reklama
 
 

Německo nechápe, co se kolem migrace ve Visegrádu děje. Střední Evropa je tradičnější než západní

20. 2. 2016 19:22
Ve vztazích mezi Německem a zeměmi střední Evropy prožíváme krizi vzájemných očekávání, říká Kai-Olaf Lang z berlínského institutu SWP. Lang je předním německým expertem na střední Evropu. Středoevropským zemím podle něj chybí koncepce jejich vztahu k Německu, Berlín zase postrádá pochopení pro situaci postkomunistických partnerů.

Jaká je - viděno z Berlína - pozice paní kancléřky v době, kdy se v Evropě píše o její rostoucí izolaci?

Samozřejmě vidíme, že jednou z hlavních výzev pro evropskou politiku Německa je, že chybějí partneři. Dokonce tradiční spojenec Francie v klíčových otázkách, hlavně v migrační krizi, ukázal, že je zdrženlivý.

Nové německé osamocení je pocit, který je čím dál víc přítomný v německých diskusích. Během krize eurozóny mělo Německo jako hlavní cíl udržení jednoty. Specifickým způsobem chtělo, aby v Evropě nevznikly nové dělící linie. Nyní se ale diskuse o tzv. minischengenu začíná přijímat jako druhá nejlepší možnost.

Po německých a francouzských volbách příští rok a po vyřešení Brexitu bude asi na stole opět otázka prohloubení eurozóny. A také v tom se německá pozice změní. Přidejme k tomu ještě politiku, kterou představuje nedávná společná deklarace šesti zakládajících členů EU o pokračování integrace. A to celé podtržené silnou diskusí o solidaritě. Německo je totiž v těžké, nezvyklé v situaci - samo něco potřebuje.

Dá se v kancléřčině politice určit nějaký konkrétní okamžik, který byl počátkem onoho osamocení?

Migrační politika v Německu i v jiných zemí, způsob, jakým se uprchlíci přijímají, byly hodně určeny domácími aspekty. Až když problémy byly čím dál větší, objevil se tam evropský rozměr. Tady se mi zdá, že Německo možná pozdě začalo komunikovat o tom, co chce a jaká v tom má být role partnerů.

Je tohle důvod, proč třeba v otázce migrace je visegrádská skupina vůči Německu v opozici?

Tam jde o jiné procesy. Ten první je, že když byla irácká válka, tak se hovořilo o dělení na starou a novou Evropu. Teď vidíme něco podobného v tom smyslu, že střední Evropa je vlastně stará Evropa.

Jak to?

Ve společnosti i v politických třídách dominuje tradiční hodnotová orientace. Nechci říci, jestli to je dobře, nebo špatně, ale je to tak. A to je ten rozdíl.

Střední Evropa je tradičnější než západní. Zdrženlivost v otázce migrační politiky samozřejmě hraje roli i v západních společnostech. Myslím ale, že máme normativní rozdíly, které hrají nějakou roli, a to vidíme zejména ve vztahu Německa a střední Evropy.

Druhá věc je, že v některých zemích visegrádské skupiny máme vlády či dominanci politických sil, které chtějí ukončit to, co podle nich je asymetrická, klientelistická situace vůči Německu. A možná je to také proces emancipace střední Evropy vůči Německu.

Jak je tento proces chápán v Berlíně? Vidíte to jako ztrátu partnerské vazby, nebo pro to máte pochopení?

Pochopení je zatím málo. Je to viděno spíš jako neloajalita. Berlín příliš málo vnímá obavy, které tady jsou. A třeba to, že visegrádské země problém migrace definují jinak.

Visegrádské země říkají: vidíme, že migrace je evropský problém, jsme solidární, ale prioritou je ochrana hranic. Otázka přijímání uprchlíků je jeden z aspektů, ale ne nejdůležitější. Může být přece něco jako dělba práce.

Kdybychom chtěli najít nějaký konstruktivnější přístup, tak by to mohlo vypadat třeba jako specializace středoevropských zemí. Ukazují nějakou formu aktivity a solidarity, ale ne v otázce kvót a rozdělování.

Může tenhle problém poznamenat vztahy Německa a střední Evropy na dlouhou dobu, nebo je to přechodná záležitost?

Samozřejmě jsme se občas střetli kvůli rozdílným zájmům. Příkladem může být právě irácká válka nebo zavedení dvojité většiny při hlasování v Radě EU, kde bylo Polsko docela kritické. Měli jsme vypjaté situace v energetické nebo východní politice. Ne s Visegrádem jako celkem, ale s jednotlivými zeměmi.

Teď však máme skutečně novou kvalitu konfliktu. Už proto, že migrační krize je v Německu dominující vnitropolitický problém a visegrádské země jsou v té otázce docela soudržné. Tím, že to má vnitropolitický rozměr, jsou německé pochybnosti větší než v posledních letech.

Shrnul bych to asi takto: máme krizi vzájemných očekávání. O německo-polských vztazích jsem nedávno řekl, že potřebujeme management nedůvěry z obou stran. Pokud jde o visegrádské země, ty si potřebují definovat, jaká je pro ně role Německa - kromě samozřejmě silných ekonomických vazeb.

Právě v souvislosti s ekonomickými vazbami jsem v Polsku slyšel úvahu, že Německo začíná mít obavu, že by ho tato krize s Visegrádem mohla poškodit, protože je se střední Evropou tak velmi ekonomicky provázané...

… Problém je, že Německo musí vědět, v čem spočívají pochybnosti a určitá skepse. Máme v EU různé země, které mají výhrady vůči politické roli Německa. Žádná členská země nemusí Německo milovat, ale všechny členské země by spolu měly být schopny spolupracovat.

Vidím to v Polsku a možná je problém i v jiných zemích. Hlavní problém je, že není koncepce vůči Německu. Můžu mít vůči němu výhrady, ale musím vědět, co to pro mě znamená, kde jsou pole spolupráce a jakým způsobem chci v jiných sporných tématech najít kompromis.

Je teď některá z postkomunistických zemí střední Evropy Německu blíže? V tom smyslu, že se s ní Berlínu hovoří lépe než s ostatními?
Česká republika má určitou šanci být takovou zemí, protože vnitropolitické parametry tam přece jen jsou trochu jiné. Bilaterální vztahy nejsou tak napjaté, některá horká témata mezi Německem a střední Evropou jsou tady spíš tématy věcnými, třeba plynovod Nord Stream.

Samozřejmě, Česká republika je v jiné situaci než Slovensko. Vztahy ale nejsou tak ideologizované jako ty s jinými středoevropskými zeměmi. Vždycky jsme měli v rámci visegrádské skupiny rozdíly, ale také různé přístupy vůči Německu. Nebylo by správné říkat, že Praha je nějaký zprostředkovatel, ale věcnější přístup dává určitou šanci.

autor: Martin Ehl | 20. 2. 2016 19:22

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama