Brežněvovo jméno je spojováno s obdobím stagnace Sovětského svazu, s jeho rostoucí silou na mezinárodní scéně a s takzvanou Brežněvovou doktrínou omezené svrchovanosti socialistických zemí.
Pod jeho vedením vpadl SSSR do Afghánistánu a pro Čechy a Slováky je jeho jméno navždy spojeno s invazí vojsk zemí Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968.
V posledních letech života ho však stáří, nemoci, léky i alkohol zbavily možnosti pracovat a jeho špatný zdravotní stav byl veřejným tajemstvím. Málokterý státník se stal terčem posměchu jako on.
Opovrhovaný Brežněv a nostalgie Rusů
Hruď pokrytá vyznamenáními, polibky se spřízněnými soudruhy a husté obočí, tak se také vzpomíná na tohoto muže, na jehož vládnutí přesto část Rusů stále vzpomíná s nostalgií.
"Brežněv býval ve své době předmětem opovržení, ale dneska je v národním povědomí rehabilitovaný. Budí v Rusech nostalgii," soudí nezávislý politolog Boris Kagarlitskij. "Za Brežněva tajná policie už neřádila jako za Stalina, ale zločinci ještě neřádili tolik jako za Jelcina," dodává.
Brežněvova doba představovala zlaté časy sovětských maloměšťáků. Paneláky rostly jako houby po dešti, na ulice vyjely první lady, ledničky a televizory se dostaly do každého bytu, nemluvě o tranzistorových rádiích, které Sovětům umožňovaly přes šum rušiček zaslechnout cosi třeba i od Svobodné Evropy či Hlasu Ameriky.
Na obrazovkách se hojně vysílal lední hokej, který Brežněv miloval, či krasobruslení, které zase zbožňovala jeho žena. Nelze zapomenout ovšem ani na projevy, kterým se nedalo uniknout. Navzdory strašlivému přednesu a naprosté neschopnosti držet se textu se Brežněv rád předváděl na veřejnosti.
Koloval vtip, že si Rus zapne televizi - a tam zase Brežněv čte projev. Přepne na jiný program, a tam totéž. Přepíná, přepíná, všude totéž, až se nakonec na obrazovce objeví "kágébák" a povídá: "Špatně dopadneš, když budeš takhle přepínat..."
Československo, Afghánistán a SALT
Za jeho vlády začalo stagnovat sovětské hospodářství, země navzdory tomu pokračovala ve zbrojení. Patří k ní také tzv. Brežněvova doktrína, která přisuzovala Moskvě právo zasahovat v jiných státech východního bloku při "obraně socialismu". Výsledkem byl rok 1968 v Československu a vpád Sovětů do Afghánistánu v roce 1979.
Na druhou stranu se Brežněv sešel s několika prezidenty USA a se svými americkými protějšky podepsal několik odzbrojovacích smluv (SALT 1 a 2). Byl také jedním ze strůjců politiky uvolnění. Vývoz surovin zajistil v zemi relativně slušnou životní úroveň.
V roce 1980 se v Moskvě konala letní olympiáda, která byla poznamenána bojkotem některých zemí kvůli Afghánistánu.
Od poloviny 70. let se začal zhoršovat jeho zdravotní stav. Prodělal několik mrtvic, infarktů a klinických smrtí. Režim sice jeho stav tajil, Brežněvova neschopnost vládnout se přesto stala veřejným tajemstvím. Řadu let proto zemi řídili ministři zahraničí a obrany Andrej Gromyko a Dmitrij Ustinov a šéf KGB Jurij Andropov.
Vyznamenání...
K Brežněvovi patřila i touha po vyznamenáních, okázalých poctách a drahých autech. Jeho vášní byly také ženy a lov.
"Věrný pokračovatel Leninova díla", jak znělo v oficiálním oznámení, zemřel v nedožitých 76 letech ráno 10. listopadu 1982. Pochován byl u kremelské zdi.
Pokračovateli jeho éry se stali Andropov a Konstantin Černěnko, kteří v rychlém sledu zemřeli. V roce 1985 byl do čela Komunistické strany Sovětského svazu zvolen Michail Gorbačov.
