Nečas u Sarkozyho doma "trénoval" vysokou diplomacii

Tereza Šídlová
12. 2. 2011 10:30
Premiér Petr Nečas se Sarkozym jednal o Temelínu v Elysejském paláci
Pter Nečas včera ukončil svou první cestu mimo sousedské státy
Pter Nečas včera ukončil svou první cestu mimo sousedské státy | Foto: Reuters

Paříž (Od naší zvláštní zpravodajky) - Premiér Petr Nečas v Paříži v pátek vpodvečer skládal zkoušku z vysoké diplomacie.

V Elysejském paláci jednal s francouzským prezidentem Nicolasem Sarkozym, kterého s Prahou ještě nedávno spojovaly oboustranně vyhrocené vztahy.

Když Nečas vjížděl včera na nádvoří francouzského prezidentského sídla, vykročil Sarkozy ze skleněných dveří paláce.

Rty měl stažené, k přicházejícímu Nečasovi nesestoupil ani o schod níž, podal mu ruku, postrčil ho směrem k fotografům a odvedl do svého sídla.

Strohé přijetí přesto znamená zklidnění napětí mezi Prahou a Paříží.

Lobbing za Arevu? Přirozený

Klíčovým bodem Nečasových jednání v Paříži byla energetika.

Francouzský prezident lobboval za společnost Areva, která se v Česku uchází o miliardový tendr na dostavbu jaderné elektrárny Temelín.

„Zájem francouzských představitelů podpořit jejich firmu, konkrétně firmu Areva považuji za přirozený. Stejným způsobem postupuje americká vláda ve vztahu ke společnost Westinghouse nebo ruská vláda k firmě Rosatom," zhodnotil téma Nečas po jednání se Sarkozym.

Premiér jednal ve čtvrtek a v pátek v Paříži
Premiér jednal ve čtvrtek a v pátek v Paříži | Foto: sxc.hu

Nečas od svého zvolené avizuje, že mezinárodní hřiště nebude jeho prioritou.

Přesto i jeho slova z Paříže poukazují na to, že českou vládu čeká do roku 2013, kdy má padnout rozhodnutí o Temelínu, diplomatický tlak zúčastněných právě kvůli jaderné zakázce.

Na EU pořádně nezbyl čas

Podle premiérových slov na jednání u Sarkozyho nezbyl ani čas detailně probrat pakt konkurenceschopnosti, s nímž francouzský prezident přišel společně s německou kancléřkou Angelou Merkelovou na unijním summitu před týdnem.

Shoda prý panuje v osmdesáti procentech opatření, týkajících se například důchodové reformy nebo uznávání kvalifikací a diplomů.

Nečas už předem dával Sarkozymu najevo vstřícnost.

Když loni v létě ministr zahraničí Karel Schwarzenberg, který přestřelky mezi Prahou a Paříží kvůli předsednictví EU a Lisabonské smlouvě dobře pamatuje, ostře vystoupil proti francouzské politice vystěhovávání Romů, postavil se Nečas za Sarkozyho.

Schwarzenberg tehdy na adresu Sarkozyho adresu poznamenal, že jeho počínání připomíná rasismus.

A vysloužil si za to od premiéra pokárání za výřečnost.

Konec troufalostí

Nečas také od začátku svého působení v čele vlády upozorňuje, že troufalé časy české diplomacie mají skončit.

Český premiér si teď v Paříži liboval, že se podařilo rozehnat „mráčky" nad česko-francouzskými vztahy.

Česko-francouzské vztahy v nedávné minulosti poznamenaly spory kolem českého předsednictví EU
Česko-francouzské vztahy v nedávné minulosti poznamenaly spory kolem českého předsednictví EU | Foto: Reuters

Pozice Francouzů ale není přesně známá. Ani premiér Francois Fillon, tedy Nečasův přirozený protějšek, s nímž mluvil ve čtvrtek, ani Sarkozy s Nečasem před novináři nevystoupili.

S Fillonem ale český předseda vlády podepsal plán strategické spolupráce mez Českem a Francií. Ten je však ohraničený datem 2013, kdy, jak už bylo zmíněno výš, má do rozhodující fáze dospět temelínský tendr.

Roman v Arevě

Pochvaly se dočkal Nečas v Organizaci pro mezinárodní spolupráci a rozvoj (OECD). Její generální tajemník Angel Guarría o něm řekl, že je velmi „pracovitý člověk", vyzvedl také slušnou kondici české ekonomiky.

Před velkým finále u Sarkozyho, jednal Nečas s francouzským minstrem průmyslu Erikem Bessonem.

Přivedl s sebou i skupinku českých podnikatelů. Každý dostal pár minut na to se představit. A velká část z nich pak - společně s šéfem ČEZu Martinem Romanem - odjela právě do Arevy.

Nečasova cesta do Paříže byla prvním nesousedským výjezdem do světa.

V minulosti česko-francouzské vztahy poznamenalo především přetahování se o vliv v EU v souvislosti s francouzským a následně pak českým předsednictvím sedmadvacítce.

Podepsalo se na nich také české otálení s ratifikací Lisabonské smlouvy.

 

Právě se děje

Další zprávy