Aktuálně.cz: Ženy a média. Co vám jako první v rámci tohoto spojení naskočí?
Michaela Šojdrová: Vzpomenu si na známé novinářky, moderátorky. V ČR ne náhodou anketu Českého rozhlasu vyhrává Lucie Výborná.
Tady v Evropském parlamentu mi okamžitě naskočí Zpráva o ženách v médiích, za kterou jsem odpovědná. Soustřeďuje se na zastoupení žen a dívek v médiích a v sektoru informačních technologií (ICT). Konal se k ní i seminář pro novináře a novinářky, kteří přijeli do Bruselu z celé Evropy, včetně České republiky.
Ve zprávě uvádíte, že 68 procent absolventů žurnalistiky a informačních oborů v EU jsou ženy, v médiích ale tvoří jen asi 40 procent zaměstnanců. Ve vedoucích pozicích je jich ještě méně. Nadržuje mediální prostředí mužům?
Ženy mají stejný talent a předpoklady, ale horší podmínky. Mediální prostředí je stejně zajímavé pro muže i ženy. Ukazuje to i studie, kterou nechal zpracovat Evropský parlament. Ženy jsou v tomto oboru stejně úspěšné jako muži.
Jakým výzvám ženy v médiích čelí?
Například tomu, že média se velmi málo zajímají o jejich názor a expertizu. Ženy jsou médiích citovány jako expertky jen v 17 procentech zpráv a jen 18 procent jich vystupuje v roli komentátorek politického dění. Práce v médiích má svá specifika, panuje tam velká konkurence, stresy, je tam dlouhá pracovní doba. Ženy, které mají malé děti, prohrávají tuto soutěž s muži předem.
Média jsou specifická i tím, že ovlivňují veřejné mínění celé společnosti, a společnost si zaslouží znát názor jak mužů, tak i žen. Jinak obecně ženy v médiích čelí podobným výzvám jako v jiných profesích - rozdíly v platech, omezené možnosti ve slaďování osobního života a kariéry.
Mění se tento trend k lepšímu?
Myslím, že ano. Myslím, že se to změní v okamžiku, kdy se ženy budou více podílet na rozhodování v médiích. Tedy až jich bude víc ve správních radách i na postech šéfredaktorek a budou moci rozhodovat o obsahu.
Jak si v tomto ohledu vede Česká republika?
Podle zprávy Evropského institutu pro rovnost žen a mužů (EIGE) z roku 2013 patří Česká republika k evropským zemím s nejmenším počtem žen v klíčových pozicích v médiích.
Neliší se ale tolik od dalších členských států. Patřila například k dalším 15 členským zemím, kde v čele správních rad mediálních organizací nestála žádná žena.
Obecně nám ale chybí informace a data. To je také jedno z doporučení Evropského parlamentu, tedy získat více informací a dat o postavení žen v médiích a ICT.
Jak se ještě projevuje diskriminace žen v médiích na pracovních pozicích? A jsou v médiích diskriminováni i muži?
Existuje mnoho případů, především v televizi, kdy mají v pozici reportérek a moderátorek přednost mladé atraktivní ženy, které jsou po nějakém čase, když zestárnou, nahrazeny mladšími a atraktivnějšími kolegyněmi. Takže by se dalo říct, že v těchto případech jsou diskriminováni muži a starší ženy. To ale Evropský parlament řešit nemůže.
Zmínila jste, že ženy málokdy v médiích dostanou prostor hovořit jako odbornice na určité téma. Jde o jeden z mediálních stereotypů? Má slovo muže odborníka větší váhu, nebo je jich prostě jen víc?
Žen je v populaci zhruba polovina. Vysokoškolsky vzdělaných žen je dokonce více než mužů. Takže statisticky to není vlastně možné. Například v Belgii začali budovat databázi expertek a ukázalo se, že je jich dostatek.
Za stereotypní považuji to, když si média nedají práci, aby rozšiřovala portfolio expertů o nová jména, tedy i o ženy.
Co zobrazování žen v médiích? Má také své stereotypy?
Podle výzkumu jde především o reklamu. Ženy jsou například zobrazovány menší než muži. Muži vypadají jako vůdci, na vedoucích pozicích, ženy uklízí a starají se o děti. Zároveň se v reklamách obecně málo objevují starší muži i ženy. Některé reklamy s důrazem na štíhlé modelky nepřímo podporují poruchy příjmu potravy, jakou je například anorexie.
Co nebo kdo za zmíněnými stereotypy stojí?
Naším úkolem není hledat viníky, ale upozorňovat na špatnou praxi, chránit zranitelnější a nabízet řešení. Já osobně zdůrazňuji ochranu lidské důstojnosti, která by měla být na prvním místě a týká se jak žen, tak všech ostatních.
Má EU šanci nějak konkrétněji přispět k větší rovnoprávnosti mužů a žen v médiích?
Evropský parlament, stejně jako všichni ostatní musí ctít redakční nezávislost a právo redakcí si rozhodovat o tom, jaké si budou vybírat zaměstnance a obsah. Muži i ženy mají právo na stejné pracovní podmínky, platí zde zákaz diskriminace.
Naše zpráva doporučuje médiím, aby přijímala vnitřní opatření, aby byla citlivá k rovnému zastoupení žen. Všude tam, kde je to možné, doporučujeme také vzdělávání pracovníků v této oblasti a sdílení příkladů dobré praxe. Například v Belgii mají dobrou zkušenost s vytvořením databáze expertek.
Je vůbec postavení žen v médiích v Evropské unii nutné řešit na unijní úrovni?
Tato problematika se řeší celosvětově, Evropská unie se zabývá médii jednak kvůli společným pravidlům pro audiovizuální služby, jednak i kvůli zajištění rovného postavení mužů a žen v pracovních podmínkách.
V poslední době narůstá potřeba zajistit také ochranu všech, kteří trpí sexuálním obtěžováním, což se týká hlavně sociálních sítí. Rovněž sexismus je problém, který chceme pomoci řešit, především výchovou a osvětou veřejnosti.
