


Díky globalizaci i masivní komercionalizaci se Vánoce v posledních desetiletích proměnily v cosi, co už dávno přesahuje zdi kostelů. Dekorace, vánoční trhy, koledy z reproduktorů a tlak na „sváteční pohodu“ dnes obklopují i ty, kdo se ke křesťanství nehlásí. Z původně ryze náboženského svátku se stal kulturní fenomén - čas setkávání a rituálů. Přesto ovšem platí, že ne všichni Vánoce slaví.

Pro křesťany zůstávají Vánoce především připomínkou narození Ježíše Krista, události, která stojí v samotném středu jejich víry. Půlnoční mše, betlémy, koledy i štědrovečerní hostina mají symbolizovat příchod světla do temnoty a naději, kterou Kristovo narození přináší. Tyto náboženské významy se ale v mnoha zemích postupně prolnuly se sekulárními zvyky: dárky, rodinnými setkáními či dekoracemi. A vytvořily tak obraz Vánoc, který je srozumitelný i lidem, kteří se ke křesťanské duchovní tradici nehlásí.
Judaismus se k Vánocům vztahuje jinak. Ježíš je v židovské tradici historickou postavou, nikoli mesiášem či Božím synem, a jeho narození proto nemá náboženský význam. Zimní období však pro židy není bez svátků. Do prosince často připadá Chanuka. Svátek světel, který připomíná znovuzasvěcení jeruzalémského chrámu a zázrak oleje, jenž měl vydržet jeden den, ale hořel dní osm. Letos židé slavili Chanuku od 14. do 22. prosince.
Chanuka a Vánoce spolu bývají často srovnávány, především kvůli svíčkám, rodinné atmosféře a dětskému rozměru oslav. Podobnost je ale spíše symbolická než obsahová. Chanuka neoslavuje narození, ale vítězství náboženské svobody nad útlakem a světlo nad temnotou.
Nicméně zejména v Evropě a v Severní Americe se v průběhu generací chanukové oslavy částečně „přiblížily“ Vánocům. Přibyly dárky pro děti či slavnostní výzdoba. Pro některé židovské rodiny jde o způsob, jak se vyrovnat s dominantní vánoční kulturou kolem sebe, aniž by opouštěly vlastní tradici.
Muslimové Ježíše, v arabštině Isu ibn Marjam, uznávají jako významného proroka, dokonce jednoho z nejdůležitějších v islámské tradici. V Koránu je zmiňován častěji než Abrahám a jeho příběh je pevnou součástí islámské víry. Zásadní rozdíl ale spočívá v tom, že islám odmítá představu Ježíše jako Božího syna. Je prorokem, nikoli božskou bytostí, a právě tato teologická hranice činí z Vánoc svátek, který muslimové nábožensky neslaví.
Navíc mnoho islámských výkladů považuje oslavu narozenin proroků za nevhodnou. Uctíván má být výhradně Bůh, nikoli lidé, a to platí i pro proroka Mohameda. Přesto se i mezi muslimy objevuje účast na „kulturních Vánocích“: setkání s přáteli, výzdoba veřejného prostoru nebo drobné dárky v multikulturním prostředí nejsou výjimkou.
Zvláštní laboratoří soužití vánoční, chanukové i islámské tradice je například izraelská Haifa, kde slaví takzvaný Svátek svátků. V jednom městě se zde v prosinci symbolicky potkávají tři velká monoteistická náboženství – judaismus, křesťanství a islám. Výstavy, otevřené domy i společné akce mají připomínat, že různé víry mohou sdílet jeden prostor, aniž by se musely vzdát vlastní identity.
Vánoce tak dnes existují v několika rovinách zároveň. Pro někoho zůstávají hlubokým duchovním prožitkem, pro jiného rodinným rituálem a pro dalšího cizím, byť každoročně zažívaným svátkem.






Plošný zákaz sociálních sítí pro mladistvé neřeší podstatu problému. Technicky by to ovšem bylo proveditelné, dítě by ale muselo získat ověřenou digitální identitu, například přes internetové bankovnictví, uvedl šéf technologické společnosti ČMIS Václav Svátek. „Toto je jediný nástroj, který nám jako rodičům dává reálnou kontrolu. Stávající zámky je snadné obejít,“ poznamenal pro web Aktuálně.cz.






Filmařka Markéta Ekrt Válková natočila časosběrný dokument Amiřiny děti o životě Syřanů, uprchlých do České republiky. Materiál sbírala od roku 2015 a věří, že diváci filmu si dovedou představit, že by se něco podobného mohlo stát i jim. „Může se stát, že se člověk musí přemístit někam, kde to nezná a kde je pro něj všechno cizí,“ říká.



Nové tarify NEO+ přináší ještě více dat, rychlejší připojení a až 7000 Kč na nákup zařízení.