To leží v Sumské oblasti nedaleko ruské hranice. Protože zde nebyla armáda, ruští okupanti se hned na začátku invaze 24. února dostali do centra města. Oddíly místní domobrany nemohly valící se tanky a obrněné transportéry zastavit.
Starosta Jurij Bova a vedení města v poslední chvíli uprchli a začali v okolních vesnicích organizovat odboj. Bova později uvedl, že v ruský útok příliš nevěřil, ale když nastal, považoval za smysluplnější prchnout a soustředit se na odboj než pasivně čekat, až si pro něj okupanti do jeho kanceláře nebo bytu přijdou.
Partyzáni přepadali ruské konvoje v okolí Trosťance, zatímco místní lidé se museli nějakým způsobem přizpůsobit nové realitě. Město je známé především velkou továrnou na cukrovinky, která patří firmě Mondelez. V Trosťanci nejen pro Ukrajinu, ale i pro několik dalších zemí vyráběla sušenky Oreo.
Fabrika po začátku okupace zavřela, stejně jako mnoho služeb, restaurací a obchodů. Ve městě vlastnila jeden obchod také Viktoria Ivanovová - provozovala květinářství. Když kvůli invazi přestalo fungovat zásobování potravinami, zapojila se do humanitární pomoci a rozvážela po Trosťanci jídlo seniorům.
Kromě toho ale matka jednoho syna dělala ještě další věc. Potají. Zapojila se do skupiny, která sledovala pohyb a přesuny ruských vojsk. Informace a fotografie předávala ukrajinské armádě. Skupina měla celkem čtyřicet členů a komunikovala mobilními telefony přes aplikaci Viber. Původně měla název 42600, později se přejmenovala na Škola. Ivanovová svých cest využívala k fotografování Rusů, odesílala také souřadnice ruských pozic a kontrolních stanovišť.
Těžké boje v Trosťanci
Podle výpovědí obyvatel města se Rusové zpočátku chovali zdrženlivě, ale když je pak ukrajinská armáda a místní domobrana začaly napadat a ostřelovat, jednali s civilisty surově. Prováděli kontroly v domech, rabovali, vyhrožovali lidem smrtí.
Ivanovové vše vycházelo až do 13. března, kdy ji na ulici zastavila ruská vojenská hlídka a chtěla, aby jí ukázala mobil. V něm našli fotografie ruských kolon a techniky a zprávy, které květinářka předávala ukrajinské armádě. Vojáci ženu zatkli a odvezli na neznámé místo.
V Trosťanci se později strhly prudké boje o každou ulici a dům na konci města. Na rozdíl od jiných oblastí se odsud ruští okupanti nestáhli bez odporu, takže do města vstoupila 93. brigáda ukrajinské armády. V bitvě bylo zničeno hlavní náměstí a paradoxně to jediné, co zůstalo stát, byl na podstavci starý sovětský tank z druhé světové války. Symbolem ruské okupace v Trosťanci se stala fotografie spálených železničních vagonů, které shořely při přestřelkách kolem nádraží.
"Nefungují dodávky elektřiny ani vody, lidé nemají přístup k lékům. Okupanti zastřelili ženu, která jela po městě na kole. Neumožňují pohřbít mrtvé, je velký problém s ukládáním těl v márnici," popsal tehdejší situaci v Trosťanci gubernátor Sumské oblasti Dmytro Žyvyckyj. Město ukrajinští vojáci osvobodili 26. března, ale ani v následujících dnech rodina nikde nenašla Viktorii Ivanovovou. V místech, kde Rusové drželi zajatce a zatčené, nebyla.
Až po více než měsíci a půl - shodou okolností v den jejích narozenin - jeden z obyvatel Trosťance našel její tělo u skladu s obilím za městem. Rusové Ivanovovu zastřelili, ale na jejích ostatcích byly patrné známky krutého a surového mučení.
"Nikdy nezapomeneme na naši krajanku, která zemřela rukou okupantů," napsal ke zprávě o vyznamenání Viktorie Ivanovové starosta Trosťance Jurij Bova.
