reklama
 
 

Lisabon je stále u ledu. Stihne ho osud euroústavy?

1. 1. 2009 21:35
Irové smlouvu odmítli, Češi o ní ještě ani nehlasovali

* Konec ratifikačního procesu je stále v nedohlednu.

Praha - Byli jsme ozářeni evropským sluncem, za zvuků Ódy na radost jsme radostně jásali.

Těmito slovy popsal premiér Mirek Topolánek atmosféru, která panovala před rokem při podpisu Lisabonské smlouvy.

Mimoděk tak vlastně vystihl vztah české vlády k reformní smlouvě EU. Zatímco totiž například kancléřka Angela Merkelová tehdy v lisabonském klášteře sv. Jeronýma možná poněkud pompézně mluvila o překonání krize Evropy, český premiér se zachoval zcela v intencích svých názorů.

Osudové osmičky

Článek 8 Lisabonské smlouvy:

  • Ve všech svých činnostech dodržuje Unie zásadu rovnosti svých občanů, kterým se dostává od jejích orgánů, institucí a jiných subjektů stejné pozornosti. Občanem Unie je každá osoba, která má státní příslušnost členského státu. Občanství Unie doplňuje občanství členského státu, nenahrazuje je.

Lisabonská smlouva je a zůstala zejména pro ODS kyselým jablkem, které je nutné překousnout, i když se do toho nikomu nechce.

Česko je tak dosud jedinou evropskou zemí, kde proces schvalování ani nezačal. Rok od podpisu se dokument nicméně konečně dostal do Poslanecké sněmovny. Ale až poté, co ho stvrdil také Ústavní soud.

Alespoň část argumentace odpůrců smlouvy, jejichž nezvoleným lídrem je prezident Václav Klaus, je ale pravdivá. Dokument musí schválit všech 27 členských zemí - a Irsko přitom již řeklo ne.

Půl roku po neúspěšném irském referendu ale začíná být zřetelnější, že ono NE, na něž se Klaus často odvolává, možná nakonec nebude tak silné. Obě komory irského parlamentu totiž už prohlásily, že právně nestojí zopakování referenda nic v cestě.

Irové nicméně budou muset dostat záruky, které jasně řeknou, co všechno pro ostrov Lisabonská smlouva neznamená. Především Brusel nijak nezlomí irský odpor k potratům, irští synové nebudou muset rukovat do evropské armády a ani podnikatelé se nemusí bát vyšších daní.

A takové záruky Irům pravděpodobně stačit budou. Vlastně nejen jim, ale i Václavu Klausovi, který již prohlásil, že dokument podepíše jen s irským souhlasem.

Konec eurodisidentů v Čechách?

Skončí tím Klausovo eurodisidenství? Pokud skutečně podpoří vznik české odnože irského hnutí Libertas, pak zřejmě ano.

Strana irského podnikatele Declana Ganleyho, která výraznou měrou přispěla k zamítnutí Lisabonu, chce totiž kandidovat do Evropského parlamentu a EU rozložit zevnitř. A historie dobře ukazuje, jak takové pokusy v minulosti skončily - z buřičů se stali nudní europoslanci, které doma ani nikdo nezná.

1. 1. 2009 21:35

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama