reklama
 
 

Ministr Kohout: Jsem diplomat, dávám si pozor na slova

19. 5. 2009 11:30
Rozhovor s ministrem zahraničí a místopředsedou vlády Janem Kohoutem

Praha - Zahraniční politika předchozí vlády byla spojována s tvrdým postojem vůči Rusku, velice blízkými vztahy se Spojenými státy a podporou ideje amerického radaru v Česku a také - na evropské poměry - s vyhraněně proizraelským postojem.

Některé její výroky během předsednictví EU vyvolaly zdvižené obočí u evropských partnerů a obvinění, že nevidí rozdíl mezi tím, když mluví za sebe a za celou Evropskou unii.

Tento rozdíl si podle vlastních slov dobře uvědomuje nový český ministr zahraničí a místopředseda vlády Jan Kohout. Ví, o čem mluví. Problematiku EU zná dobře, neboť působil v letech 2004 až 2008 jako stálý zástupce Česka v Bruselu.

Poté byl náměstkem ministra zahraničních věcí. Na starosti měl rozvojovou spolupráci, konzulární a vízovou problematiku, mezinárodní a komunitární právo.

Přinášíme vám první část dvoudílného rozhovoru s Janem Kohoutem. Ve druhé bude mluvit například o svém postoji k přijetí vězňů z Guantánama, rozvojové pomoci, Východním partnerství a Rusku i o své komunistické minulosti.

Kontinuita diplomacie

A.cz: Jaké jsou nyní priority české zahraniční politiky?

Dají se rozdělit do dvou úseků. Prvním je dokončení předsednictví Evropské unie a ten druhý je pak po jeho skončení kontinuita v obhajování zájmů České republiky ve všech těch stabilních pilířích, které má: sousedská politika, aktivní politika v rámci Evropské unie, spolehlivý alianční partner, rozvojová politika, pomoc občanům v nouzi - konzulární problematika.

A.cz: Budete se v něčem od předchozí vlády lišit?

Měli bychom?

A.cz: Plánujete nějakou změnu, ať už v kurzu, nebo v dílčích bodech?

Ne. Události přináší život a změna kurzu nebude žádná, proto jsem použil to slovo kontinuita.

A.cz: Nepřikročíme například k nějakému "zunijnění" rétoriky, aby nebyli evropští partneři překvapeni, když mluvíme o "americké cestě do pekel" nebo "aroganci Evropské komise"?

Každý má jiný slovník. Já ho jiný mám - ale vy mluvíte o slovíčcích, já mluvím o podstatě. Ta zůstává stejná. Já ovšem volím diplomatičtější výrazy, jsem celý život zvyklý dávat si pozor na některá slova.

Předsednictví dovnitř

A.cz: Jak silný vnímáte svůj politický mandát?

Politický mandát této vlády bude - jako u každé vlády - závislý na tom, jaká většina poslanecké sněmovny se pro ni vysloví při hlasování o důvěře.

A.cz: Cítíte se nějak svázán politickými názory stran, které vás jmenovaly?

Naštěstí je zahraniční politika věcí kontinuity a hledání celospolečenského konsenzu a její hlavní pilíře jsou definovány a obecně akceptovány. V tomhle smyslu na sobě ten tlak politických stran necítím. Konzultujeme a budeme konzultovat dílčí věci, ale že bychom konzultovali koncepčně, tak to ne.

A.cz: Nezávislost si tedy zachováte?

Říkám, že tato vláda má stejnou roli dovnitř, jako má ve vztahu k ostatním šestadvaceti zemím EU. To znamená, že se snaží najít mezi šestadvaceti různými pohledy to, co je pro ně společné a co tu věc trochu posune.

Vláda bude mít do jisté míry předsednickou roli i dovnitř. To znamená, že bude jednat s politickými subjekty, ale bude na ní, aby přicházela s nějakými návrhy. Bude to oboustranný proces.

A.cz: Plánuje tato vláda něco ohledně tématu amerického radaru v Česku?

Ne, to je věc, o níž rozhodne vláda, která vzejde z voleb. Je to dáno jak přehodnocováním protiraketové obrany v USA, tak i tím, že tato smlouva byla předchozí vládou stažena z projednávání.

A.cz: Je ještě něco podobného, ohledně čeho nemáte mandát?

Ne, nejsem si vědom ničeho takového.

Čekáme na Izrael

A.cz: Byl tady spor mezi Evropskou komisí a Českou republikou týkající se posilování vztahů EU s Izraelem. Komisařka Ferrerová Waldnerová řekla, že dokud se izraelská vláda nepřihlásí k ideji Palestinského státu, proces posilování vztahů dále nepůjde. Mirek Topolánek se proti tomu ostře ohradil. Jaký je váš postoj?

Tady musíme rozlišovat, co říkáme jako Česká republika a co jako předsednická země EU. Moje slova jsou nyní vnímána jako slova předsedy Rady, který mluví za všech 27 států. V tuhle chvíli probíhá proces poznávání a definování politiky (nové izraelské vlády - pozn. red.). A to jak uvnitř Izraele, tak na americké a evropské straně. A ještě nějaký čas to potrvá.

Na agendě pondělního zasedání Rady ministrů (rozhovor byl vede v pátek odpoledne - pozn.red.) tento bod nebude z toho důvodu, že je třeba vyčkat, co bude na stole. A proto mluvit v téhle chvíli o navýšení či nenavýšení vztahů s Izraelem je předčasné.

A.cz: Čili názor komisařky Ferrerové-Waldnerové, že dokud se Izrael nezaváže k Palestinskému státu, není možné pokračovat v implementaci akčního plánu EU-Izrael (má za cíl postupně integrovat Izrael do evropských ekonomických struktur a evropských programů - pozn. red.), není stanoviskem Rady Evropy?

Paní komisařka mě ujistila, že práce na plánu pokračuje. Samozřejmě, že Rada chce dvoustátní řešení, že chceme Palestinský stát. Ale chceme také bezpečnost pro Izrael. Je to komplex podmínek pro obě strany. Důležité ale je, že práce v té technické části pokračují.

Bavit se o Hamásu je předčasné

A.cz: Jednat s Hamásem. Některé evropské země jako Irsko nebo Francie se vyslovují pro, předchozí vláda říkala jasné ne, co vy?

To je evropská pozice, že nejednat. Evropská pozice je, že jednáme s palestinskými představiteli a je na nich, aby se dohodli.

A.cz: A co pokud vznikne palestinská vláda národní jednoty, ve které budou členové Hamásu? I tady říkal Karel Schwarzenberg ne.

To je samozřejmě něco jiného; ale nemá smysl nyní spekulovat, jak bude vypadat vláda národní jednoty.

Srí Lance pomůžeme

A.cz: Když začínalo české předsednictví, měli jsme krizi v Gaze, nyní máme možná ještě větší humanitární krizi na Srí Lance, přesto z Evropské unie nic neslyšíme...

To není pravda. Právě se odtamtud vrací moje náměstkyně (rozhovor by pořízen v pátek, tedy ještě předtím,  než srílanská armáda zabila vůdce povstalců Prabhakarana  - pozn. red.).

Je to na agendě příštího zasedání Rady pro všeobecné záležitosti a vnější vztahy (GAERC), která probíhá od pondělka, a máme tam k tomu dokonce závěry. Mluvil jsem s komisařkou Benitou Ferrerovou-Waldnerovou na summitu se Skupinou Rio. Čili není to pravda - věnujeme se tomu a bylo vydáno několik prohlášení.


A.cz: Co je tedy potřeba dělat?

Je potřeba, aby se tam dostaly mezinárodní nevládní a humanitární organizace. Jednak aby mohli civilisté ze zóny, kde se bojuje ven, jednak aby lidé, kteří už odtamtud uprchli a žijí v příšerných podmínkách v příšerných táborech, aby se jim dostalo základního vybavení. Evropská unie a Evropská komise jim jsou ochotny poskytnout to nejdůležitější.

Jde o více než sto tisíc lidí mimo válečnou zónu, kteří nemají přístup k hygieně, k potravinám. Chceme také, aby se tématem zabývala Rada bezpečnosti OSN.

O sankcích jednat budeme

A.cz: Srílanská vláda se zatím ukazuje jako dost odolná vůči intenzivnímu zahraničnímu tlaku. Nereagovala ani na výzvy amerického prezidenta Obamy. Je na stole otázka sankcí?

Ano, sankcí, či snížení preferenčního režimu. Je jako rozvojová země zařazena na seznam států, které mohou vyvážet některé produkty do EU bez kvót a o to mohou přijít.

A.cz: Mluví něco proti tomu, aby na ně byly uvaleny sankce?

To, že by to nakonec - jako vždy - odnesli lidi. To je dilema všech sankcí.

A.cz: Bude se jednat o sankcích na některé představitele režimu?

To jsou cílené sankce. O tom se bude uvažovat určitě, ačkoliv na stole zatím nebylo. Zákaz cestování, zmrazení politických kontaktů, mezinárodní ostrakizace.

autor: Roman Gazdík | 19. 5. 2009 11:30

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama