Marián Kočner: Ne, ne, pane Kuciaku. Vy jste velmi osobní. Jste jeden zlý člověk, kterého někdo úkoluje, a věřte mi, že přijdu na to, kdo vás úkoluje.
Ján Kuciak: Nemáte pravdu.
Kočner: Mám, mám, mám. Tak jako vy nemáte pravdu v ničem, víte, tak já si myslím, že mám. Ale můžete si být jistý, že se vám osobně, pane Kuciaku, začnu věnovat.
Kuciak: To je výhrůžka?
Kočner: Proč? Říkám vám to v klidu. Začnu se speciálně věnovat vám a vaší osobě, vaší matce, vašemu otci a vašim sourozencům.
Kuciak: Víte, kdo zatahuje do takových sporů rodinu?
Kočner: Ale jděte do p*dele s vašimi názory, prosím vás! Vy do těchto věcí taky zatahujete moji rodinu a ani o tom nevíte a já vám povím jen jedno.
Kuciak: Nedělám to úmyslně.
Kočner: Jakmile zjistím nějakou špínu, nějaké přešlapy u vás, u celé vaší rodiny, ještě jednou, nějakou špínu, přešlapy, trestné činy u vás a vaší rodiny, každý má něco za nehty, buďte si jistý, že to zveřejním stejně tak jako vy, ale stejně tak s důkazy, bez důkazů ne, jen s důkazy, takže budu, pane Kuciaku, hledat. Budete první, kdo bude zveřejněný na mojí internetové stránce, věnuju vám jako prvnímu novináři čestné místo. Jestli jste slušný a čestný, tak tam nebudete. Ale já si to nemyslím.
Kuciak: Doufám, že tam nebudu.
Kočner: Na shledanou. Věřte tomu, že budete.
