"Je mi to opravdu líto, ale tohle je moje práce," řekl muž když stíral z mé kreditní karty své otisky prstů.
Podstrčil mi jí zpět pod stolem v přeplněné příměstské restauraci, kde nás spolu s mexickým přítelem asi půl hodiny držel jako rukojmí. Nám však ta půlhodina připadala jako celá věčnost.
Jeho společník nás hlídal, zatímco on vybral z nedalekého bankomatu asi 1000 dolarů. Použil PIN, který jsem mu dal.
Potom se zvedli a v poklidu odešli z restaurace. Ještě předtím nám však řekli, abychom si objednali ještě jedno pivo a počkali nejméně deset minut než odejdeme. Mnoho členů jejich gangu nás má neustále na očích.
Expresní únosy
Dva dny po příjezdu z New Yorku, abych si jako ekonomický reportér Reuters vyzvedl v Mexiko City poštu, jsem měl tu čest na vlastní kůži okusit jednu z nejodpornějších a nejrychleji se rozrůstajících příkladů mexické šedé ekonomiky - "expresního únosu".
Ještě nikdy jsem nebyl oloupen, a to ani když jsem dělal zpravodaje v Guatemale, nebo, když jsem na krátký čas žil v brazilských chudinských čtvrtích.
V New Yorku, kde jsem se zabýval latinskoamerickým obchodem se mně tři útočníci pokusili oloupit v domě, kde jsem měl byt. Když jsem však začal volat o pomoc, utekli.
Jízda taxíkem jako ruská ruleta
Expresní únosy se staly v Mexiku tak běžnou záležitostí , že jenom vzít si taxi, které zloději často využívají k únosům, je jako hrát ruskou ruletu. Mnoho z únosů se neobejde bez fyzického napadení, některé končí i smrtí.
V typickém příběhu únosu pomocí taxíku, který můžete slyšet všude po městě, vám řidič taxíku oznámí, že má něco s motorem a zpomalí zhruba na polovinu.
Z ničeho nic zahradí cestu střelec, pistolí vás donutí lehnout si na podlahu a odevzdat kreditní kartu se správným PINem.
Ten kdo odporuje bývá zastřelen nebo znásilněn. Únosci často drží svou kořist až do půlnoci, kdy mohou opět z bankomatu vybrat maximální možnou částku.
Šťastný den
Mí únosci byli profesionálové. Nespatřili jsme zbraň, pouze její obrys, kterou muži třímali schovanou v kapse.
Muž nás zastavil na ulici, aby se zeptal na směr, přitáhl si nás blíže a pošeptal nám, abychom se nerozhlíželi kolem, ale že jsme obklopeni členy gangu, kteří mají pistole s tlumičem a jsou zadobře s policií.
Poté se k němu připojil partner a požádal nás, abychom se jak nejpřirozeněji můžeme přesunuli do postranní lacinné restaurace.
Možná, že bychom se mohli pokusit o útěk. Třeba byli skutečně jen dva a policie nebyla až tak uplacená jak říkali, ale v zemi, kde je policie často v čele různých skupin organizovaného zločinu, jsme se to neopovážili riskovat.
Infobox
Další reportáže čtěte ZDE
Jakmile naši únosci zmizeli ve sluncem ozářeném smogu, nervózně jsme vypili naše sklenice a vyrazili jsme jako omámení do přeplněných ulic. Slova jednoho z únosců mi stále zněla v hlavě:
"Mexiko je skvělé místo. Měli byste zůstat," řekl mi. "Jen to dnes nebyl Váš šťastný den."
