Londýn – Na cestě k Brexitu přibyla britské vládě jedna z obávaných překážek. Výsledek loňského referenda, ve kterém se Britové rozhodli pro odchod z Evropské unie, nemůže premiérka Theresa Mayová převést do praxe bez souhlasu britského parlamentu.
Na základě úterního rozhodnutí Nejvyššího soudu musí obě komory Westminsteru dát souhlas k aktivaci článku 50 Lisabonské smlouvy.
Jeho spuštěním přitom začíná dvouleté vyjednávací období, které má skončit odloučením Spojeného království od zbylé sedmadvacítky.
Jednotlivé parlamenty Skotska, Walesu a Severního Irska naopak podle Nejvyššího soudu ve věci Brexitu rozhodovat nebudou. Přitom právě skotští a severoirští politici jsou k odchodu z EU kritičtí. Skotská premiérka Nicola Sturgeonová po verdiktu prohlásila, že je ještě více vidět, že Skotsko bude muset vzít vlastní budoucnost do svých rukou. Narážela tím na případné vyhlášení referenda o nezávislosti.
Šéf opozičních labouristů Jeremy Corbyn podle Reuters prohlásil, že se nebude spuštění článku 50 snažit zmařit. Požaduje ale, aby vláda parlamentu poskytla plán Brexitu a zůstala během jednání odpovědná.
K Nejvyššímu soudu se premiérka sama odvolala poté, co vrchní soud v Londýně na začátku loňského listopadu vyšel vstříc námitkám tamní podnikatelky Giny Millerové. Ta doufala, že parlament může výsledek referenda zvrátit a Británie nakonec unii neopustí.
Brexit zřejmě projde
Očekává se, že Dolní sněmovna i Sněmovna lordů vyjednávání o Brexitu odhlasují. Jejich zapojení by ale mohlo teoreticky oddálit jeho začátek.
Premiérka Mayová chce jednání začít do konce března.
Podle britských médií si ale poslanci jen těžko dovolí ignorovat vůli voličů, kteří odhlasovali Brexit, i když většina z nich upřednostňovala setrvání Británie v unii.
"Jsem si jistá, že britský parlament zajistí, aby platil názor občanů, a bude respektovat jejich demokratické rozhodnutí," řekla Mayová.
Tvrdý Brexit
Premiérka minulý týden oznámila, že si její vláda zvolila takzvaný "tvrdý Brexit". To znamená, že po odchodu z unie nebude chtít zůstat součástí jednotného evropského trhu, který umožňuje volný pohyb zboží, služeb, pracovní síly a kapitálu.
Británie podle Mayová vedle jednotného trhu odejde i z evropské celní unie. V rámci ní spolu členské země obchodují bez cel a mají společný celní sazebník vůči třetím zemím. Odchod z celní unie Británii umožní uzavírat samostatné obchodní dohody s ostatními státy světa.
Zároveň by to ale znamenalo, že po odchodu z unie, ke kterému nejspíš dojde na jaře 2019, ztratí britské firmy výhodný přístup na evropský trh a budou muset obchodovat jen podle pravidel Světové obchodní organizace.
To by pro ně znamenalo kontroly zboží na hranicích a cla. Těmto překážkám by čelily i evropské firmy vyvážející do Británie. Pro Brity je ale evropský trh z hlediska podílu na hrubém domácím produktu (HDP) mnohem významnější než britský trh pro unii jako celek.
Britové chtějí podle Mayové zůstat v některých odvětvích ekonomiky součástí celní unie, aby nedošlo k narušení obchodu se zbytkem EU. Je ale otázkou, jestli ostatní země unie na takovou dohodu, kterou s EU žádná jiná země nemá, přistoupí.
Británie si chce s unií nakonec vyjednat smlouvu o volném obchodu, i když to nejspíš bude trvat několik let. Podle Mayové si přeje "odstranění co možná největšího počtu obchodních bariér".
