Předpoklad, že seismografy nepřinesou žádné výsledky, opírali vědci o vnitřní teplo Měsíce, které podle jejich odhadů muselo již dávno vyprchat. Zatímco ze Země uniká pohybem litosférických desek, velkými zemětřeseními či sopečnou činností, žádná z těchto aktivit nebyla na povrchu Měsíce zpozorována.
Vůbec první důkazy o tom, že Měsíc není pouhé neaktivní vesmírné těleso, přinesli ve studii uveřejněné ve vědeckém magazínu Nature Geoscience počátkem týdne vědci ze Smithsonova vzdělávacího institutu.
The #moon shriveled as it cooled, leaving 1,000s of thrust faults on the moon’s surface. A new @NatureGeosci study, co-auth by @umdgeology's @lowvelocityzone, says the moon may still be shrinking & producing moonquakes along these faults! https://t.co/uG910JZLCR #UMDdiscovers pic.twitter.com/7YwMVVPTFy
— UMD Science (@UMDscience) May 13, 2019
Kromě dat nashromážděných mezi lety 1969 až 1977 využili také algoritmus používaný k odhalování epicenter zemětřesení na Zemi, počítačové simulace a tisíce fotografií z oběžné dráhy Měsíce, které poukázaly na 50 milionů let staré, světlejší zlomy na povrchu vesmírného tělesa.
Snímky také odhalily, že Měsíc se za posledních 47 let zmenšil o 50 metrů, informuje americká stanice CNN.
"Naše analýza přináší první důkaz o tom, že zlomy jsou stále aktivní a pravděpodobně stojí za měsíčními otřesy, jak se Měsíc dále ochlazuje a zmenšuje," prohlásil Thomas Watters, jeden z autorů studie.
Zmenšování i příliv a odliv Měsíce
Silné otřesy o síle až pět stupňů Richterovy škály, které se na Měsíci vyskytly, měly podle studie epicentrum v blízkosti světlejších a mladších zlomů. Ty nevznikly pohyby litosférických desek jako na Zemi, ale tím, že se jedna část měsíční kůry zdvihla do výšky, zatímco její okolí bylo slisováno. Podobným procesem změny prochází podle deníku The New York Times také Merkur.
Vnitřní teplo však není jediným faktorem, který mění vzhled Měsíce. Důležitá je také úloha Země, která na Měsíc působí gravitační silou a má na jeho povrch stejný vliv, jaký je pozorovatelný na Zemi při přílivu a odlivu moří, které naopak způsobuje přitažlivost Měsíce.
Vzhledem k tomu, že na Měsíci není žádná voda, je zemskou gravitací přitahován měsíční povrch, který je tak deformován do podlouhlého tvaru a opět zpátky.
"Možná se ze současné podoby Měsíce můžeme naučit něco o budoucím stavu Země," řekl listu The New York Times geofyzik Ken Hudnut, který se na studii nepodílel.
O výsledcích jejich výzkumu ale nejsou přesvědčeni všichni vědci. Například seismoložka Ceri Nunnová z NASA se domnívá, že z 50 let starých a nepřesných dat nemohou vědci vyčíst platné závěry. "Používají mnoho statistických argumentů a myslím, že to udělali dobře, ale neřekla bych, že výsledek je definitivní," řekla National Geographic.
