Murlykinová je šéfredaktorkou zpravodajského serveru 0629.com.ua, ale vždycky, když vysloví slovo "šéfka", trochu jí cuknou koutky. Z redakce, která měla přes deset píšících novinářů, editory, finančního ředitele a další zaměstnance, zůstali jen dva. Ona a její kolega.
Online deník 0629.com.ua píše o dění v Mariupolu (0629 je předčíslí města, pozn. red.), kde probíhaly jedny z nejtvrdších střetů. Bojovalo se od 25. února až do 20. května, kdy se vzdali poslední ukrajinští obránci v železárenském komplexu Azovstal. Od té doby město zůstává v ruských rukou.
"Mariupol už prakticky neexistuje," popisuje ukrajinská novinářka, která se zde narodila. "Devadesát procent budov je srovnáno se zemí nebo zničeno," pokračuje Anna Murlykinová, která byla tento týden se skupinou ukrajinských novinářů v Bruselu na pozvání institucí EU a českého předsednictví.
Přes rozsáhlou destrukci ve městě na pobřeží Černého moře stále žije 100 tisíc lidí (před invazí to bylo půl milionu). Pro ně Murlykinová píše. Ale ne z Mariupolu.
"Naše redakce se krátce po invazi rozpadla. Část kolegů odešla hledat nový život do Evropy, hlavně do Polska a Irska, další narukovali bránit město," říká. "Nikoho z nás nezabili, ale můj kolega Oleksandr, výborný novinář, je v ruském zajetí. Bránil vojenskou nemocnici v Mariupolu a chytili ho. Poslední zprávy, které máme, jsou, že je stále na živu."
Časté výpadky proudu
Ona sama žije s manželem a devítiletým synem v ukrajinském Dnipru. Přestěhovala se tam letos, ale ne kvůli ruskému útoku na její město. "Mojí matce diagnostikovali rakovinu, potřebovala speciální operaci a tu provádějí na klinice v Dnipru. Vždycky říkám, že jsme odešli z Mariupolu, abychom zachránili moji matku, ve skutečnosti ale zachránila ona nás. Nevím, jak bychom dopadli, kdybychom zůstali."
Dnipro je od Mariupolu vzdálené pět hodin autem, Anna přesto tvrdí, že se jí daří mít o dění v jejím rodišti přehled. "Máme přímo ve městě tři lidi, kteří s námi spolupracují. Posílají nám informace, fotky, videa. Vzájemně se ale neznají a já ani kolega nikde neuvádíme jejich jména. Mohlo by to pro ně být nebezpečné, kdyby to zjistili okupanti," popisuje Murlykinová.
Elektřina v Mariupolu má pravidelně výpadky kvůli rozsáhlému poničení rozvodných sítí, k teplu je připojen jen zlomek budov. "V Mariuopolu teď funguje jen ruský operátor a do něj ti ukrajinští nepřepojují," odpovídá sedmačtyřicetiletá novinářka, jakým způsobem se svými zdroji komunikuje. "Voláme si a píšeme jenom přes internet. Naši lidé ví, ve které budově je ještě proud a kde jde chytit wi-fi. Podle toho se zařizují."
Důkazy o zločinech
Před invazí byl 0629.com.ua nejsledovanějším serverem informujícím o Mariupolu. Měsíčně dosahoval čtyř milionů návštěv, inzerci měl od místních firem i institucí a psal o všem možném od byznysu přes politiku až po kulturu. Teď má poloviční čtenost, peníze na provoz nejprve od české a teď slovenské nevládní organizace a především - zásadně změnil obsah.
"Velkou částí mojí práce a práce mého kolegy, který žije ve Vinnycji, je shromažďovat informace o ruských válečných zločinech ve městě a o případech kolaborace Mariupolských s okupanty. Jednou posloužíme jako klíčová důkazní banka o tom, co se v Mariupolu dělo," je přesvědčená Anna Murlykinová.
Teď se tam podle ní ve městě děje nezměrná humanitární katastrofa. "Každý týden tam umírá v průměru 150 lidí, což je zhruba stejně jako před invazí, když město mělo pětkrát tolik obyvatel. Nejde přitom o násilné smrti. Lidem v Mariupolu chybí léky. Diabetici umírají, protože nemají inzulín. Ruští okupanti ho nedodali," zmiňuje Anna Murlykinová.
Sama v sobě chová naději, že se ještě letos podaří město znovu vrátit pod ukrajinskou kontrolu. "Mám takovou tezi, že teď naše armáda osvobodí Melitopol, pak Berďansk a pak i Mariupol. Když osvobodili Cherson, vyhrkly mi slzy a sbalila jsem nám všem kufr, abychom byli připravení vrátit se domů," říká.
Z momentu vítězství má ale paradoxně obavy. "Většina Mariupolských, kteří tam zůstali, je morálně naprosto zlomená. Míra devastace si vybírá vysokou daň. Můj největší strach proto je, že až naši obránci osvobodí Mariupol, nikdo je nevyjde vítat do ulic jako v Chersonu. Vojáci tam potkají lidské trosky," dodává Anna Murlykinová.
