Zeman brzy na návštěvě v Bílém domě? Donald Trump bude mít podmínky, říká exvelvyslanec Žantovský

Jan Gazdík Josef Pazderka Jan Gazdík, Josef Pazderka
16. 1. 2017 7:46
Český prezident Miloš Zeman se může dočkat od nového prezidenta USA vytouženého přijetí v Bílém domě, pokud Česko začne plnit někdejší sliby a neplněné závazky vůči NATO. "Dali bychom tím najevo, že bereme vážně spojenecké závazky, vztah se Spojenými státy a nepokukujeme někam jinam. Pokud ale bude český prezident posílat milostné dopisy do Pekingu a myslet si, že to vyváží úsměvy směrem k Donaldu Trumpovi, fungovat to nebude," říká v druhé části rozhovoru pro Aktuálně.cz USA Michael Žantovský, bývalý český velvyslanec ve Spojených státech a současný ředitel Knihovny Václava Havla.
Michael Žantovský.
Michael Žantovský. | Foto: Jakub Plíhal

První část rozhovoru s Michaelem Žantovským najdete ZDE

Aktuálně.cz: Co vlastně Donald Trump udělá s dědictvím svého předchůdce Baracka Obamy? Nezruší z něj většinu věcí, včetně ostře sledované zdravotní reformy?

Michael Žantovský: Zdravotní reformu určitě změní, nebo alespoň redukuje. Americký Kongres v tom Trumpa podle všeho podpoří. A pokud jde o další Trumpovy kroky? Těžko se zatím odhaduje, zda chce opravdu rozmetat vše, čeho dosáhl Obama. Trump bude pravděpodobně – navzdory mnoha svým výrokům – postupovat velmi pragmaticky.

Měnit bude chtít hlavně ekonomiku. Právě tady se jeho pohled (tím myslím nacionalističtější, protekcionističtější) diametrálně liší od Obamova, byť za cenu konfliktů s obchodními partnery. Trump nepůjde do ideových střetů jen kvůli ideologii.

Dlouhá léta jste působil jako psycholog. Jak se vám z tohoto hlediska jeví Donald Trump po několika měsících od zvolení? Rozumíte mu už víc?

Každý nový americký prezident je díky období od svého vítězství ve volbách do reálného převzetí moci postupně čitelnější. I podle výběru lidí, které si vybírá za spolupracovníky.

Donald Trump si vybírá takové lidi, kteří staví na první místo Ameriku a nevidí jako příliš důležitou mezinárodní spolupráci. Možná i proto, že za sebou mají kariéru, ve které na nejrůznějších postech hájili hlavně americké zájmy. Dá se tedy předpokládat, že v tom budou pokračovat i v prezidentské administrativě. Tahle věc ji bude definovat. Pro nás to možná nebude vždy příjemný pohled, ale budeme si muset zvyknout na administrativu amerického nacionalismu.

Showman Trump kontra "sovětský" byrokrat Putin

O čem ještě vypovídá složení nové prezidentské administrativy USA? Jsou v něm lidé z Wall Streetu, miliardáři, jestřábové i osoby, které se netají vstřícnými postoji k ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi. Může Trumpův tým v tomhle složení vůbec fungovat?

Ten tým není na první pohled nijak mimořádný: bankéři, bývalí generálové, senátoři, kongresmani nebo lidé z byznysu. Podobá se to všem předchozím americkým administrativám. Snad s jedinou výjimkou: není v ní zastoupen americký liberální establishment, tedy odborníci z nejrůznějších think tanků, akademických nebo univerzitních institucí. Tyhle lidi si Trump nepřizval.

Zaznamenal jsem i komentáře, podle kterých jsou Trump s Putinem stejné osobnosti. To je nesmysl. Na jedné straně tady máme disciplinovaného a studeného ruského byrokrata s výchovou několika generací sovětské byrokracie. Na straně druhé stojí showman, tak trochu poživačný, neukázněný a hodně temperamentní. Jako osobnosti jsou naprosté protipóly. Někdy ale spolu fungují i takhle nekompatibilní světy. 

Takže: Trumpův tým není jednoznačně pro- nebo antiputinovský. Přesto je zřejmé, že Donald Trump se bude snažit o dobré vztahy s Ruskem. O ty se ale snažili i Obama a Bush mladší.

O Rusech se říká, že v jednáních respektují hlavně sílu. Donald Trump na podobný přístup hodně sází. 

Dost o tom přemýšlím a nejsem si tím úplně jistý. Vztahy tak důležitých zemí, jako jsou USA a Rusko, nevznikají na základě sympatií nebo antipatií jejich prezidentů, ale na střetu zájmů těchto zemí, tedy i na výsledku této konfrontace.

Michael Žantovský (68)

Od 1. září 2015 ředitel Knihovny Václava Havla. Předtím velvyslanec České republiky ve Spojeném království, Izraeli a Spojených státech amerických. Vystudoval psychologii na Karlově univerzitě a McGill University v Montrealu a pracoval jako vědecký pracovník ve Výzkumném ústavu psychiatrickém v Praze. V 80. letech 20. století působil jako nezávislý překladatel, publicista a textař. Přeložil do češtiny více než 50 děl moderní angloamerické prózy, poezie a dramatu. Přispíval do samizdatového tisku, od roku 1988 byl pražským dopisovatelem agentury Reuters. V roce 2008 vydal pod jménem Daniel Wolf román Ochlazení o dramatické krizi ve vztazích mezi Evropou a Ruskem, který v mnohém předznamenal skutečné události. Je autorem životopisu zesnulého prezidenta HAVEL, který vyšel v češtině, angličtině a dalších jazycích v listopadu 2014.

Není náhodou, že Trump pověřil vedením tajných služeb bývalého senátora Dana Coatse. Ten je ve vztahu k Rusku považován za velmi kritického jestřába. Přesto ale bude Trump podle mě s Ruskem posilovat vztahy a – bohužel pro nás – marginalizovat roli Evropy.

Na rozdíl od předchozích administrativ USA se Donald Trump hned zpočátku poměrně ostře vymezil vůči Číně. Když si to spojíme s jeho výroky o Rusku, může to svádět k hypotéze, zda se nový prezident nepokouší opakovat politiku triangulace (tří soupeřících pólů – pozn. red.), na kterou už jednou vsadili Henry Kissinger s Richardem Nixonem (někdejší ministr zahraničí s prezidentem USA – pozn. red.). Jenomže oni to tenkrát provedli v opačném gardu: aby vyvážili hrozbu Ruska, pustili se do sbližování s Čínou.

Trump dnes vidí jako větší hrozbu Čínu. Proto by ho to ve "vyvažování" mohlo opravdu svádět k posilování vztahů s Ruskem. Z hlediska geopolitiky jde o legitimní uvažování.

A priori zesměšňovat prezidenta USA? To není úplně dobrý začátek

Ve střední Evropě ale budí Trumpem avizované sbližování s Ruskem velké obavy. Je opravdu třeba se bát?

K nějaké stabilizaci vztahů – a to by nemuselo být tak špatné – by mohlo dojít. Ke skutečnému zlepšení vztahu Spojených států s Ruskem, k úzké spolupráci, nemůže podle mě dojít. To by se USA musely smířit s ruskou anexí Krymu nebo zasahováním Kremlu do záležitostí okolních zemí, hlavně Ukrajiny.

Osobně bych anexi Krymu přirovnal k postavení pobaltských států v dobách studené války. Západ se sice prakticky s jejich situací smířil, vzal na vědomí, že se staly součástí Sovětského svazu. Dokonce i v helsinských dokumentech prohlásil, že ten stav respektuje. Jejich okupaci ale nikdy diplomaticky neuznal. Pobaltské země měly například vždycky diplomatické zastoupení ve Spojených státech.

A není Trump některými politiky Evropské unie až příliš démonizován nebo osočován z amatérství? Stejně jako kdysi někdejší herec Ronald Reagan, z něhož se stal velmi úspěšný prezident...

Většina současných politiků z EU nemá za sebou natolik slavné výsledky, aby mohli někoho obviňovat z amatérismu. Je až příliš jednoduché partnera diskvalifikovat prohlášeními, že vlastně není politik, a že proto věcem nerozumí.

Donald Trump dostal velmi výrazný mandát od amerických voličů. To je kvalifikace sama o sobě a nejde ho podceňovat. Nevolili ho přece samí hlupáci. Ať je prezidentem USA kdokoliv, vždy bude představovat největší vojenskou mocnost na světě a pořád ještě nejsilnější ekonomiku.

Předem si z takového člověka dělat úsměšky není úplně dobrý začátek budoucích vztahů.

Odepsaly už USA Ruskem anektovaný ukrajinský Krym?

Jistě, ale obavy nebo kritika mají i reálný základ. Zděšení například vyvolalo Trumpovo volební prohlášení na adresu černých pasažérů v NATO: kdo neplatí a jen se veze, nemá nárok na ochranu. I když to možná tak doslova nemyslel.

Já se ale bojím, že to tak myslel. Říkali to ale už – možná diplomatičtěji – i Trumpovi předchůdci, američtí ministři zahraničí... Rozdíl není v tom, co říkali, ale v tom, že nový prezident USA to možná opravdu udělá.

Dnešní evropské poměry ohledně bezpečnosti a obrany jsou neobhajitelné, neudržitelné, bez ohledu na to, jak tvrdě bude postupovat Donald Trump. A je dobře, že to pochopily třeba státy jako Polsko nebo Estonsko, které se cítí nejvíce ohrožené.

Do své obrany svědomitě s vědomím jejího významu investuje i Velká Británie, která je jako ostrovní země poměrně vzdálená od možných střetů. Přitom by si mohla v tomhle směru "dáchnout". Kroky řady evropských zemí – bohužel včetně nás samotných – jsou oproti tomu nezodpovědné.

Jak vnímáte Trumpův spor s tajnými službami?

Tady bych s Donaldem Trumpem skoro sympatizoval. Vysvětlím proč, a to bez ohledu na realitu, tedy i na to, zda ruští hackeři ovlivnili prezidentské volby v USA, jak varují zpravodajci, nebo ne. Nový americký prezident se na setkání s představiteli tamních zpravodajských služeb snažil spor s nimi utlumit. V nějaké podobě akceptoval jejich zprávu a prohlásil, že bude hájit americké zájmy proti jakékoliv kybernetické hrozbě.

Já mám teď dojem, že se ten spor teď snaží rozvířit druhá strana, což by bylo velmi špatné. Šéfové zpravodajských služeb tím nemůžou nic získat, jen uškodit nové administrativě.

Jak tedy máme číst Trumpovo poděkování dvěma stovkám generálů US Army bezprostředně po volebním vítězství?

Existovala skupina generálů, kteří Trumpa ve volebním boji otevřeně podpořili. A nový prezident jim měl za co děkovat.

Podstatnější ale bylo, že v šoku po Trumpově zvolení se objevily pochybnosti, zda nový prezident USA může být efektivním nejvyšším velitelem amerických ozbrojených sil. Někteří lidé vyjadřovali dokonce pochybnosti o tom, zda ho tahle druhá skupina generálů vůbec poslechne. A že by vlastně měli pravdu (kvůli v některým extrémním Trumpovým názorům), pokud by ho neposlechli. Slyšel jsem to v té době přímo během návštěvy ve Washingtonu. 

To je ale něco, co je pro stabilitu každé země – zejména jaderné supervelmoci – strašně riskantní a nebezpečné. Donald Trump se tedy proto od té doby snaží získat důvěru americké vojenské elity, i některými jmenováními nebo rétorikou. Navazuje s ní vztahy a to by určitě nastupující prezident dělat měl.

Hrubost a urážení oponentů? Na to jsme i v Česku mistři

Existuje něco, co je vám na Trumpovi sympatické a co třeba média přehlížejí?

Až dosud jsem o Trumpovi mluvil se snahou vidět na něm to lepší. Teď bych spíš odpověděl na to, co je mi na něm nesympatické.

Trápí mě hrubost, sklon ponižovat, tupit a urážet oponenty nebo protivníky. To je totiž něco, co se od těchto lidí – nejen od Trumpa, ale i dalších lídrů – velmi snadno přenáší i do společnosti. Když si lidé zvyknou na to, že se z nejvyšších míst sypou urážky, tak proč by nemohli urážet rovněž a chovat se stejně?

Počkejte: teď mluvíte o poměrech v USA, nebo v Česku?

O těch v Americe, ale i u nás.

Prezident Miloš Zeman si například od nástupu Donalda Trumpa slibuje, že se brzy konečně dočká pozvání do Bílého domu, který ho zatím ignoroval. Je to reálné?

Český prezident nebyl v Oválné pracovně Bílého domu od podzimu 2002, kdy ji navštívil Václav Havel. Čekáme na to tedy dlouho a samozřejmě by bylo dobré, pokud by se český prezident setkal s tím americkým.

V diplomatické praxi je ale hodně způsobů, jak se setkat s prezidentem USA. Můžete přijet na státní návštěvu Bílého domu – jak ji dvakrát či třikrát podnikl Václav Havel – se všemi fanfárami, jednáním, doprovodným programem a vystoupením v Kongresu.

Může to ale taky být "pracovní" přijetí, s tím, že se návštěva vyfotografuje v Oválné pracovně, něco si s prezidentem USA řekne a podá si s ním ruku. A to je ještě dobrá varianta.

Nebo (a to se nejvyšším představitelům taky stává) vás zdvořile přijme viceprezident USA, najednou se otevřou dveře, vstoupí prezident a prohlásí: „Jé, vy jste tady.“ Podá si s vámi ruku a nazdar.

Nemám ale dost informací, jak by měla návštěva prezidenta Zemana ve Washingtonu vypadat. Americká strana zatím nepotvrdila, že ta návštěva bude. Nechme se tedy překvapit.

Ivana Trumpová velvyslankyní USA v Česku? Proč ne

To, jak bylo Česko – i prostřednictvím Václava Havla – americkou supervelmocí pozitivně vnímáno, ale asi už jen tak nenastane?

Nastane, nenastane. Pokud by se sešly česká Bezpečnostní rada státu a následně parlament s tím, že odhlasují postupný návrat České republiky ke dvěma procentům HDP výdajů na obranu, bude mít prezident Zeman v Bílém domě triumfální přijetí. Dali bychom tím najevo, že bereme vážně své spojenecké závazky, že bereme vážně vztah se Spojenými státy a nepokukujeme někam jinam, na druhou stranu.

Pokud ale bude český prezident posílat milostné dopisy do Pekingu a myslet si, že to vyváží úsměvy na Trumpa, tak to fungovat nebude.

Můžou se nějak za éry Donalda Trumpa změnit česko-americké vztahy? Je reálné, aby se jeho bývalá manželka a česká rodačka Ivana stala velvyslankyní USA v Česku?

Vždy budu říkat, že naším zájmem jsou co nejlepší a nejsilnější vztahy se Spojenými státy. Bez ohledu na to, která ze dvou amerických politických stran zrovna vládne a kdo sedí v Bílem domě.

Pokud by tedy nastala situace, že se americkým velvyslancem může stát osobnost, která má k Donaldu Trumpovi velmi blízko, kdo dokonce Česko dobře zná a bude schopný navázat velmi intenzivní vztahy mezi našimi zeměmi, tak to bude jen dobré pro Českou republiku. Zatím jsem ale trochu opatrný. Jediný, od koho jsme dosud o tomto záměru slyšeli, je paní Trumpová, a to ještě přes noviny.

Americká herečka Meryl Streepová získala na Zlatých glóbech ocenění za celoživotní dílo. Místo poděkování kritizovala Donalda Trumpa za aroganci. | Video: Reuters
 

Právě se děje

Další zprávy