Praha - Ukrajinka Halyna Babak je "dítětem Majdanu", které si studiem na Karlově univerzitě splnilo životní sen. Od listopadu loňského roku jí ho ale kazí stále ostřejší hádky s maminkou, která obdivuje ruského prezidenta Vladimira Putina. A tatínek? Ten se naopak připravuje na partyzánskou válku, pokud by Rusové obsadili východní část Ukrajiny a s ní i jeho rodný Charkov.
"S maminkou si často voláme po skypu a vždycky si hned zpočátku slíbíme, že se nebudeme bavit o politice, abychom se zase nepohádaly. Jenomže ono to nejde nebavit se o tom, co se dnes děje na Ukrajině: že Krym okupují ruská vojska a že možná totéž hrozí i nám. Vždyť k hranicím Ruska je to z Charkova jen patnáct minut autem. Takže ten hovor hádkou nakonec vždy skončí. Zrovna včera mi rozčilená mamka řekla, že mluvím hlouposti a že raději vypíná skype. Dobrou noc mi ale ještě před tím popřála," líčí názorové dělení své rodiny Halyna Babak.
Nejostřejší diskuse s rodiči však zažila o novoročních svátcích, kdy za nimi přijela do Charkova. Otec Halyny, hrdý Ukrajinec, má kamarády v Berkutu a při sledování televizních zpráv z Majdanu je litoval: "Místo aby slavili svátky, tak je ti fašisti na Majdanu zasypávají kameny a Molotovovými koktejly."
Po Halynině zmínce o odstřelovačích Berkutu a argumentaci, že demonstranti nejsou fašisté, nýbrž lidé z celé Ukrajiny, kteří už měli dost korupce bývalého prezidenta Janukovyče či expremiérky Tymošenkové, následovala další prudká hádka, kterou otec ukončil urážkou. "Nevíš nic o životě. S takhle přechytralou intelektuálkou nemá smysl se o podobných záležitostech bavit."
Otrocká smířenost s osudem?
"Maminka si teď zoufá, že mě špatně vychovala," říká rozpačitě Halyna. Uznává ale, že pro její rodiče i prarodiče, kteří prožili většinu života v Sovětském svazu, jsou společenské změny v jejich vlasti jen obtížně "stravitelné".
V NATO či Evropské unii vidí stále symboly zla, které usilují o zničení a porobení si Ukrajiny.
"Mamča je vysokoškolačka, a přesto od ní slyším neuvěřitelné věci: Unie - to je legalizace drog, nenávist mezi lidmi a nezdravé volné vztahy žen s muži. Konstatování, že máme mnohem blíže k Rusku než k zemím Unie a že ruský národ Ukrajině vždy v nouzi pomůže, mě pak doslova šokovalo," říká.
"Dosud jsem nenašla odpověď na otázku, proč mnoho prostých Ukrajinců, kteří se tak těžko protloukají životem, nevidí, anebo jim nevadí, v jak nezřízeném - přesněji nakradeném - luxusu žila Janukovyčova rodina. Možná to nemá daleko k jakési totalitní otrocké smířenosti se svým osudem. Snad alespoň v tomhle Majdan něco změní," doufá Halyna.
Rodiče Halyny sice uznávají existenci stalinských represí, gulagů či vysídlování celých národů v někdejším Sovětském svazu, nostalgické vzpomínky, kdy se stát o vše postaral a vše si také hlídal, nicméně převládají. Srovnání shrnují do jediné věty: Lepší špatný mír než válka.
Otec Halyny v tom má jasno: "Pokud byste nezačali s protesty na Majdanu, nebyla by žádná krize, neztratili bychom Krym, neohrožovalo by teď Rusko východní Ukrajinu." A strach tamních Ukrajinců z Ruska je teď podle Halyny Babak značný. Proto se nahonem formuje ukrajinská národní garda a proto i její otec zvažuje, že se k ní přidá.
Někdejší Ukrajinskou povstaleckou armádu anebo heslo z Majdanu "sláva Ukrajině, hrdinům sláva" si rodiče Halyny přesto spojují s terorem takzvaných banderovců a fašismem.
Zůstaň v bezpečí v Praze!
V jednom z posledních rozhovorů si nicméně maminka Halyny (i pod vlivem invaze ruské armády na Krym či únosů a mizení nepohodlných lidí) postěžovala, že už neví, čemu má vlastně věřit. "A já se najednou začala o maminku strachovat a nabídla jí, že za ní přijedu. Okamžitě mě okřikla: 'Ať tě to ani nenapadne! Jen zůstaň pěkně v bezpečí v Praze. Ještě by ses do něčeho připletla!' A mamka moc dobře ví, na kterou stranu bych se v rozpolceném Charkově přidala."
Dost dobře totiž nelze přehlédnout nacionalistické vášně v Charkově či jiných městech na východní Ukrajině, které přiživují apely poslanců ruského parlamentu, aby Moskva podnikla vše na ochranu rusky mluvících občanů v Doněcku či Luhansku. Nehledě na to, že se většina těchto rusky mluvících Ukrajinců už v duchu připravuje na partyzánskou válku proti Rusku.
A aby nebylo paradoxů málo, Ukrajinka Halyna Babak se sice narodila rok před pádem železné opony, ale až do svých třinácti let mluvila v podstatě jen rusky. Dvě hodiny školní ukrajinštiny týdně to nevytrhly. Pak se ovšem přihlásila do ukrajinského literárního kroužku, kde se mluvilo, psalo a recitovalo výhradně ukrajinsky.
Dnes sice hovoří jako rodilá Ukrajinka, ale... "I doma na mne rodiče mluvili od malička pouze rusky. Ukrajinština se proto už nikdy nestane mým druhým jazykem. Myslím tedy rusky, třebaže básně a povídky píši v ukrajinštině."
Trápení Halyny nad osudy její vlasti zmírňuje tak trochu - pro mnohé nečekaná - podpora ruských studentů Univerzity Karlovy, kteří se distancují od Putinovy expanzivní politiky a netají se sympatiemi k nezávislé Ukrajině.
