Nedlouho poté, co začaly na jihovýchodě Bosny a Hercegoviny práce na výstavbě nové vodní elektrárny, začala se ozývat kritika od neziskových organizací i místních obyvatel. Projekt za dvě a půl miliardy eur (v přepočtu více než 60 miliard korun) vedený čínskou firmou AVIC s vazbou na čínskou armádu začal bez požadovaných povolení a dokončená nebyla ani studie dopadů na životní prostředí.
"Viděli jsme jen návrh studie dopadů na životní prostředí. Byl velmi kontroverzní a špatně udělaný," líčí pro Rádio Svobodná Evropa Jelena Ivanicová z lokální neziskové organizace Centrum pro životní prostředí. Dokument podle ní nepracuje s konkrétními daty ani nezapočítává, jaké dopady bude mít elektrárna na tok řeky.
Makedonská expertka a analytička z uskupení China Observers in Central and Eastern Europe (CHOICE) Ana Krstinovska uvádí, že podobné problémy provázejí čínské projekty na západním Balkáně dlouhodobě. "Je velmi časté, že čínské projekty na Balkáně začnou bez všech potřebných dokumentů. Někdy jsou to povolení, jindy studie dopadů na životní prostředí. Občas jsou dokumenty vytvořené přesně tak, jak realizátoři chtějí, aby vypadaly. Jde o velmi běžnou strategii," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
"Čínský model", jak o něm Krstinovska mluví, uplatňují čínské firmy po celém světě. Výběr zhotovitelské firmy mají dané země omezený na určitý počet čínských společností, případně proběhne výběrové řízení v Číně a zhotovitel je cílové zemi jen představen. Proces tím pádem není transparentní a není jisté, zda šlo o nejlepší či nejlevnější nabídku.
Smlouvy s Pekingem zároveň obsahují ustanovení určující podíl čínských zaměstnanců a materiálu použitého při stavbě. Tato čísla se mohou pohybovat mezi 40 až 60 procenty. "Čína to obhajuje tím, že v dané zemi není dostatek kvalifikovaných pracovníků a navíc s místními by byl proces pomalejší. Místo toho se ale často objevují obvinění, že firmy porušují práva zaměstnanců," uvádí analytička.
Na celém Balkáně, tedy v Srbsku, Černé Hoře, Albánii, Bosně a Hercegovině, Řecku a Severní Makedonii, se Čína podílela od roku 2009 na 135 projektech za 32 miliard eur (783 miliard korun), uvádí webová stránka Balkan Insight. Nejvíce projektů, stejně jako investic, putovalo z Číny do Srbska, se kterým má Peking uzavřené strategické partnerství.
Ovlivňování politické moci
Krstinovska označuje jako časté praktiky také ohýbání zákonů dané země. Dohodu o stavbě totiž s Čínou obvykle podepisují přímo vlády, zatímco v Evropské unii musí dodavatelé projít ověřováním a jsou na ně kladeny přísnější podmínky.
S tím souvisí i korupční skandály. Dosud největší se dotkl vysoce postavených politiků Severní Makedonie. Někdejší premiér Nikola Gruevski a s ním také ministr dopravy a vicepremiér byli obviněni, že brali úplatky při tenderu na stavbu dálnice, u kterého se rozhodovalo mezi dvěma čínskými firmami.
Částka, kterou země za projekt zaplatila, byla nakonec až čtyřikrát vyšší, než jaká je tržní cena. "Tenhle případ se dostal nejdál - už se projednával u soudu. Makedonský premiér, který byl hlavním podezřelým, ale prchl ze země," líčí analytička případ z roku 2018.
Dodává však, že korupce se netýká jenom čínských projektů, a spíš ji označuje za zděděný problém. "Čína nás korupci nenaučila. Naši politici jsou v pochybných jednáních už zkušení," domnívá se.
Dohody s Čínou ale ovlivňují politiku i jinak - prostřednictvím málo viditelného tlaku spojeného s čínskými půjčkami, kterými jsou projekty placeny. "Ve smlouvách Čína mívá ustanovení, že půjčky mohou být jednostranně zastaveny, pokud by země přijaly diplomatická nařízení, která by mohla Číně uškodit," říká Krstinovska. Podle ní jde například o kritiku porušování lidských práv nebo o prohlubování vztahů s Tchaj-wanem. "Státům by pak hrozila penalizace či bankrot, což vede k dalším tlakům," hodnotí.
Důvěra obyvatel Balkánu k Číně stoupá
I přes protest, který stavba vodní elektrárny v Bosně a Hercegovině vyvolala, důvěra lidí v asijskou velmoc stoupá. Například v Severní Makedonii podle průzkumu veřejného mínění, který Krstinovska cituje, stoupla mezi lety 2018 a 2021 o dvanáct procent, v Bosně o šest, v Srbsku o čtyři na současných 60 procent a v Černé Hoře o dvě procenta.
Za tento trend může podle analytičky málo expertů v balkánských zemích nebo jejich působení v čínských firmách a institucích a s tím pak spojená malá kritika Pekingu. Ostatně i kolem pandemie koronaviru se v tamních médiích objevovaly spíše pozitivní zprávy o Číně, a pokud se někdy píše o čínských projektech negativně, dávají to média do souvislosti s místními politiky. "Čtenáři se dozvědí, že jsme potřebovali dálnici a Čína nám ji dala. Zpackali to ale lokální politici," vysvětluje expertka.
"Lidé vidí v Číně někoho, kdo se s nimi podělil o vakcíny, když Západ nechtěl. Peking financoval stavbu infrastruktury, když nikdo jiný nechtěl," doplňuje.
Ostatně i v úvodu zmíněný protest vůči elektrárně v Bosně nemířil přímo na čínskou firmu, ale na dopady, které má rozhodnutí a nečinnost místních úřadů na životní prostředí.
