Kaunas - Virginijus Ramanauskas začal podnikat s tisíci eury v kapse před téměř 20 lety.
"Jsem vystudovaný inženýr. Hodně přátel tehdy odešlo do zahraničí, ale já chtěl zůstat doma," vysvětluje Litevec z druhého největšího města země Kaunasu.
Teď zaměstnává ve své firmě Enerstena přes čtyři stovky lidí a má pobočky ve Finsku i na Ukrajině. Navíc je předsedou asociace Litbioma sdružující firmy z energetické oblasti, které se zabývají zpracováním a spalováním biomasy.
Tento v Evropě relativně okrajový obor se v Litvě, která se nechala inspirovat skandinávskými zeměmi, stal klíčovým odvětvím národní energetické bezpečnosti i dobrým byznysem.
Litva už dávno splnila své závazky vůči Evropské unii pro rok 2020, a to právě díky zavádění biomasy jako zdroje energie pro ústřední topení a pro firmy. Podíl obnovitelné energie v Litvě už přesáhl čtvrtinu místní spotřeby.
Zároveň se celý sektor biomasy významně zasloužil o to, že Litevci potřebují mnohem méně ruského plynu, na kterém bylo závislé zejména vytápění měst a obcí.
Nejdražší elektřina z Ruska
Ramanauskas s vášní v očích vysvětluje, že Litva má obrovské lesy, které pokrývají třetinu rozlohy země. Při těžbě dřeva vzniká spousta odpadu. A ten tvoří základ oné tajemné suroviny, které se souhrnně říká biomasa.
"Je třikrát levnější než plyn, vytváří pracovní místa na litevském venkově a je tady - nemusíme ji odnikud dovážet, nikomu za ni do zahraničí platit," shrnuje základní ekonomické i bezpečnostní výhody.
Stručně řečeno: Litevcům, kteří museli po vstupu do Evropské unie v roce 2004 uzavřít starou jadernou elektrárnu Ignalina, se podařil díky biomase zajímavý energetický obrat.
Nejprve museli dovážet elektřinu z Ruska, protože jeho rozvodné sítě jsou stále propojené s pobaltskými státy a tvoří jeden celek. Navíc cena plynu od monopolního dodavatele Gazpromu byla pro Litvu nejvyšší v Evropě.
Gazprom cenu snížil až po podpisu dohody o stavbě plovoucího terminálu na zkapalněný plyn LNG z roku 2014.
Firmy jako zmíněná Enerstena mezitím vyvíjely nové, moderní kotle na biomasu. A Evropská unie pomáhala financovat opravy a modernizaci ústředního topení a tepláren, které v Litvě fungovaly od dob Sovětského svazu v drtivé většině na mazut a plyn.
"Klíčovým topivem byl předtím plyn a u něj jsme měli nejvyšší ceny v Evropské unii. Bylo jen přirozené přejít k biomase," říká ministr energetiky Žygimantas Vaičiunas.
"Vyvinuli jsme velmi konkurenceschopný systém bioplynových technologií a máme v něm hodně firem, které úspěšně vyvážejí."
Topení na burze
Město Kaunas už letos topí téměř výhradně biomasou, zatímco v metropoli Vilniusu se kogenerační jednotka teprve buduje.
V Kaunasu už cena za topení klesla o více než 40 procent, ve Vilniusu očekávají pokles nejméně o 30 procent.
"Kromě technologie máme i burzu pro biomasu," popisuje ministr Vaičiunas. "Zpočátku hrozilo, že se soukromý sektor pokusí využít situace pro zvýšení zisku. Nyní se ale všechna biomasa musí obchodovat na této burze," dodává.
Jeho slova potvrzuje i podnikatel Ramanauskas. "Tuhle burzu dneska chtějí kopírovat i Lotyši nebo Bělorusové. Nebo se k ní přidat," tvrdí.
Na web BaltPool.lt si opravdu může kliknout každý a zjistit, odkud a za kolik se jeden ze tří druhů biomasy v Litvě prodává.
Podle Algirdase Saudargase, europoslance a člena výboru pro průmysl a energetiku, biomasa významně přispěla ke snížení energetické závislosti Litvy na Rusku. "Litva má teď stejnou úroveň kvality a zkušeností, pokud jde o energii z biomasy, jako mají severské země, odkud přišla první inspirace," říká.
Pobaltský stát podle něj už vyváží technologie do 30 států. A díky tomu, že už překročil cíl využití obnovitelných zdrojů pro rok 2020, má i dobrou pozici v Bruselu, tvrdí Saudargas.
Další úkol: elektřina
Není to ale tak, že by si Litevci plundrovali lesy. Pomocí burzy se regulují ceny biomasy a na topení se nesmí používat kvalitní dřevo - jen odřezky.
Majitelé lesů mají poměrně jasná pravidla, co a jak mohou prodávat.
"Topit kvalitním dřevem, které se dá prodat jako materiál třeba na nábytek, by bylo příliš drahé. Klademe velký důraz na udržitelnost celého sektoru," upozorňuje podnikatel Ramanauskas.
Litva je podle něj sama o sobě schopna z obnovitelných zdrojů vyrábět více energie, než spotřebuje. To ale není samospasitelné.
"Biomasa se týká topení. Mnohem víc práce nás čeká v elektřině. Je to součást naší energetické bezpečnosti," říká europoslanec Saudargas.
Ministr Vaičiunas potvrzuje, že nová jaderná elektrárna místo zavřené Ignaliny by se mohla začít stavět hned - vše je připraveno. Chybí prý ale vůle ke spolupráci od regionálních partnerů. Do stavby se nechtělo Polsku, Estonsku ani Lotyšsku.
