Tel Aviv - Izraelský premiér Benjamin Netanjahu je zkušený politik a ve svých rozhodnutích je velmi opatrný, není válečný štváč, zároveň ale dosud nepřišel s konkrétním návrhem mírového řešení.
Obě strany palestinsko-izraelského konfliktu se shodují, že chtějí dva státy. "To je ale jediné," říká analytička Institutu pro národní bezpečnostní studia v Tel Avivu Irena Kalhousová.
V druhé části rozhovoru (první si můžete přečíst zde) pro Aktuálně.cz vysvětluje, proč je tak složité najít shodu a proč židovský stát nehodlá přestat s výstavbou osad na palestinském území.
Aktuálně.cz: Proč se vlastně mírová jednání neustále točí v kruhu?
Protože nikdo nenavrhuje skutečná řešení. Palestinci žádají rozdělení na dva státy, ale bez jasného uznání Izraele jako židovského státu. To je pro Izrael nepřijatelné mimo jiné kvůli otázce návratu palestinských uprchlíků.
Současný izraelský premiér Benjamin Netanjahu o dvou státech mluví také, s žádnými konkrétními návrhy však nepřichází.
Jistý průlom znamenala jeho nedávná tisková konference, na níž v souvislosti s ostřelováním z Gazy prohlásil, že se Izrael kontroly Západního břehu nikdy nevzdá, protože to z bezpečnostních důvodů ani udělat nemůže.
Netanjahu je zkušený politik a ve svých rozhodnutích je velmi opatrný. Není žádný válečný štváč, protože ví, že by ho případné ztráty na izraelské straně stály politické body. Zároveň však neočekávám, že by byl za jeho vlády uzavřen mír.
A.cz: Jednou z podmínek Palestiny je zastavení osidlování palestinských území. Proč židovský stát na dalším osidlování tak lpí? Proč v tomto palestinské autonomii neustoupí?
Těch důvodů je několik.
Jeden z nich je bezpečnostní, protože osady tvoří jakési nárazníkové pásmo. V době, kdy Izrael neměl dostatečně silnou armádu, sloužily osady jako předsunuté základny a i dnes někteří vyznávají tuto taktiku. Dlužno podotknout, že mnozí Izraelci namítají pravý opak - bránění osad podle nich armádu v dnešní době spíš vysiluje.
Výraznou roli hrají politické tlaky - obyvatelé osad mají silnou lobby a prosazují své zájmy. V neposlední řadě pak jde o důvody náboženské. Protože z biblického pohledu se historie Židů tvořila právě v Judeji a Samaří, nikoliv na území dnešního Tel Avivu.
A.cz: Obranný systém Železná klenba (Iron Dome) funguje dobře. Není tedy vojenská odpověď Izraele vzhledem k ohrožení palestinských civilistů příliš agresivní? Vždyť v současném konfliktu byl zabit "pouze" jeden Izraelec, zatímco v Pásmu Gazy zemřely dvě stovky lidí...
Izrael investoval do ochrany svých obyvatel miliardy dolarů. Rozmístil varovný systém sirén, vystavěl síť krytů a ve velmi krátkém čase vyvinul systém Železná klenba, který je až neuvěřitelně úspěšný.
Z biblického pohledu se historie židů tvořila právě v Judeji a Samaří, nikoliv na území dnešního Tel Avivu.
Hamás nic takového nedělá. Naopak se za civilisty schovává a jejich oběti používá k propagandě. Proto si myslím, že není úplně fér vinit Izrael, že je více mrtvých Palestinců než Izraelců. Kdyby bylo cílem Izraelců zabít co nejvíce Palestinců, počet obětí na palestinské straně by byl diametrálně vyšší. Ale i přes sebelepší techniku prostě není možné vyvarovat se ztrát na životech, obzvlášť když jsou obyvatelé hustě obydlené Gazy Hamásem vyzýváni k tomu, aby ignorovali varování izraelské armády k evakuaci.
A.cz: Dočetl jsem se, že to dělají tak, že obyvatelům Gazy před útoky "ťukají na střechu". Můžete takové ťukání popsat?
Krom varovných telefonů, textových zpráv a letáků, kterými izraelská armáda nabádá obyvatele k evakuaci, používají malé výbušniny.
Ty předcházejí samotnému útoku. Jde až o poslední varování. Samozřejmě, pokud stojíte na střeše, kam taková bomba dopadne, zabije vás.
A.cz: S čím konkrétně počítal egyptský mírový plán a proč ho Hamás odmítl?
Současná vláda egyptského prezidenta Sísího považuje Hamás za nepřítele, jeho požadavky vůbec nereflektovala a podle všeho s ním návrh ani nekonzultovala.
Hamás žádá propuštění svých vězňů, propuštěných v roce 2012 výměnou za izraelského vojáka Šalita a znovu zadržených po nedávném únosu studentů, znovuotevření hraničního přechodu Rafáh a odblokování katarských peněz. Klade si tedy podmínky spíš vůči Egyptu.
Mírový plán navržený Egyptem ale tyto požadavky nereflektoval, a Hamás by tak z konfliktu nevyšel se vztyčenou hlavou. Izrael naopak neměl problém jej přijmout.
A.cz: Rodí se už další mírový plán? A kdo na něm pracuje?
Američané pravděpodobně tlačí na Egypt, aby přišel s přijatelnějším návrhem.
Egypt ani Izrael nicméně nemají důvod s dohodou o příměří spěchat. Egypt proto, že považuje Hamás za nepřítele a vyhovuje mu, když ze současného konfliktu vyjde oslaben. Izraeli zase dalo odmítnutí příměří ze strany Hamásu čas na to, aby pokračoval v leteckých útocích a poškodil infrastrukturu hnutí tak, aby nebyl schopen alespoň po nějakou dobu ohrožovat izraelské území. Mnozí, včetně obyvatel žijících v sousedství Gazy, navíc volají po pozemní operaci s cílem zničit Hamás.
Izraelská vláda si, až na malé výjimky, myslím si uvědomuje, že není v jejím zájmu Hamás definitivně zlomit, protože v současné době neexistuje nikdo jiný, kdo by mohl v Gaze vládnout, a židovský stát ji okupovat nechce. Největším dilematem Netanjahuovy vlády je proto teď to, do jaké míry Hamás oslabit. Cílem je poškodit jeho vojenskou, nikoliv politickou strukturu.