Láska pod dohledem Kima. Americký zběh žil 40 let v totalitním pekle, v KLDR se zamiloval do Japonky

Radim Klekner Radim Klekner
29. 12. 2017 6:23
Uplynulý rok 2017 byl kromě velkých politických událostí plný také silných lidských příběhů. Mezi ty nejpozoruhodnější patří život Američana Charlese Jenkinse, který v 60. letech zběhl do totalitní KLDR a 40 let tam pobýval. Letos v prosinci ve věku 77 let zemřel.
Mladý Charles Jenkins a jeho japonská manželka.
Mladý Charles Jenkins a jeho japonská manželka. | Foto: Wikimedia Commons

Pchjongjang - V roce 1965 sloužil seržant americké armády Charles Robert Jenkins v Jižní Koreji. Jedné lednové noci se posilnil deseti plechovkami piva a odkráčel k demilitarizovanému pásmu dělícímu obě poloviny Korejského poloostrova. Po chvíli překročil hranice do komunistické KLDR.

Později uvedl, že se chtěl vyhnout službě ve Vietnamu a na sovětské ambasádě v Pchjongjangu požádat o azyl v Moskvě, aby mohl být následně vyměněn za některého ruského přeběhlíka do USA.

To se ale nestalo. Jenkins nakonec strávil v Severní Koreji bezmála 40 let. Učil severokorejské agenty anglicky a dokonce hrál v severokorejských propagandistických filmech "zlé Američany".

A hlavně: Potkal zde životní lásku, díky které peklo totalitního režimu přežil.

Devatenáctiletou studentku zdravotní školy Hitomi Sogaovou unesli Severokorejci ze západojaponského ostrova Sadó v srpnu 1978, když byla se svou matkou nakupovat.

Mladý Charles Jenkins s manželkou a dětmi.
Mladý Charles Jenkins s manželkou a dětmi. | Foto: Wikimedia Commons

Tři muži ji odvlekli ke člunu a převezli na loď kotvící u pobřeží, která později zamířila k Pchjongjangu. Také Hitomi měla pomáhat s přípravou agentů KLDR na speciální mise.

Jenkins pobýval první roky v Severní Koreji ve vězení, kde potkal další tři americké zběhy. Jeden z Američanů James Joseph Dresnok i severokorejští bachaři ho často bili, vyhrožovali mu smrtí a jednou mu dokonce odstranili nápis U.S. Army, který měl vytetovaný na paži. Bez anestetik.  

Po sedm let pak musel společně s ostatními zběhy studovat denně osm hodin spisy zakladatele KLDR Kim Ir-sena. Teprve pak jej pustili. Pobýval ve vlastním, skromném domě poblíž Pchjongjangu, byť pod permanentním dohledem tajné policie.

Nikdy jsem nespatřil nic tak krásného

Počátkem roku 1980 mu agent, jenž na něj dohlížel, oznámil, že se k němu nastěhuje mladá žena asijského původu, kterou bude učit anglicky.

Když mu Hitomi pod jejím korejským jménem Min Hje-gjeong o několik měsíců později přivezli, museli mercedes, v němž mladá Japonka cestovala, zapřáhnout na posledním úseku cesty za buldozer. Ten automobil přetáhl přes most, zaplavený rozvodněným potokem.

Cesta byla rozblácená a Hitomi měla jen střevíčky s jehlovými podpatky, a tak Jenkinse požádali, aby jí půjčil své gumáky. Když se objevila v jeho dveřích, Američan vůbec nevnímal řidiče a agenta tajné služby, kteří ji přivedli.

Američan Charles Jenkins se svou japonskou manželkou po odjezdu z KLDR v roce 2004.
Američan Charles Jenkins se svou japonskou manželkou po odjezdu z KLDR v roce 2004. | Foto: ČTK

"Nikdy jsem nespatřil nic tak krásného," napsal o mnoho let později ve svých memoárech nazvaných Zdráhavý komunista. "Měla na sobě bílou blůzu a bílou sukni a vypadala jako bytost z jiné planety," rozplýval se.

Hitomi byla vystrašená, řekli jí, že bude žít s jinou japonskou dívkou, a teď ji čekal Američan. První týden proto vůbec nevycházela ze své ložnice a jídlo, které jí Jenkins vařil, odmítala.

Zběh jí po počátečním okouzlení začal podezřívat, že s režimem spolupracuje a že z něj má tahat informace. Zmátla ho její mimořádně dobrá korejština. I když mu jeho "dohlížitel" řekl, že si může dívku "nárokovat", choval se k ní hezky.

Tři krabičky cigaret denně

Na agentku byla ale Hitomi příliš bázlivá a nezapadala vůbec do případné role, kterou by měla hrát. Když jí Jenkins pustil na rádiu japonskou stanici, vyděsila se a vykřikla, že je oba zabijí. Aby dívku uklidnil, hrával s ní karty a vysvětloval jí anglickou gramatiku. Hodně kouřili, první měsíc i tři krabičky denně.

Jenkins učil Hitomi psát latinkou, vedl jí přitom ruku. Pomalu si tak získával její důvěru a ona jeho. Při první návštěvě města Japonku vyzval, ať mu řekne, co jí má koupit. Vybrala si deštník. Pořídili si rovněž obrovskou láhev saké, která jim vydržela několik měsíců, každý den si dali skleničku.

Několik týdnů poté, co dorazila do jeho domu, se vzali. Na rozdíl od ostatních unesených dívek Hitomi svolila k sňatku dobrovolně. Na svatbě museli s přítomnými agenty zpívat píseň oslavující tehdejšího vůdce KLDR. Když ale byli sami, Jenkins mladé ženě dával nepokrytě najevo, co si o severokorejském režimu myslí.

"Řekl jsem jí, že potřebujeme jeden druhého," vzpomínal po letech. "A že ji budu chránit."

Brzy se přestěhovali zpět do Pchjongjangu do bytu, ve kterém nebyla tekoucí voda a v zimě v něm mrzli. Na dvorku pěstovali zeleninu a chovali kuřata. Přídělový systém, který Severní Korea zavedla, začal tehdy kolabovat.

Od prvního dne po svatbě si večer před spaním vždy přáli dobrou noc každý v rodném jazyce toho druhého. Hitomi říkal "ojasumi!" a ona odpovídala "good night!". Tento rituál zachovávali po dlouhé roky.

Manželství o téměř dvacet let staršího Američana a japonské ošetřovatelky zůstalo harmonické, po čase se jim narodily dcery, Mike a Brinda.

Vypadal o deset let starší

V roce 2002 se Kim Čong-il tehdejšímu japonskému premiérovi Džuničiró Koizumimu přiznal, že KLDR v sedmdesátých a osmdesátých letech unesla třináct japonských občanů. Pěti z nich nabídl desetidenní návštěvu Japonska.  Žádný z pětice se už do Pchjongjangu nevrátil.

Byla mezi nimi i Hitomi.

Jenkins, který dlouho nevěděl, zda není v Japonsku zadržována proti své vůli, ji i s oběma dcerami následoval o dva roky později. Se svolením severokorejského režimu vycestoval do Indonésie.

Stranický kádr, který si ho před cestou pozval, mu na schůzce dal s sebou pět lahví likéru ginseng, karton cigaret a dva tisíce dolarů.

Před odjezdem vzdal hold soše Kim Ir-sena a na letišti v Jakartě se pak za přítomnosti televizních kamer znovu setkal s Hitomi. Bylo mu čtyřiašedesát, nedobrovolný pobyt v KLDR způsobil, že vypadal o deset let starší.

Jsem seržant Jenkins a hlásím se

S cestou souhlasil mimo jiné proto, že Jakarta neměla s USA podepsanou smlouvu o vydávání osob. Jedenáctého září 2004 nicméně z vlastní iniciativy odjel na americkou základnu Camp Zama.

"Pane, jsem seržant Jenkins a hlásím se," salutoval v šedém civilním obleku podplukovníkovi Paulu Nigarovi, který jej na základně přijímal.

Americký vojenský soud nad ním vynesl rozsudek - třicet dní vězení. Za dezerci a pomoc nepříteli přitom hrozí v USA až doživotí, Jenkins se zcela nepochybně vykoupil pomocí cenných informací o severokorejském režimu, které mohl vojenské rozvědce předat.

S Hitomi a dcerami se pak odstěhoval na ostrov Sadó, kde získal zaměstnání v místním středisku pro turisty, prodával rýžové sušenky a hojně pózoval fotografům.

"Když se na to teď dívám zpětně, byl jsem blázen," přiznal v roce 2005 v rozhovoru s televizní stanicí CBS. "Jestli je v nebi nějaký Bůh, postaral se, abych tímhle vším prošel," řekl.

Jenkins žil s Hitomi na ostrově dalších dvanáct let. Zemřel letos 12. prosince na srdeční slabost. Bylo mu 77 let.

Dramatické video ukazuje útěk severokorejského dezertéra do Jižní Koreje. | Video: Asociated Press
 

Právě se děje

před 20 minutami

Při útoku u amerického Pentagonu zemřel policista i útočník, motiv je nejasný

Na autobusové zastávce uvnitř komplexu amerického ministerstva obrany v úterý zaútočil muž na člena ochranky Pentagonu a zabil ho. Sedmadvacetiletý pachatel pak následně zemřel při přestřelce. Podrobnosti incidentu, který si vynutil dočasné uzavření celého sídla amerického ministerstva obrany, zatím nejsou jasné, federální vyšetřovatelé nicméně sestavují profil útočníka a snaží se přijít na motiv jeho činu, napsala agentura AP.

Pachatelem byl podle několika vyšetřovatelů zřejmě Austin William Lanz. Podle nejmenovaných zdrojů AP se rozběhl na člena ochranky Pentagonu George Gonzaleze a pobodal ho do krku. Další policisté na místě útočníka následně zastřelili.

K útoku došlo na zastávce v bezprostřední blízkosti budovy Pentagonu, která je přestupní stanicí mezi metrem a řadou autobusových linek, a jíž denně prochází tisíce zaměstnanců ministerstva.

Mluvčí ministerstva obrany na úterní tiskové konferenci nechtěl médiím sdělit ani základní okolnosti útoku, jen zmínil, že byl napaden policista a že došlo k přestřelce. Nevyloučil také teroristický ani jiný motiv s tím, že nechce zasahovat do probíhajícího vyšetřování. Bližší informace neposkytl ani Federální úřad pro vyšetřování (FBI).

Zdroj: ČTK
Aktualizováno před 20 minutami

U Kralup nad Vltavou vykolejil nákladní vlak, koridor bude stát až do čtvrtečního rána

U Kralup nad Vltavou vykolejil ve středu brzy ráno nákladní vlak. Mimo trať skončily tři vozy. Při nehodě se nikdo nezranil, škoda na vlaku dosáhla tří milionů korun, na trati je škoda za jeden milion korun, uvedl mluvčí Drážní inspekce Martin Drápal. Provoz na trati je zastavený. Omezení se dotkne desítek spojů včetně mezinárodních, uvedly na svém webu České dráhy (ČD). V úseku je náhradní autobusová doprava.

Podle mluvčího Správy železnic Dušana Gavendy potrvá omezení zřejmě do čtvrtečních brzkých ranních hodin, nyní na místě pokračuje odklízení vykolejených vozů, řekl Gavenda po 20:00.

Nehoda se stala krátce před 05:00 v úseku mezi Kralupy - Libčice nad Vltavou. Podle ČD vykolejil vlak jiného dopravce. "Vykolejil v prostoru výhybky," řekl Drápal. Drážní inspekce na místě zjišťovala příčiny a okolnosti nehody, vyšetřování pokračovalo celé odpoledne. Po jeho skončení na místě začalo odklízení vagonů.

"Je předpoklad, že ještě v noci, odhadem kolem půlnoci, začne oprava trati," popsal Gavenda. Mluvčí Správy železnic Radka Pistoriusová už dnes ráno uvedla, že není poškozené trakční vedení. Podle předběžných informací Českých drah by provoz po jedné koleji mohl být obnoven kolem 4:00.

V úseku Praha-Holešovice - Kralupy nad Vltavou funguje náhradní autobusová doprava, ovšem v omezeném počtu autobusů. Cestující mohou také využít linku Pražské integrované dopravy číslo 370.

Zdroj: ČTK
před 29 minutami

OSN má obavy o desetitisíce Afghánců, v Laškargáhu by je mohly uvěznit boje s Tálibánem

OSN má velké obavy o bezpečnost desetitisíců obyvatel afghánského Laškargáhu, které by v tomto městě mohly uvěznit boje mezi vládními vojsky a islamistickým hnutím Tálibán. V New Yorku to dnes podle agentury Reuters uvedl mluvčí generálního tajemníka OSN Stéphane Dujarric.

Tálibán svou ofenzivu proti afghánské vládě zesiluje od dubna, kdy USA oznámily, že do září stáhnou z Afghánistánu své vojáky, čímž ukončí svou dvacetiletou vojenskou přítomnost v zemi.

"Od začátku roku konflikt v Afghánistánu přinutil skoro 360.000 lidí opustit domovy. Od roku 2012 bylo vysídleno zhruba pět milionů lidí," řekl Dujarric novinářům.

Boje jsou velmi intenzivní zejména v okolí města Herát, nedaleko západní hranice s Íránem, a v Kandaháru a právě v Laškargáhu na jihu země.

"Máme velké obavy o bezpečnost a ochranu lidí v Laškargáhu na jihu země, kde by boje mohly uvěznit desetitisíce lidí," řekl Dujarric. Doplnil přitom, že z provincií Hílmand a Kandahár byl hlášen nárůst počtu civilních obětí a destrukce civilních budov i kritické infrastruktury, včetně nemocnicí.

Zdroj: ČTK
Aktualizováno před 48 minutami

Běloruská běžkyně Cimanouská dorazila do Varšavy, dostala humanitární vízum

Letadlo s běloruskou atletkou Kryscinou Cimanouskou, která po konfliktu s vedením výpravy své země opustila olympiádu v Tokiu, přistálo ve středu večer na varšavském letišti. Informovaly o tom agentury Reuters a AFP. Sportovkyně dostala polské humanitární vízum poté, co se z olympijských her odmítla vrátit do vlasti kvůli obavám o svou bezpečnost. Atletka letěla z Tokia pod ochranou polské diplomacie nejprve do Vídně, kde po několika hodinách nastoupila do letadla mířícího do polské metropole.

Původně se předpokládalo, že olympionička poletí z Tokia přímo do Varšavy, na poslední chvíli ale plány změnila a nejprve zamířila do rakouského hlavního města. "Jak jsme opakovaně naznačovali, podrobnosti ohledně jejího letu nebudeme zveřejňovat," řekl ve středu agentuře Reuters náměstek polského ministerstva zahraničí Marcin Przydacz.

Atletka let změnila poté, co se na veřejnost dostal itinerář její cesty, napsal už dříve Reuters s odvoláním na polský vládní zdroj. Podle něj panovaly obavy kvůli květnovému incidentu, kdy běloruské úřady přinutily přistát v Minsku letoun mířící z Atén do Vilniusu, na jehož palubě cestoval běloruský opoziční novinář Raman Pratasevič, jehož pak zatkla běloruská policie. Květnový incident v této souvislosti zmínil v rozhovoru pro televizi TVN24 i šéf exilové organizace Běloruský dům ve Varšavě Ales Zarembjuk.

Běloruský dům ve Varšavě rovněž uvedl, že dnes do polské metropole z Ukrajiny přicestuje manžel atletky Arseň Zdanevič. Stejně jako jeho žena i on obdržel polské humanitární vízum.

Zdroj: ČTK
Aktualizováno před 1 hodinou

Tisíce Libanonců žádají potrestání viníků výbuchu v Bejrútu, policie je rozhání vodními děly

Tisíce Libanonců se ve středu shromáždily poblíž bejrútského přístavu, aby si připomněli první výročí mohutné exploze, která si vyžádala životy více než 200 lidí, tisíce dalších zranila a zdevastovala rozsáhlé části města. Mnozí přitom volali po spravedlnosti. V přístavu před rokem vybuchlo velké množství roky špatně uskladněného dusičnanu amonného. Žádní vysoce postavení činitelé ale dosud nebyli postaveni před soud, což vedlo k četným protestům. Demonstrace se uskutečnila také u libanonského parlamentu. Bezpečnostní složky tam dav podle agentury Reuters rozháněly pomocí vodního děla a slzného plynu, zraněno tam bylo osm lidí.

Výbuch v bejrútském přístavu byl jednou z nejsilnějších nejaderných explozí, která byla kdy zaznamenána. Otřesy byly cítit až na více než 240 kilometrů vzdáleném Kypru. Vyšetřování nicméně postupuje pomalu, řada žádostí o odebrání imunity vysoce postaveným politikům a bývalým činitelům byla zamítnuta. Všichni lidé, které chtěli libanonští vyšetřovatelé vyslechnout, jakékoliv pochybení odmítli.

"Nezapomene a nikdy jim neodpustíme. Pokud je nebudou schopni postavit před spravedlnost, uděláme to sami vlastníma rukama," řekla Hijám Bikaíová. Byla oblečená v černém a držela fotografii svého syna Ahmada, který zemřel, když na jeho auto při explozi spadla zeď. Na velkém transparentu na budově u přístavu stálo: "Rukojmí vražedného státu".

K přístavu pochodoval dav tisíců lidí. Mnozí nesli libanonské vlajky a fotografie zemřelých. Později se u přístavu uskutečnila modlitba za oběti neštěstí. Při recitaci veršů koránu nad davem prolétly armádní vrtulníky, které vypustily červený a zelený dým, tedy v barvách libanonské vlajky.

Bezpečnostní složky mezitím použily vodní dělo a slzný plyn proti demonstrantům, kteří na ně u parlamentu házeli kameny. Zraněno tam podle libanonského Červeného kříže bylo osm lidí. Ke střetům mezi stoupenci znesvářených stran podle Reuters došlo také v jiné části města, což si vyžádalo dva zraněné. Tam svědci zaznamenali střelbu do vzduchu.

Zdroj: ČTK
Další zprávy