Kam autobusy nejezdí. S dopravou na německém venkově pomáhají stopovací lavičky

Helena Truchlá Helena Truchlá
1. 1. 2020 19:06
"Dát ruku v pěst a palec vzhůru už je zastaralé, teď si člověk prostě sedne na lavičku," láká informační leták obce Schuttertal na jihu Německa. Duhově natřená sedátka, takzvané Mitfahrbänke neboli lavičky spolujízdy, v poslední době plní německý venkov. Jejich záměrem je usnadnit dopravu lidem, kteří z nějakého důvodu nemohou nebo nechtějí řídit auto.
Jedna ze stopovacích laviček.
Jedna ze stopovacích laviček. | Foto: Wikimedia Commons - Oxfordian Kissuth [CC BY-SA 3.0]

Německý venkov se vylidňuje, mladší lidé se často stěhují za prací nebo studiem do měst. Na vesnicích pak zůstávají zástupci starší generace, kteří mohou mít problém se po oblasti pohybovat, zejména pokud už nechtějí nebo nemohou řídit vlastní auto. Kvůli úsporám se v některých regionech škrtá, což se dotýká i autobusů, které nyní jezdí méně často nebo vůbec.

Pomoci má lavičkový systém, kterému média přezdívají "autostop 2.0" nebo "stop vsedě". Princip je totiž velmi podobný.

Obce umísťují barevné lavičky na klíčová místa, jako jsou obchody, školy nebo zastávka vlaku. Lidé si pak na ně sednou, čímž dají okolo projíždějícím řidičům najevo, že by se rádi svezli.

Elli M., více než 70letá obyvatelka okresu Wolfrathhausen, si nápad pochvaluje. Zamlada s přítelem prostopovala polovinu Evropy, lavičky si chválí hlavně kvůli pohodlí. "Teď nemusím stát na okraji silnice, prostě si sednu a počkám," vysvětluje. Nepotřebuje ani klasickou ceduli s cílovou destinací. U lavičky je umístěná otočná cedule s několika variantami.

Nápad je starý už několik let, první lavička se objevila v roce 2014. Jejich obliba rostla až v posledních letech, tedy ve stejné době, kdy přibývají nejrůznější opatření na snižování emisí skleníkových plynů. Ty produkují mimo jiné auta se spalovacími motory.

Náhodná setkání

Ve zhruba třiapůltisícovém Schuttertalu ve spolkové zemi Bádensko-Württembersko si projekt nemůžou vynachválit. Postavili zde už zhruba 20 laviček a zájem projevilo více než pět stovek řidičů. Obec se jim snaží používání co nejvíc zjednodušit, přesto ale vyžaduje, aby se registrovali.

"Musí nahlásit své jméno, adresu a e-mailovou adresu a výměnou za to dostanou zvláštní samolepku, kterou si pro lepší orientaci lepí na přední sklo," uvedla pro Aktuálně.cz Lucia Eitenbachlerová, která má v Schuttertalu projekt na starosti. Podle ní to celý systém dělá bezpečnějším, ačkoliv například poznávací značku řidiči uvést nemusí. 

S lavičkami u ní v obci začali na konci loňského roku, od té doby podle Eitenbachlerové zájem trvale stoupá. "Důležité je, že se o tom mluví. Přibývá lidí, kteří jezdí, a čekací doba se zmenšuje. Lidé si to pochvalují," hodnotí projekt laviček zhruba rok od spuštění. 

Pochvaluje si zejména to, jak projekt sbližuje místní komunitu. "Jako by na něj spousta lidí čekala - aby si vynahradili to, co se v dnešní hektické době rychle ztrácí. Ta nekomplikovaná, náhodná setkání," dodává.

Kromě posilování společenských vazeb si obce pochvalují také ušetřené emise skleníkových plynů. Projektům se daří zejména na jihu Německa, v rozlehlém Bavorsku a Bádensku-Württembersku. 

Ne všude se ale nápad ujal tak dobře. Některé skupiny na sociálních sítích, které vytvořilo pět obcí rovněž ve zmíněném Bádensku-Württembersku se záměrem zjednodušit domlouvání spolujízd, jsou rok od startu zcela nepoužívané. 

A jak upozorňuje specializovaný server pro lidi se sníženou pohyblivostí Mobil Bleiben, například v Sasku na východě Německa byla čekací doba tak dlouhá, že se metoda nedala pro cestu k lékaři nebo na vlak vůbec použít. Přitom právě východ země, bývalá Německá demokratická republika, trpí stěhováním lidí pryč z venkova nejvíce

Nejistota a strach o bezpečnost

Nevýhody jsou podobné jako u klasického stopu. Člověk nikdy nemá jistotu, že ho někdo skutečně nabere a že dotyčný pojede na stejné místo. Zároveň není možné zajistit absolutní bezpečnost cestujících. 

V Bünsdorfu ve Šlesvicku-Holštýnsku od projektu upustila místní samospráva po vybudování pouhé jedné lavičky v ceně 700 eur (v přepočtu bezmála 18 tisíc korun) před šesti lety. Místní rodiče se báli svoje děti svěřit cizím řidičům, důchodci si naopak stěžovali, že mladším někdo zastavil mnohem častěji než jim.

"O naší lavičce se hodně psalo v médiích a několik obcí se pak inspirovalo naším příkladem. Musím ale říct, že je používaná jen v omezené míře," uvedl pro Aktuálně.cz Thorsten Schulz, předseda bünsdorfské obecní rady. 

Lavičky pro spolujízdu se podle informací rakouského ministerstva pro udržitelnost a turismus objevují i v této zemi, zejména v hornaté oblasti Tyrolska nebo v Dolním Rakousku. Stejně jako v části Belgie, která sousedí s Německem. Tam bylo podle údajů z letošního dubna rozmístěno celkem 18 laviček.

Video:  Miroslav Šnejdar navštívil všechny země světa

Navštívil všechny země světa. Miroslav Šnejdar pro výjezdní doložky odešel do předčasného důchodu | Video: Agentura Dobrý den
 

Právě se děje

Další zprávy