Berlín - Přesně v 11 hodin a 54 minut složila v Bundestagu 22. listopadu 2005 kancléřský slib tehdy 51letá Angela Dorothea Merkelová.
Jako první žena.
Jako první člověk v roli kancléře sjednoceného Německa pocházející z komunistické NDR.
A konečně i jako první spolkový kancléř s datem narození po druhé světové válce.
Při pohledu zpět na dvanáct let vlády Angely Merkelové se přitom jeví jako klíčová zejména čtyři z nepřeberné řady rozhodnutí, která za tu dobu kancléřka učinila.
Vehementními státními zásahy řešila v Německu hrozbu globální finanční krize v roce 2009.
Prosadila řešení řeckého problému v eurozóně kritizovanými úspornými opatřeními.
Zásadně změnila po havárii v japonské Fukušimě svůj názor na budoucnost jaderné energetiky.
A konečně: přes nesouhlas mnoha evropských i přímo německých politiků otevřela předloni svoji zemi statisícům uprchlíků.
I přes často zaznívající kritiku se zdá, že to vše navíc zvládla ke spokojenosti nemála Němců.
Alespoň soudě podle průzkumů veřejného mínění. Kancléřka míří ke čtvrtému vítězství za sebou s náskokem zhruba patnácti procent na druhé sociální demokraty.
Jeden z kreslených vtipů v německých médiích nedávno trefně definoval, jak v Německu v posledních letech vypadá volební kampaň. Všichni za ni utrácejí velké peníze, ale nakonec vždy vítězí Merkelová.
Rozpočet v ústavě a trhy na uzdě
S nástupem nynější kancléřky do funkce začala éra vyrovnaného rozpočtu - v roce 2007 jej Německo mělo poprvé od sjednocení.
Merkelová dokonce prosadila do ústavy dodatek, že vyrovnaný musí být federální rozpočet i rozpočet všech šestnácti spolkových států.
Když o rok později v USA zbrankrotovala investiční banka Lehman Brothers, kancléřka spustila preventivní opatření.
Stát půjčil druhé největší německé bance Commerzbank 18 miliard eur a v rámci pomoci v ní převzal čtvrtinový podíl. Stabilizační vládní fond pro německé banky, pojišťovny a penzijní fondy v říjnu 2008 činil 500 miliard eur.
"Nebude žádná ochrana a žádná omluva pro manažery, kteří udělali chyby," prohlásila v den, kdy odstoupil ředitel Georg Funke, ředitel hypoteční banky Hypo Real. Krachující banku převzal a zachránil stát.
Výrobu automobilek podpořila Merkelová šrotovným. Nabídla vlastníkům automobilů výhodný nákup nových vozů, pokud se zbavili starého, k životnímu prostředí méně šetrného auta.
Mezi tvrdé kritiky šrotovného patřil v té době například český prezident Václav Klaus.
Merkelová také zýhodnila firmy, které nepropustily zaměstnance, ale zavedly takzvaný kurzarbeit. Tedy zkrácenou pracovní dobu.
Krizí proplulo Německo pod jejím kormidlováním bez velkých otřesů. Nezaměstnanost klesla z pěti milionů lidí v době nástupu Merkelové do funkce na 2,7 milionu o šest let později.
"Krize nás donutila dělat věci a překročit hranice, které bychom jinak nedělali a nepřekročili," uvedla v rozhovoru pro deník Bild. Jasně se vyjádřila v novoročním projevu v roce 2013.
"Svět se stále nepoučil z leckde devastující finanční krize. Nezodpovědnosti, které se tehdy staly, se nesmí opakovat. V sociálně-tržním hospodářství je stát garantem pořádku a lidé v něj musí mít důvěru."
Obrat po Fukušimě
Volby v roce 2009 Angela Merkelová vyhrála s tím, že zruší plán předchozího kancléře Gerharda Schrödera, který chtěl uzavřít všechny atomové elektrárny v Německu do roku 2020.
Tvrdila, že i přes rozvoj obnovitelných zdrojů země energii z jádra nadále potřebuje.
Že Německo nemůže být závislé na dovozu elektřiny. A poukazovala na to, že atom navíc představuje čistou energii, šetrnou k životnímu prostředí.
Když 11. března 2011 vlna tsunami způsobila kolaps jaderné elektrárny v japonské Fukušimě, kancléřka obrátila. Oznámila, že ji přesvědčily vědecké důkazy o nebezpečí atomových reaktorů.
"Musíme si přiznat, že takové katastrofy nelze vyloučit a jsou možné i v tak vyspělé zemi, jakou je Japonsko," uvedla. Výsledkem je závazek, že Německo zavře všechny své jaderné elektrárny do roku 2022.
Bolestivá léčba pro Řecko a eurozónu
Řecký premiér Andreas Papandreu v říjnu 2009 poprvé přiznal, že řecká ekonomika je v mnohem horším stavu a podstatně zadluženější, než dosud Atény uváděly.
Merkelová zpočátku nespěchala s uklidněním trhů a udržením Řecka v eurozóně. Ještě v březnu následujícího roku prohlásila v Bundestagu, že kterákoliv země může o členství přijít, pokud nedodržuje podmínky.
Následně musela čelit kritice, že není dostatečně solidární. Zaznívala nejen z Bruselu.
Když Merkelová vstoupila do jednání o pomoci Řecku, trvala na tom, aby se na ní podílel i Mezinárodní měnový fond. A především na tom, že Řecko musí přijmout velmi tvrdý plán úsporných opatření.
Kritizována byla znovu z mnoha stran. Objevovaly se výrazy jako Merkiavelli nebo Merkonomika.
Na demonstraci v Aténách vítali političku během její návštěvy Řekové s kresbami, na kterých měla uniformu SS s hákovým křížem na rameni.
Ani německá média kancléřce moc nepomáhala. Vlivný Bild psal o tom, že líní Řekové chtějí německé peníze.
V Bundestagu v projevu k poslancům své CDU ale 31. srpna 2011 mluvila jinak. "Nechci vstoupit do historie jako politik, který zničil euro."
A jak to po několika letech dopadá? Letos v červenci se balkánská země po třech letech vrátila na dluhopisové trhy.
"Potvrzuje to pozitivní trajektorii řecké ekonomiky, která postupně směřuje k opuštění krize a záchranných programů," citovala agentura Reuters nejmenovaného vládního představitele.
Ten tak dal Merkelové a jejímu řešení víceméně za pravdu.
Zvládneme to
Téma imigrace Merkelová jako kancléřka deset let neřešila intenzivně. Rozhodně netvrdila, že přistěhovalce Německo nutně potřebuje. V roce 2010 prohlásila, že "politika multikulturalismu selhala".
Až do následujícího roku byl německý pracovní trh pro občany nových členských zemí Evropské unie - tedy i pro Čechy - zavřený. Otevřel se až 1. května 2011.
Nejen trh, ale i hranice Německo naplno otevřelo žadatelům o azyl předloni v létě.
Jako symbol otevřenosti, tolerance a také vysoké životní úrovně a vysokých platů mířili k německým hranicím statisíce Syřanů, Iráčanů, Afghánců a v menší míře i obyvatelé jiných států.
Merkelová rozhodla, že ty, kteří prchají před válkou, má Německo morální povinnost přijmout.
Ačkoliv policie a armáda byly připraveny v první polovině září německé hranice hlídat a běžence bez dokumentů vracet zpět, rozkaz nepřišel.
Kancléřka nerozdělila ani tak Německo, jako Evropu. Hlavně ta střední se zlobila: Česká republika, Maďarsko, Polsko a Slovensko její vstřícnost vůči muslimským uprchlíkům nesdílely a nesdílejí.
Příchod statisíců lidí ale zaskočil všechny. I Němce. Merkelová od příslibu přijímat válečné uprchlíky neustoupila a nezřekla se ho.
Slavný výrok "Wir schaffen das" (Zvládneme to, pozn. red.) neodvolala.
Dokonce odmítla stanovit roční maximum přijatých žadatelů o azyl, jak to po ní žádal například její politický spojenec, bavorský premiér Horst Seehofer.
Udělala něco jiného. Slíbila, že už se nebude opakovat situace, kdy německé úřady nemají kontrolou nad tím, kdo do země přichází. Zůstane otevřená, ale tolik lidí jako v roce 2015 už přijímat nebude.
Projevilo se to v průzkumech popularity. Po propadu v nich začala Merkelová znovu stoupat a málokdo pochybuje, že by volby 24. září opět nevyhrála.
Už naznačila, co hodlá ve čtvrtém volebním období dělat. Odmítla zvyšování daní a chce položit základy pro maximálně tříprocentní nezaměstanost v Německu v roce 2025.
Velkou výzvou pro ni bude zajištění bezpečnosti a předcházení teroristickým útokům.
