Rotterdam - Nový nizozemský zákon ukončí téměř čtyřicetileté období politiky umožňující tisícům squatterů bydlet bez placení nájmu v budovách, které patří někomu jinému.
Pokud se chcete stát v Nizozemsku squatterem, píše list LA Times, nepotřebujete příliš mnoho.
"Měli byste mít nějaké nářadí: páčidlo, dvouhlavé kladivo a velký šroubovák. Beranidlo může být také k užitku," říká jeden z členů asistenční skupiny Kraakspreekurin, která pomáhá začínajícím squatterům v Nizozemí.
Co následuje, dostanete-li se do objektu? Pokud jste squatter, který se drží zákonů, upozorníte policii a zavoláte majiteli domu.
"Většinou řeknete ´ahoj´," směje se osmadvacetiletý Aetzel Griffioen.
"´No, zvláštní zpráva, ale obsadili jsme váš objekt. A doufáme, že se s vámi nějak dohodneme.´ Vždy hovoříme s majiteli," dodává.
Griffioen, politicky aktivní student filozofie, který chce udržet tradici legálního squattingu v zemi, žije s osmi dalšími lidmi v kancelářské budově "plné umělců".
"Místa, která obýváme, jsou součástí městské subkultury a bez squattingu bychom stejně dělali všechny věci s tím spojené. I nadále bychom malovali, skládali hudbu, ale bylo by to mnohem složitější," dodává.
Nizozemská společnost se léta pyšnila přátelským prostředím pro squattery. Nyní se však situace mění. Někteří zákonodárci uvažují o zrušení benevolentního zákona umožňujícího tisícům squatterů žít legálně v cizích nemovitostech.
Dostane-li se totiž squatter do budovy, která není už rok obydlená a nikdo ho při tom nechytí, trest mu nehrozí. Dolní Sněmovna reprezentantů schválila zákon, který by ze squattingu učinil za všech okolností nezákonnou aktivitu.
Zatím však není jasné, zda zákon v této podobě schválí i senát. Podle reportérky LA Times Devorah Lauterové jsou nizozemské squatty, které navštívila, příjemným bydlením. Poortgebow, který je squattem od roku 1980, je čistý, útulný a plný květin.
Jeho osmadvacet obyvatelů, převážně studentů a hudebníků, žije v prostorných ložnicích s vestavěnými dřevěnými patry a dalšími rostlinami, které prostor oživují.
Boří to veškeré stereotypy o špinavých squattech. A lidé jsou vůči takovému squattingu tolerantní. Řada nizozemských squatterů chce spíše jen bydlet levně a upravovat nevyužívané prostory, než se radikálně politicky angažovat.
Poměrně volné ruce v případě squattingu mají také lidé v dánské Kodani, kde se nachází Christianie, území s vlastními pravidly. V někom vzbuzuje odpor, někdo ji nazývá Svobodným městem.
Její zlaté časy však, jak se zdá, skončily a její budoucnost je ohrožena. Území, které leží na místě někdejších kasáren Badsmandsstrade, a které bylo na okraji města, se nyní nachází v jeho středu, tudíž stoupil zájem potencionální kupců o pozemky.
Střety policie a squatterů, ať už z Christianie nebo jiných částí města, jsou tak čím dál častější. Před začátkem loňského klimatického summitu v Kodani se podle britského listu The Times soustředila pozornost opět na tuto kontroverzní část města.
Největším problémem však nebylo téměř sedm set squatterů, kteří v ní pobývají - ti jsou mnohdy nekonfliktní a chovají se na rozdíl od svých kolegů v jiných squattech ekologicky. Ale boj proti drogám a drogovým dealerům, kteří se do těchto míst uchylují.
