Lima/Praha – Pod prameny Amazonky v peruánském kaňonu Colca vznikla první terasová políčka už v jedenáctém století.
Na každé z těchto polí se ještě loni dostala voda z ledovců. "Letos poprvé bylo ale údolí kaňonu, ve kterém žijí odedávna zemědělci, suché na troud," přibližuje geograf a hydrolog Bohumír Janský důsledky klimatických změn a ubývání vody v Peru.
Hrozící ekologická katastrofa, za kterou stojí globální oteplování, přilákala do horských oblastí této země už poněkolikáté vědce z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy: Bohumíra Janského, Julia Česáka a Jana Kocuma.
Ti na několika místech planety dlouhodobě zkoumají příčiny i následky prudkého odtávání ledovců. Navrhují pak opatření, která mají zabránit nebo utlumit přírodní a sociální dopady na vysychající oblasti.
Nedostatek vody
V hlavním městě Peru Limě spadne jenom 25 mm srážek ročně. Dostatek vody nemá ani druhé největší peruánské město Arequipa, o její špatné kvalitě ani nemluvě.
"V Peru působíme už léta. Po našem posledním několikatýdenním průzkumu (listopad, prosinec – pozn. red.), přednáškách na univerzitách i na českém velvyslanectví projevili o náš projekt zájem i vlivní ministři peruánské vlády," říká objevitel pramenů Amazonky profesor Janský.
Rizika plynoucí z vysychání země si v Peru podle českých vědců postupně začínají uvědomovat i politici. Vyplývá to i z prvního projevu nového prezidenta Pabla Kuczynského. Ten prohlásil, že největším problémem země je voda a její zajištění do budoucna. Projevuje se to navíc i v balíku peněz, který peruánská vláda uvolňuje na využívání vodních zdrojů.
Další rizika
Je tu ale i další varování. Přímořské Peru má 4000 kilometrů dlouhé pobřeží. To ale tvoří ze tří čtvrtin suchá pouštní krajina, kterou prostupují zavlažovaná říční údolí ještě z dob Inků. Těžiště výroby potravin navíc leží paradoxně v poušti na pobřeží v Costě, nikoliv v Amazonii.
Voda chybí podle profesora Janského především ve ztenčujících se ledovcových říčkách. Jde většinou o vodu z dešťových srážek a už jen minimálně z ledovců, jak tomu bylo po tisíce let.
"Ve výškách 5700 metrů nad mořem zmizel sníh. To nikdy v minulosti nebývalo. Ještě v roce 2000 šlo o totálně zasněženou krajinu. Teď jsme tam vyjeli autem. To nebylo ještě nedávno kvůli sněhu nebo bahnu absolutně možné," srovnává profesor.
Nehrozí jen sucho, ale i laviny bahna s kamením
Když Bohumír Janský před lety v Peru začínal, mělo tamní pohoří Bílé Kordillery (Cordillera Blanca - pozn. red.) tisíc kilometru čtverečných ledovců. Dnes jde už jen o necelých sedm set.
Kvůli suchu se stěhují miliony lidí
Dlouhodobé vysychání severní Afriky a zemí Blízkého východu se například podle egyptologa Miroslava Bárty, hydrologa a geografa Bohumíra Janského či bezpečnostního experta Otakara Foltýna významně podílí na migrační vlně do Evropy. A v masovou migraci lidí postižených suchem mohou vyústit i klimatické změny, jejichž důsledky se začínají stále citelněji projevovat i v Latinské Americe. Již nyní jsme podle vědců svědky "totální migrace" ve východní Brazílii v mysu Cabo Branco. Dříve obvyklé pasátové deště tuto oblast míjejí, takže srážky spadnou vždy jinde. Například Manaus – největší město Amazonie – mívalo ještě počátkem dvacátého století pár tisíc obyvatel. Dnes už přes tři a půl milionu. Jedná se o nebývale rychle sílící tlak lidské migrační vlny na deštné pralesy. "Vzdušné proudy mění své dráhy a stejně tak to platí o mořských proudech, které se odchylují, zužují či naopak rozšiřují... a slábne i hlavní proud toho Golfského," vypočítává Janský jen některé příčiny globálních klimatických změn.
Stupňující se odtávání ledovců souvisí navíc i s častějšími přírodními katastrofami. Například s protrháváním jezer, jejichž morénové suťové hráze už nezvládají nápor vody z tajících ledovců. Pokud se taková hráz protrhne, valí se horským údolím lavina bahna a kamení, která smete vše, co jí stojí v cestě.
Vědecký tým profesora Janského rozmísťuje proto v horách jižního Peru nejmodernější automatické klimatické a hydrologické stanice. Zaplacené jsou z evropského projektu pro vědu a inovace. Měří teplotu, srážky, průtok vody, vlhkost vzduchu, přímé i odražené sluneční záření a v různé hloubce i teplotu půdy. Všechna data se přenášejí družicí do počítačů vědců.
"S pomocí těchto stanic sledujeme, jak se v Andách projevuje změna klimatu a co všechno ovlivňuje. Na základě těchto údajů pak vznikají projekty pro místní regionální vlády, aby věděly, co mají ve využívání nových zdrojů vody podniknout v ´poledovcové době´, která určitě přijde. Hlavně jim ale napoví, kde mají vodu hledat," vysvětluje profesor.
Na jihu Peru už podle něj ledovce nejsou. Jejich úbytek postupuje s vysycháním dál k severu země. Pokud tedy bude tento trend oteplování pokračovat, ledovce to mají v Peru v budoucnu spočítané. Do dvaceti let zmizí.
"K zastavení dramatického úbytku vody v Peru je už dnes potřeba podnikat konkrétní kroky. To stejné mimochodem platí i pro Česko," shrnuje Janský. Jen tak se podle vědců lze vypořádat s nevyhnutelným nástupem změn klimatu.
Přehrady a využívání mokřadů
Opatření, která by zabránila dramatickému vysychání peruánské krajiny, je podle českých vědců několik. Například využívání vody z horských mokřadů, do kterých se rozpustily ledovce. Nebo stavba přehrad.
Jedna z nich by podle Čechů mohla vzniknout pod prameny Amazonky v kaňonu Colca (kaňon s největší hloubkou v Peru 3200 m – pozn. red.). Dramatické vysychání tady citelně zasáhlo místní zemědělce.
"Vedle změny klimatu za to může i obrovský vodní kanál k vysychajícímu městu Arequipa. Úplně zlikvidoval jeden obrovský kaňon, ve kterém žili odedávna zemědělci. Ti teď živoří v bídě a beznaději," přibližuje Janský důsledky tání ledovců v Peru.
Klimatickou stanici se sedmi hladinoměry na průtoky vod umístili Češi i pod městečkem Caylloma ve výšce 3280 m n. m. Tam je taky podle Janského ideální místo pro přehradu. Z naměřených údajů bude do roka jasné, jak dlouho by se přehrada napouštěla a jak velký by měla objem.
České návrhy i opatření
"Pro federální i místní vládu budeme mít v ruce předprojekt přehrady, na jejíž výstavbě, ale i vybavení turbínami nebo dalšími agregáty se navíc mohou podílet i české firmy," líčí Janský vznikající plány české vědecké skupiny.
Zachránily by život v kaňonu Colca. Vydatný zdroj vody by navíc získaly i další vysychající oblasti nebo města, například milionová Arequipa.
Podle českého ministra životního prostředí Richarda Brabce (ANO) odvádí Janský se svým týmem v Peru neocenitelnou práci v boji proti důsledkům klimatických změn. "Určitě tam nepředpokládali, že to půjde s úbytkem vody v jejich v zemi tak z kopce a že na to teď budou muset reagovat velmi rychle. Ztrácet čas si ale nemůžeme dovolit ani my v Česku, abychom vodu v krajině efektivně zadržovali a rozumně s ní nakládali," připomíná Brabec.
Domácí výzvy
K takovým krokům se musí podle vědců přikročit dvacet let dopředu. V letech 2025 až 2030 by jinak Česko začalo pociťovat citelný nedostatek vody. Země je přitom v bohatosti zdrojů povrchových a podzemních vod na třetím místě v Evropě od konce. Za námi už jsou jen Kypr a Malta.
I proto je podle ministra životního prostředí Brabce důležité vědět, jak se s klimatickými změnami vypořádávají v jiných částech světa. Česko podle něj zatím pořád těží z rozvinutého vodohospodářství a taky kvalitního zázemí mezinárodně respektovaných odborníků.
Dokončuje se například vládní projekt "Sucho" (jeho garanty jsou resorty životního prostředí a zemědělství – pozn. red.). Podle šéfa Vodohospodářského ústavu Marka Riedera se tak s přispěním zkušeností špičkových hydrologů spouští celá škála opatření, která pomůžou udržet vodu v krajině – stavba nádrží a přehrad nebo obnova zaniklých rybníků a mokřadů.
