Varšava - Vůdce bolševiků Vladimír Iljič Lenin se po letech vrátil na krakovské dělnické předměstí Nowa Huta. Nikoli však jako obří památník, jaký v Krakově stával za komunismu, ale jako fontánka na způsob bruselské sošky "čůrajícího chlapečka" a ještě k tomu v zářivě zelené barvě.
Kontroverzní "Fontánka budoucnosti", utahující si z ruského revolucionáře, se objevila v centru někdejšího komunistického vzorového města v rámci uměleckého festivalu. Místní ji podle serveru Gazeta.pl překřtili na "čůrajícího Lenina".
"Chtěl jsem se ptát, zda my, obyvatelé Nowe Huty a obecně Poláci, dokážeme s odstupem hledět na minulost, kterou jsme tolik posedlí," vysvětlil spoluautor díla Bartosz Szydlowski agentuře AFP.
"Zda dokážeme dát minulosti veselejší rozměr, zbavit ji tíže a osvobodit se od traumat smíchem a odstupem," dodal.
Komunismus liliputánských rozměrů
Spolu s chotí vytvořil sošku vysokou 68 centimetrů, desetkrát menší než památník Lenina z dob, kdy Polsko bývalo podřízeno Sovětskému svazu, který umění vnutil styl reálného socialismu.
"Proč je tak maličký? Cílem bylo zmenšit ideologii do liliputánských rozměrů," míní historik umění Maciej Mizian a připomíná, že za komunismu vše muselo být obrovské, grandiózní.
Nowa Huta vznikala v komunistickém Polsku od roku 1949. Zpočátku jako samostatné město, vyprojektované pro dělníky budované ocelárny, která nesla zpočátku Leninovo jméno.
Měla být protiváhou blízkého "buržoazního" Krakova, univerzitního, intelektuálního i náboženského centra.
Ekonomicky se výstavba ocelárny a nového města, později sloučeného s Krakovem, nezdála odůvodněná: uhlí i ruda se musely dovážet ze sousedního Slezska.
Nedráždit
"V Polsku, na rozdíl od jiných komunistických zemí, byly snad jen dvě či tři Leninovy sochy. V Československu, ve východním Německu či Maďarsku byly na každém rohu. Komunisté nechtěli dráždit Poláky, protože si uvědomovali nevraživost k Rusům. Avšak zahraniční delegace se divily, že ve městě Leninovy hutě nemá Vladimír Iljič svou sochu," vysvětluje historik, proč tehdejší vůdce polských komunistů Wladyslaw Gomulka nařídil postavit uprostřed města Leninovi pomník.
Ten se stal terčem útoků místních obyvatel. Někteří na něj vylévali valeriánské kapky, aby sem kočky chodily močit, jiní se snažili sochu vyhodit do povětří, ale bez velkého úspěchu. Památník byl odstraněn až po pádu komunismu a prodán jako šrot jednomu švédskému podnikateli do zábavního parku.
"Novou sochu mám docela ráda. Nebudí ve mně nějaké zvláštní emoce," říká třicátnice působící jako realitní makléřka v Krakově.
"Celkově jsou reakce lidí pozitivní. Mladí si sošku oblíbili a ti starší doufají, že by mohla přilákat do Nowe Huty turisty a s tím i podnikání," zdůraznil Szydlowski.
U některých lidí ale soška jitří bolestné pocity. "U Leninova pomníku nás mlátila ZOMO (pořádková policie) při demonstracích Solidarity," připomněl Zbigniew Obrusik.
Také tu tehdejší krakovský biskup Karol Wojtyla, pozdější papež Jan Pavel II., vedl odpor proti komunistickým úřadům, které nechtěly povolit stavbu kostela pro 300 000 obyvatel předměstí. "Lidé za kostel hodně bojovali, byli tu zranění i mrtví. Je ještě moc brzy na to, aby tu stál nový Lenin," tvrdí Obrusik.
Dva radní za konzervativní opozici obalili sošku do fólie - prý jí nasadili prezervativ, aby nemohla šířit sémě komunismu. A také podali trestní oznámení na autora díla. Szydlowski se směje, za šíření komunistické ideologie ale mohou v Polsku hrozit až dva roky vězení.
