Kvůli válce na Ukrajině nám hrozí čtyři katastrofy

Martin Novák Martin Novák
6. 5. 2014 11:00
Aktuálně.cz sestavilo seznam hrozeb, které souvisí s Ukrajinou a přitom se týkají celé Evropy.
Ukrajinský voják.
Ukrajinský voják. | Foto: Reuters

Kyjev/Praha – Na Aktuálně.cz jsme loni 28. listopadu publikovali text zabývající se možnými důsledky sporu o proevropskou či proruskou orientaci Ukrajiny. V den, kdy prezident Viktor Janukovyč na summitu ve Vilniusu odmítl podepsat asociační dohodu s EU.

Reportáže Martina Nováka z Ukrajiny
Autor fotografie: Aktuálně.cz

Reportáže Martina Nováka z Ukrajiny

Reportér Aktuálně.cz projel Ukrajinu. Přečtěte si jeho reportáže z konfliktu, který je označován za největší v Evropě od konce studené války.

Živě z Luhansku a Kramatorsku: Do války s fašisty půjdeme znovu

Reportáž ze Slavjansku: Putin je mesiáš i antikrist

Vlakem z východu na západ: Jsme šašci v cirkusu Ukrajina. Zadarmo

Reportáž: Povstalci z kraje stachanovců bojují za staré časy

CHAT Začala válka? Odpovídal zpravodaj z Ukrajiny

Ze Lvova: Západ Ukrajiny budou bránit i babičky

Zdroj: Aktuálně.cz

Použili jsme tehdy v titulku záměrně nadsazený termín "bojiště Ukrajina." Naše předpověď se vyplnila - po půl roce se země na východě Evropy změnila ve skutečné bitevní pole.

Ve městech Slavjansk a Kramatorsk se odehrávají bitvy mezi armádou a proruskými povstalci. Oděsa, Charkov nebo Doněck jsou dějištěm násilí, jaké Evropa nezažila od konce války v Kosovu před patnácti lety.

Britský politolog a publicista Edward Lucas před časem v rozhovoru pro Aktuálně.cz uvedl, že Ukrajina je a bude nejhorším evropským konfliktem od druhé světové války.

Pokusili jsme se ve čtyřech bodech shrnout hlavní hrozby, které se kvůli tomu, co se na Ukrajině děje, týkají všech, nebo alespoň velké části Evropanů.

1)  Nenávist, jaká tady dlouho nebyla

Zločiny a ztráty na životech při válečných konfliktech se dějí, když se odpůrci přestanou považovat navzájem za lidi, se kterými je možné mluvit, a dokonce se dohodnout. Místo toho nastupuje logika zabít, nebo být zabit.

Pohřeb jedenadvacetileté zdravotní sestry Julije Izotovové, zabité při bojích ve městě Kramatorsk.
Pohřeb jedenadvacetileté zdravotní sestry Julije Izotovové, zabité při bojích ve městě Kramatorsk. | Foto: Reuters

Na Ukrajině se to bohužel děje. V ruskojazyčných oblastech na východě někteří obyvatelé slyší na to, že Kyjev ovládli fašisté a chystá se odveta proti Rusům za druhou světovou válku. A Evropská unie se Spojenými státy v tomto konfliktu stojí na straně fašistů.

Nezvratné přesvědčení o zrůdnosti druhé strany a nemožnosti s ní jednat hrozí válku na Ukrajině rozšířit a prodloužit, obzvláště pokud se do ní přeci jen rozhodne zapojit Rusko ve větší míře než jen vysíláním  agentů a střelců v neoznačených uniformách či civilu.

Pro Ukrajince jde o boj za nezávislost jejich země a osvobození z několikasetletého sevření Ruska. Na západě Ukrajiny jde vlastně rovněž o pokračování boje za nezávislost Ukrajiny z doby druhé světové války, i když tvrzení o masivní fašizaci západních Ukrajinců je nesmyslnou propagandou ruských, státem kontrolovaných médií.

Evropa a Rusko se od sebe vzdálí natolik, že několik let stará slova bývalého ruského prezidenta Dmitrije Medveděva  - "My Rusové jsme Evropané, stejně jako vy" – budou spíš nápisem na pomníku dávno pohřbené éry.  

 2)  Rusko a NATO: Nepřátelství, ne jen soupeření

S ukrajinskou krizí ještě více vyplavalo na povrch to, co ruský prezident Vladimir Putin dosud neříkal moc často a zcela jasně. NATO a Západ jsou pro současnou ruskou vládnoucí elitu nepřítelem, hrozbou, potenciálním válečným protivníkem.

Za doprovodu konspiračních teorií. Patří mezi ně například Putinova slova o tom, že internet je projektem CIA.

Kvůli Ukrajině Putin neváhá jít na hranu mezinárodního válečného konfliktu i za cenu, že zpřetrhá ekonomické svazky se Západem.

Rusko a NATO se během první studené války (za druhou považujeme tu, do které se zvolna propadáme nyní) vojensky přímo nestřetly.

Je málo pravděpodobné, že se střetnou tentokrát, ale silná slova, přesuny výzbroje na vzájemné hranice  - hlavně v Polsku a pobaltských republikách - vytrhnou Evropu z doby, kdy vládl relativní klid a mír po konci komunistických režimů a sjednocení Evropy.

 3) Statisíce uprchlíků

Sami Ukrajinci mají strach, že se z nich kvůli válce stanou uprchlíci. "Poláci už pro nás chystají něco jako stanová městečka," řekla Aktuálně.cz minulý týden obyvatelka Lvova, která je českého původu.

Také lékař Alexandr Tyškevič z Doněcku soudí, že je třeba počítat i s velmi špatným vývojem. "Musí přijít nějaký kompromis, nějaká dohoda o federalizaci. Aby nikdo nevnucoval nic druhému. Jinak nevím, co se stane. Může být i válka a statisíce uprchlíků, možné je všechno," uvedl.

Uprchlická krize by byla pro Evropu bezprecedentní. Ukrajina není vzdálenou zemí jako Sýrie či Libye a má skoro padesát milionů obyvatel. Bývalá Jugoslávie v roce 1991 jich měla necelých pětadvacet milionů.

Mezi skeptiky se zařadil v pondělí i český prezident Miloš Zeman. Podle něj Ukrajině hrozí buď občanská válka, nebo vojenská intervence ze zahraničí. "V současné době po událostech v Oděse bohužel musím považovat variantu občanské války za o něco pravděpodobnější," uvedl Zeman.

4) Ekonomická a plynová krize

Evropští politici jen hovoří o potřebě snížit závislost na ruském plynu. Polský premiér Donald Tusk jako představitel země, která "stojí v první linii," navrhl vytvoření evropské energetické unie. Dodávky amerického břidličného plynu jsou zatím daleko.

Putin je naproti tomu přesvědčen, že Evropa prostě nemůže žít bez ruského plynu. "Prodáváme plyn v evropských zemích, které dodávkami z Ruska pokrývají kolem 30 až 35 procent své rovnováhy na trhu s plynem. Mohou přestat kupovat ruský plyn? Podle mého názoru to je nemožné," řekl ruský prezident 17. dubna.

Drsnější konfrontace mezi EU a Ruskem může v krajním případě zastavit dodávky plynu přes Ukrajinu nebo pozastavit projekt South Stream, který má do Evropy vést plyn z jihu Ruska. Stavba má shodou okolností začít zhruba za měsíc.

Česká republika patří k těm lépe připraveným zemím. Není závislá ze sta procent na dodávkách Ruska a má v podzemních zásobnících plyn na zhruba pětatřicet dní. Je to vzhledem k vývoji na Ukrajině dost, či málo?

Foto: Reuters

Vývoz z Evropské unie do Ruska v loňském roce dosáhl hodnoty téměř 120 miliard eur. Důsledky kolapsu vzájemného obchodu jsou už jen z těchto cifer zřejmé. V téměř všech zemích EU organizace hájící exportéry (zejména v Německu) varují před dopady tvrdých protiruských sankcí na domácí ekonomiky.

Narušením dodávek plynu nebo omezením obchodu by si Evropa a Rusko navzájem uštědřily těžké rány. Racionální uvažování ovšem ve válce nebo v atmosféře strachu z války někdy jde stranou.

Alternativa existuje. Mezinárodní dohoda o Ukrajině, kterou posvětí Rusko i Západ a již všichni uvnitř země budou respektovat. S každým dnem bojů a s každým dalším násilným incidentem se ovšem tato možnost vzdaluje, jako někdejší iluze o rusko-evropské spolupráci a o prosperující Ukrajině coby mostu mezi Východem a Západem.

 

Právě se děje

Další zprávy