Berlín (Od naší zpravodajky) - Cizince, zvláště Řeky, moc v lásce nemají. Zato Čechy ano - stejně jako oni přece nemají rádi euro.
"Václav Klaus, že? Ale jistě, znám. Kdo by ho tady neznal," říká starší pán s malou červenomodrou vlaječkou, který postává před Braniborskou branou, symbolem sjednoceného Německa.
Vyprávěl by dál, jenže ho přeruší hlasitý povyk. U brány se objeví několik postav. Dva snědí, jihoevropsky vyhlížející pánové s tmavými brýlemi a doutníkem v puse. Jeden z nich má na sobě nápis "Draghi".
Dámu, která se k nim přidává, pozná každý a hned, i bez nápovědy. Má totiž masku kancléřky Angely Merkelové. A oběma zmíněným pánům rozdává po plných hrstech fialové, pětiseteurové bankovky.
Divadlo ale nekončí, naopak - k improvizované scéně najednou přijíždí zvláštní hasicí vůz. Nejmenuje se "Feuerwehr" (hasiči, v doslovném překladu "hlídači ohně"), ale "Eurowehr" (tedy "hlídači eura"). Z vozu vyskáčou modré postavy v přiléhavých kombinézách.
"Jsou jako James Bond, že?" směje se pán, který předtím chválil Václava Klause. Postavy popadnou hadice, vodou zaženou Merkelovou & co. a krabice s eury odnesou do bezpečí.
Lidé pískají a nadšeně tleskají. "To je ono, takhle na ně!" volají.
Politický benjamínek
Zatímco japonští turisté jen nevěřícně kroutí hlavou, Němci moc dobře vědí, co se tu odehrává.
Je krátce před jedenáctou, pondělí, šest dní před německými parlamentními volbami. Slavný Pariser Platz si zamluvila jedna ze stran, které se v neděli utkají o přízeň zdejších voličů - Alternativa pro Německo (AfD, Alternative für Deutschland).
A tohle je její předvolební vystoupení.
Na místě, kde se tolikrát psala německá historie, zapáleně diskutují hlavně lidé na hranici důchodového věku. Mladých je tu poskrovnu - na rozdíl od kameramanů, fotografů a politických reportérů.
Není divu. Málokterá německá politická strana je pro novináře tak zajímavá jako Alternativa pro Německo. Vznikla teprve letos v dubnu, přitom má šanci získat tolik hlasů, aby se dostala do Bundestagu.
Volební neznámá
Průzkumy zatím německému politickému benjamínkovi předpovídají od dvou do čtyř procent. Nakonec to ale může být i víc. Třeba na Facebooku má AfD 60 000 fanoušků. Němečtí političtí giganti - kupříkladu CDU jich má jen 44 000 - si o něčem takovém mohou nechat jen zdát.
Fotky modrých "Jamesů Bondů" s kulisou Braniborské brány také okamžitě zaplavují sociální sítě. Spolu s obrázkem Bernda Luckeho, šéfa AfD a její největší politické star. "Euro ruinuje Evropu! A nás také!" hřímá ze střechy hasičského náklaďáku.
Být vidět - přesně to je to, co Alternativa umí. K dispozici má přitom jen minimum peněz od velkých sponzorů (německý konzervativní deník Frankfurter Allgemeine Zeitung dokonce nedávno napsal, že jí finance už téměř došly).
Plakáty AfD před volbami přesto visí na každém druhém rohu. "Jen já jich pověsil kolem čtyř stovek," chlubí se Klaus Schulze, který lidem v centru Berlína neúnavně rozdává předvolební letáky.
Pětašedesátiletý podnikatel v pojišťovnictví, z nějž přímo srší zápal pro věc, sem skvěle zapadá. Voliče, zklamaného velkými německými politickými stranami, zjara nadchl program, s nímž přišla hrstka lidí kolem ekonoma Luckeho.
Nyní u Braniborské brány pyšně upozorňuje, že patřil k zakládajícím členům Alternativy. A že obvodní buňka v Berlíně Spandau, v níž je předsedou, má už "40 členů a dalších 25 zájemců".
Ohrožené úspory
Na otázku, proč tu jsou vidět skoro výhradně starší lidé, má Klaus Schulze jasnou odpověď. "Celý život pracovali, vydělali nějaké peníze a teď se bojí, že kvůli Řecku a dalším o své úspory přijdou," říká.
Rein Schaffer z Henningsdorfu, který je ještě o pár let starší, souhlasně pokyvuje hlavou. "Víte, my tady s manželkou v Řecku deset let žili. A moc dobře víme, jak to tam vypadá," vysvětluje.
"Nikdy jsem v žádné partaji nebyl, nikdy. Takhle už to ale dál nejde," rozčiluje se. "Proto jsem si i já vyzvedl letáky AfD. A u nás doma jsem jich rozdal už přes tři tisíce."
"V těchto volbách je co volit," stojí na přebalu malé předvolební brožurky, o které Rein Schaffer mluví. Uvnitř je stručný volební program. Kromě toho, že euro škodí Evropě, v ní je řeč i o přistěhovalcích. Včetně věty, že přistěhovalci musí přestat využívat německý sociální systém.
Právě kvůli podobným heslům se o Alternativě pro Německo často mluví jako o krajně pravicové straně. V médiích se například objevila informace, že k ní přešly desítky členů extremistické Die Freiheit.
"Blbost," zlobí se dva Berlíňané, kteří si stranou největší vřavy vyprávějí o svém zklamání z CDU a SPD. "Mají z nás strach, proto se nás takhle snaží předem vyřadit z boje."
Nashle v Bundestagu
Němci, kteří v pondělí přišli na berlínský Pariser Platz, si jsou každopádně jisti: AfD se v neděli do Bundestagu dostane. "S Luckem jsem se vsadil o bednu šampaňského, že budeme mít 10 procent," usmívá se Klaus Schulze.
Opodál se usměje i mladík v obleku, který obchází zadní řady demonstrantů. Když překvapeným Japoncům anglicky vysvětlí, co že se to tu vlastně děje, vtiskne jim do ruky papír s přilepeným gumovým eurem. Stojí na něm: "Aby euro zůstalo tvrdé. To chceme my."
Místo Alternativy je na něm podepsána "Skupina CDU/CSU v Evropském parlamentu".
Vetřelce si tu ale skoro nikdo nevšímá. Bernd Lucke totiž právě volá: "Je to největší ničení peněz od roku 1923!" Když utichne, začnou vzduchem létat pětiseteurové bankovky.
