Bochum - Beznadějně ucpané dálnice s kolonami aut táhnoucími si na kilometry daleko jsou každodenní realitou všech evropských zemí.
Miliony osobních automobilů z dálniční sítě jen tak nezmizí a pokusy přeložit nákladní dopravu na železnici a vodní toky narážejí na vytrvalý odpor přepravců, kteří investovali miliony do nákupu kamionů.
V Německu a Švýcarsku se proto začalo pracovat na modelu počítajícím s tím, že by alespoň část nákladů přepravovaných po silnicích byla umístěna pod zem.
Inspiraci poskytl německým expertům systém podzemních tubusů, s jejichž pomocí je na stockholmském předměstí Hammarby vyřešen transport odpadků pocházejících z místních domácností. Potrubí o průměru šedesáti centimetrů nasává speciální pytle s papírem, plasty i netříděným odpadem a dopravuje je na skládky a k dalšímu zpracování.
Ulice Hammarby tak už neucpávají popelářská auta a zmizel z nich i nepříjemný hluk a zápach. Poplatky za odvoz odpadu jsou navíc o čtyřicet procent nižší.
Tým okolo profesora Dietricha Steina z Ruhrské univerzity v Bochumu zkouší, zda by podobným způsobem nebylo možné dodávat část zboží do supermarketů či přepravovat plastové bedny s nápoji.
Deset procent německých dálnic je parkovištěm
Ve srovnání s rokem 1997 se objem nákladní přepravy po silnicích ve Spolkové republice do deseti let zdvojnásobí. Podle výpočtů tamního svazu automobilistů ADAC slouží již dnes deset procent německých dálnic kvůli ustavičným zácpám spíše jako parkoviště.
Alespoň částečně by situaci vyřešil systém CarboCap vyvíjený v Bochumi a počítající s přepravou samohybnými kontejnery pohybujícími se v tunelech o průměru dvou i více metrů rychlostí třiceti kilometrů.
"Systém je prověřen, teď čekáme jen na podporu politických kruhů, první signály jsme již dostali," řekl Stein v rozhovoru pro internetový deník WeltOnline. "Vyzkoušet jej chce mimo jiné nová vláda Severního Porýní-Westfálska."
Pětkrát levnější
Podzemní přeprava by výrazným způsobem omezila hluk a emise. Je také levnější než ta po silnici.
Švýcarská společnost PPP, která pracuje na podobném projektu s názvem CargoTube, spočítala, že jeden kilometr podzemního tubusu o průměru tří až šesti metrů by stál přibližně pětinu toho, co dnes v zemi stojí jeden kilometr dálnic. Tedy přibližně deset až dvacet milionů švýcarských franků (180-360 milionů korun).
S jistými omezeními ale systém počítat musí. Tým profesora Steina již spočítal, že se vyplatí pouze na kratší vzdálenosti do přibližně 150 kilometrů. Přepravovat by s jeho pomocí nebylo možné velkokapacitní náklady.
Ačkoliv dnes může celý nápad někumu připadat jako čistá science-fiction, podzemní nákladní přeprava existovala již v minulosti.
Až do roku 1956 fungoval v Chicagu sto kilometrů dlouhý železniční tunel vysoký 2,5 metru napojený na systém dvou desítek výtahů, kterým bylo ke spotřebitelům dopravováno po úzkokolejné trati uhlí.
