekula DNA ze své podstaty nestabilní," píše se v dokumentu Nobelova výboru.

"Důvod, proč se náš genetický materiál nerozpadne na úplný chemický chaos, je, že celá řada molekulárních systémů dokáže DNA průběžně sledovat a opravovat. Nobelovou cenou za chemii pro rok 2015 byli oceněni tři vědečtí pionýři, kteří několik z těchto systémů zmapovali, a to na molekulární úrovni," stojí v něm doslova.

Sedmasedmdesátiletý Tomas Lindahl momentálně pracuje v britském Institutu Francise Cricka. Je v pořadí už 29. Švédem, který se zařadil na seznam laureátů Nobelovy ceny.

Zbylí dva držitelé ceny působí v americké Severní Karolíně a oběma je shodou okolností 69 let. Američan Paul Modrich je součástí týmu na lékařské fakultě prestižní soukromé Duke University v Durhamu. Američan tureckého původu Azíz Sancar pracuje na University of North Carolina.

"Na počátku roku 1970 se vědci domnívali, že DNA je extrémně stabilní molekula, ale Tomas Lindahl prokázal, že se rozkládá v takové míře, která by učinila vývoj života na Zemi nemožným. Toto zjištění ho vedlo k objevu molekulárního systému, který neustále působí proti zhroucení naší DNA," vysvětluje ve zdůvodnění Švédská královská akademie věd.

Azíz Sancar pro změnu zmapoval mechanismus, který buňky používají při poškození DNA ultrafialovým zářením. "U lidí narozených s defektem tohoto opravného mechanismu se vyvine rakovina kůže, jsou-li vystaveni slunečnímu světlu," pokračuje.

Třetí z čerstvých nobelistů Paul Modrich ukázal, jak buňka opravuje chyby, k nimž dojde při replikaci DNA během buněčného dělení.

autoři: Michal Žák, Zuzana Kleknerová | 7. 10. 2015 11:50

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama