Neustupujme islamistům. Lidé se bojí bránit svobodu slova, říká francouzská novinářka

Simone Radačičová Simone Radačičová
11. 12. 2020 6:21
V lednu uplyne šest let od útoku islamistů na novináře francouzského časopisu Charlie Hebdo. Dvojici teroristů policisté nakonec zneškodnili, jejich komplici se však před soud dostali až letos. Verdikt si vyslechnou zřejmě už příští týden. Caroline Fourestová, která v Charlie Hebdo pracovala, v rozhovoru pro Aktuálně.cz popisuje, jak Francie bojuje s islamisty a v čem pro ni spočívá svoboda slova.
Titulní strana časopisu Charlie Hebdo po teroristickém útoku na redakci.
Titulní strana časopisu Charlie Hebdo po teroristickém útoku na redakci. | Foto: Reuters

Jak Francouzi vnímají Charlie Hebdo? Je časopis stále populární?

Charlie Hebdo je magazín, který se hlásí k velmi staré tradici antiklerikálních karikatur, jež nám kdysi pomohly vybojovat boj za svobodu slova, a to včetně práva na rouhání. Je to také časopis, který od 80. let doprovázel hnutí proti rasismu. Musím ale říct, že Charlie Hebdo nebyl až do atentátu z ledna 2015 doceněn konzervativci. Ale tím, že za svobodu slova zaplatil tak vysokou cenu v podobě toho, že přišel o polovinu své redakce, se stal něčím víc (při teroristickém útoku zemřelo 12 lidí, dalších 11 bylo zraněno, pozn. red.). Je to symbol, který sjednocuje většinu Francouzů, kterým záleží na svobodě slova. 

Od levice se přesto někdy objevují výzvy, aby se nemluvilo o věcech, které mohou někoho rozzlobit, aby se nedělala legrace z islamistů. Důvodem jsou obavy, že to přináší příliš mnoho rizik. 

Dochází tedy ve Francii někdy k situacím, kdy třeba šéfredaktor rozhodne o tom, že se nebude něco publikovat, protože je to už příliš velké riziko? Objevuje se autocenzura?

Potíž s autocenzurou je, že jako taková není nikdy jasně formulovaná. Vzpomeňme si, co se stalo předtím, než dánský list Jyllands Posten poprvé zveřejnil karikatury proroka Mohameda a vyvolal tak celosvětovou polemiku. Chtěl vlastně bojovat s autocenzurou. Žádný nakladatel tehdy nechtěl vydat ilustrovanou knihu o proroku Mohamedovi, žádný ilustrátor nechtěl kreslit proroka Mohameda, protože se báli, že skončí jako režisér Theo van Gogh (byl zavražděn islamistou na ulici v Amsterdamu, předtím vydal krátký film o násilí na ženách v islámské společnosti, pozn. red)

Dánský list Jyllands Posten, aby se postavil podobné autocenzuře, vyzval kreslíře, aby nakreslili, jak oni vidí Mohameda. Nechtěli si z něj ale dělat legraci. A kvůli tomu, že se pokusili postavit této autocenzuře, na Dánsko začaly doslova pršet hrozby podporované Sýrií nebo Íránem. Ze solidarity s Dány pak Charlie Hebdo přetiskl karikatury a přidal jich několik ze své vlastní tvorby.

Po útoku na Charlie Hebdo se Jyllands Posten rozhodl, že znovu už je publikovat nebude. Vysvětlil, že má strach a že zveřejnění karikatur je vyšlo až příliš draho. Je to hrozné vysvětlení, ale alespoň je čestné. Horší však je, že lidé mají strach bránit svobodu slova. A to se děje i v Evropě. 

Myslíte, že je nyní těžší být novinářem než třeba v roce 2006, kdy Charlie Hebdo poprvé publikoval karikatury?

Myslím, že to není těžší od té chvíle, kdy Charlie Hebdo zveřejnil karikatury, ale od té momentu, kdy džihádisté přistoupili k činům. Třeba v Alžírsku je od 90. let velmi těžké pracovat jako novinář a informovat o islamistech. Mnozí redaktoři byli doslova jeden po druhém zabíjeni. 

A jak je to nyní ve Francii?

Ano, být novinářem je těžší než dříve. Mám hodně přátel, kteří jsou pod policejní ochranou. Všichni jsme trochu změnili svůj způsob života, méně se stýkáme, musíme dávat větší pozor v některých čtvrtích, protože žijeme s tímto rizikem.  

Jak jsme viděli v případě zavražděného učitele Samuela Patyho (Zavraždil ho v polovině října čečenský mladík poté, co Paty předtím v rámci výuky ukázal na hodinách karikatury proroka Mohameda, pozn. red), vznikají tu kampaně organizací, které se tváří jako antirasistické. Jsou ale ve skutečnosti islamistické, jako je třeba Kolektiv proti islamofobii (francouzské úřady ho nyní rozpustily, pozn. red). Ty nepravdivě označují různé novináře, kreslíře a další osobnosti za islamofoby.

V roce 2006, kdy Charlie Hebdo poprvé zveřejnil karikatury proroka Mohameda, tehdejší prezident Jacques Chirac mluvil o provokaci. Nyní, poté co Charlie Hebdo znovu zveřejnil karikatury, prezident Emmanuel Macron brání svobodu projevu, tedy i právo rouhat se. Proč se postoj změnil? 

Po útoku na Charlie Hebdo se projevila síla solidarity. Opravdové uvědomění si, o co jde. Možná jsme v tom trochu napřed než třeba Spojené státy, které nemají takovou tradici sekularismu a v posledních letech si neprožily to samé co my. Zaplatili jsme ve Francii vysokou cenu za to, abychom zjistili, že džihádisté jsou připraveni zasáhnout vše, co podle nich představuje Západ a všechny, kteří nejsou stejní jako oni. Dnes většina lidí souhlasí s politikou Emmanuela Macrona, tedy s tím, že je třeba bránit svobodu slova. 

Prezident Emmanuel Macron v rozhovoru pro televizi al-Džazíra prohlásil, že chápe muslimy, že je mohou podobné karikatury šokovat. Nemáte obavy, že islamisté je mohou využít k tomu, aby radikalizovali umírněné muslimy? 

Ano, to samozřejmě už dělají. A to je velký problém. Fanatici jsou připraveni toho využít a lhát, aby se jim další muslimy podařilo zradikalizovat. Tvrdí například, že Charlie Hebdo je rasistický časopis, že chce provokovat muslimy a podobně. A právě tyto lži a propaganda jsou jádro problému, se kterým musíme bojovat. V tomto duchu vzniká ve Francii i zákon prezidenta Macrona, který cílí na nenávist na internetu a staví se proti podněcování této nenávisti. Rozpustit by se měly organizace, které se na tom podílí. 

Jak se dá bojovat se lží náboženských fanatiků? 

Upřímně, je to velmi těžké. Žijeme v době, kdy koluje obrovské množství zpráv, které mohou destabilizovat demokracii. Pochází třeba z propagandy krajní pravice nebo od islamistů, kteří chtějí postavit proti sobě občany. Dnes je tedy největší výzvou znovu obnovit dialog, vysvětlovat kontext a bojovat proti lžím. 

Vraťme se ještě k případu vraždy Samuela Patyho, který ve škole ukázal karikatury proroka Mohameda. Mají učitelé ve Francii strach?

Ano, samozřejmě, mají strach. Výuka kritického myšlení je jádrem jejich povolání. Pokud by se toho vzdali, znamenalo by to, že vrazi vyhráli. Učitel Samuel Paty chtěl vysvětlit, jaké byly pohnutky Charlie Hebdo, jakou tradici satira má. Chtěl, aby to studenti pochopili. Nechtěl nikoho zesměšňovat, ale informovat a rozvíjet kritické myšlení. 

Video: Časopis Charlie Hebdo v pražské galerii DOX

Martin Veselovský vás provede výstavou titulních stran francouzského satarického časopisu Charlie Hebdo v pražském centru DOX a vybere některé z nejzajímavějších karikatur. | Video:
 

Právě se děje

před 32 minutami

Spolupracovnice Navalného Sobolová zastavila svoji předvolební kampaň

Spolupracovnice ruského opozičního představitele Alexeje Navalného Ljubov Sobolová oznámila na facebooku, že zastavuje svoji kampaň před zářijovými volbami do Státní dumy. K tomu rozhodnutí ji podle jejích slov dovedly obavy o bezpečnost svých podporovatelů v situaci, kdy vláda pronásleduje své oponenty, i skutečnost, že jí jako spolupracovnici organizace, která byla prohlášena za extremistickou, kandidovat zakazuje zákon.

Zdroj: ČTK
Další zprávy