Čas: půl deváté ráno. Místo: nacistický koncentrační tábor Mauthausen v Rakousku.
Spoutaní čeští vlastenci vstupovali ve dvouminutových intervalech do podzemní místnosti upravené v lékařskou ordinaci. Mysleli si pravděpodobně, že je čeká zdravotní prohlídka.
Jednoho po druhém je nacistická stráž vedla do další místnosti k dřevěnému výškoměru s vyznačenými centimetry a podélně vyfrézovanou škvírou.
Podle výšky "měřené" osoby pak esesák v bílém plášti posunoval dřevěnou zarážkou.
V tu chvíli vypálil za stěnou ukrytý kat přes svislou škvíru oběti ránu do týla.
"Vraždění přihlížel s kolegy v bílém plášti velitel táborového gestapa Karl Schulze. Komando vězňů odtáhlo po každém výstřelu rychle tělo mrtvého a vodou spláchlo krev," popisuje badatel Jaroslav Čvančara nacisty do detailu zaznamenané vraždy - včetně jejich "minutovníku".
Tři stovky českých vlastenců
Podle nacistických seznamů v Mauthausenu bylo v sobotu 24. října zavražděno 262 českým mužů, žen a čtrnáctiletých dětí.
V úterý 26. ledna 1943 pak dalších 31 osob.
Poslední oběť "heydrichiády", člen sokolské skupiny Jindra a správce Tyršova domu František Pecháček byl zavražděn 3. února 1944.
Těla všech popravených pohltily spalovací pece mauthausenského krematoria. Jejich popel nechali nacisté vysypat na smetiště v rokli mimo tábor.
Každý z 294 lidí zavražděných v koncentračním táboře Mauthausen dospěl podle Václava Ledvinky z Archivu hlavního města Prahy ke kritickému okamžiku svého života, ve kterém zápasil za obrovského rizika o odvahu nepodlehnout teroru, ale i o prostou snahu pomoci bližnímu v nouzi.
"Většina z nich v okamžiku, kdy stanuli tváří v tvář smrti, obstála se ctí," dodává Ledvinka.
294 svíček za blízké a pomocníky československých parašutistů z operačních skupin Anthropoid, Bivouac, Silver A, Out Distance a Intransitive zapálili o víkendu při rekviem za zavražděné v pražské katedrále sv. Víta jejich vnuci a pravnuci.
"Za přítomnost vděčíme generaci těchto hrdinů. Za budoucnost jsme pak zodpovědní už my," řekl při rekviem kardinál Dominik Duka.
Při rekviem byla v doprovodu varhan čtena i jména všech zavražděných z Mauthausenu.
Maminka s tatínkem nemohli jinak, říká dcera zavražděných
Rekviem se jako spontánní občanská iniciativa konalo v pražské katedrále za podpory kardinála Dominika Duky už posedmé.
Zúčastnily se ho i děti odbojářů, které nacisté kvůli jejich nízkému věku soustředili po atentátu na Reinharda Heydricha v internačním táboře v jihomoravských Svatobořicích.
Dorazila například Alena Voštová, dcera Anny Malinové, děvčete parašutisty Josefa Gabčíka.
Vojáka vysazeného z Velké Británie doprovázela při jeho schůzkách s odbojáři, aby v přípravách na atentát nebudil pozornost policejních hlídek.
Rekviem se zúčastnila i Anna Kuželová-Moravcová, jejíž rodiče Jan a Anna Moravcovi patřili k nejbližším spolupracovníkům paraskupiny Anthropoid (Josef Gabčík, Jan Kubiš - pozn. red.), která na jaře 1942 zlikvidovala jednoho z nejmocnějších mužů tehdejší nacistické říše Reinharda Heydricha.
"Maminka a tatínek nemohli jinak než se nacistům postavit na odpor. Třebaže věděli, co tím riskují. Tento týden položím i kytici do míst, kde byl v mauthausenské rokli vysypán jejich popel. Nezapomněli jsme," říká Anna Kuželová-Moravcová.
Podle Vojtěcha Šustka z Archivu hlavního města Prahy se nikdy předtím ani potom za druhé světové války nepodařilo protinacistickému odboji v některé z okupovaných zemí úspěšně zaútočit na tak vysoce postaveného nacistu.
Heydrich se před špičkami nacistické okupační správy netajil svými plány fyzické likvidace celého českého národa poté, co Německo zvítězí ve válce.
Po jeho smrti si říšský ministr propagandy Joseph Goebbels 4. června 1942 do soukromého deníku stručně poznamenal: "Ztráta Heydricha je nenahraditelná."
