


Kombajny přímo za oknem, záhonky plné rajčat, les za humny a hned vedle zbrusu nové dětské hřiště. V malé obci Třebešice na Čáslavsku vznikla moderní dětská skupina Třebešáček, která dětem nabízí bezpečný návrat k přírodě i venkovskému stylu života. Za idylou s prosklenou budovou a stylovou stodolou se však skrývají roky byrokratického boje i nečekaná hrozba v podobě celostátního úbytku dětí.
Když se před více než šesti lety začali rodiče v Třebešicích dožadovat spádové školky, rozhodl se starosta Jaroslav Havránek jednat. Od letošního jara tak v obci stojí zbrusu nová stavba dětské skupiny Třebešáček, kterou navštěvují děti i z širokého okolí. Děti zde mají možnost sledovat zemědělce při práci, chodí do lesa, sbírají šišky, starají se o hmyzí domečky a na vlastních záhoncích pěstují rajčata.
„Předtím jsem pracovala v dětské skupině v Kutné Hoře, tedy ve městě. Tady je to ale daleko klidnější – nemusím řešit provoz aut, městskou dopravu, přechody a hlavně znečištěný vzduch a hluk. Prakticky za domem máme les i pole, děti chodí k rybníku koukat na labutě a kačenky nebo se podívat na projíždějící vlak,“ říká ředitelka skupiny Hanka Šlesingrová.

Třebešáček je sice moderně vybaven rekuperací, klimatizací, tepelným čerpadlem i podlahovým topením a jeho zahradě dominantně vévodí citlivě zakomponovaná bývalá stodola (která slouží i jako jeviště a hlediště), podle ředitelky je ale stejně největší výhodou možnost chodit ven. „Dětem je totiž i ta naše opravdu velká zahrada občas malá. A když jsou celé dopoledne venku, po obědě krásně spinkají, jak jsou unavené,“ usmívá se.
Díky venkovskému prostředí se děti podle jejích slov dokážou mnohem lépe zabavit samy. „Nedávno byla sklizeň obilí – jezdily tu kombajny a traktory a děti to sledovaly z první řady jako uhranuté. Ani jsme nemusely vymýšlet program,“ vzpomíná ředitelka. „Nebo soused hned vedle na zahradě seká trávu či okopává brambory a děti ho zvědavě pozorují. Stejně tak se chodí koukat na slepičky.“
Obrovský úspěch má i vlastní zahrádka. „Děti s nadšením sledují, jak rostou rajčata. Při první sklizni byly nadšené a o rajčata se doslova rvaly. I díky tomu jim zelenina a ovoce chutnají a vědí, že nerostou v obchodě.“

Problémem není ani fakt, že do Třebešáčku chodí děti už od roku a půl. „To jsou opravdu mrňouskové, ale funguje to skvěle. Program připravujeme tak, aby bavil ty malé i ty větší. Je úžasné sledovat, jak se ty nejmenší děti snaží velké dohnat a napodobovat. Je to vidět třeba u jídla, kde se dvouleté děti snaží najíst samy, protože to odkoukají od starších. Vidíme obrovský pokrok a máme skvělou zpětnou vazbu od spokojených rodičů.“
Za úspěchem Dětské skupiny Třebešáček je však několikaletá tvrdá práce. „Téměř tři roky trvalo, než jsme získali pozemek,“ vzpomíná starosta Jaroslav Havránek. „Pak musíte na Ministerstvo školství, které posvětí vlastní stavbu školky, a přihlásit se do programu na podporu financování. Zpracovali jsme strategický plán rozvoje obce do roku 2030 a významně nám pomohla architektonická kancelář DMNK, s. r. o. Podle jejich architektonické studie jsme nechali zpracovat projekt, který zachoval původní architekturu stodoly.“

Jenže v roce 2021 přišla nečekaná stopka. Třebešice leží v rozvinutém regionu, kde podle tehdejších úředních kritérií podpora školek nebyla potřeba. „Byla to infarktová situace,“ vzpomíná starosta. „Na druhou stranu se v médiích šířil tlak na samosprávy, že v předškolních zařízeních chybí přes 20 000 míst a obce, které je nezajistí, budou muset rodičům hradit náklady na umístění dítěte jinam.“
Starosta se proto rozhodl projekt pohotově upravit. „Měli jsme projekt na mateřskou školku i pravomocné stavební povolení, ale v tu chvíli nám to bylo k ničemu. Jelikož stát zrovna začal tlačit na dětské skupiny, řekli jsme si: OK, projekt upravíme na dětskou skupinu a bude to.“
Ani to se však neobešlo bez komplikací. Mateřské školy spadají pod Ministerstvo školství, zatímco dětské skupiny pod Ministerstvo práce a sociálních věcí. „Museli jsme nechat zpracovat téměř nový projekt. I když dětská skupina vypadá jako školka, řada parametrů je odlišných a daleko přísnějších – od požární bezpečnosti přes hygienické požadavky až po počet a vzdělání personálu. Samozřejmě nás to stálo další nemalé finance.“
Nakonec se vše podařilo a v roce 2023 obec získala příslib dotace z Národního plánu obnovy. Stavět se začalo na podzim 2024 a v květnu letošního roku Třebešáček přivítal první děti.

Ani tím však výzvy neskončily. „Zatímco před pár lety si rodiče z okolí účelově měnili trvalé bydliště, jen aby dostali dítě do školky, dnes máme volná místa. Stát najednou přišel s tím, že se v republice narodilo nejméně dětí od roku 1918. Dokážu ovlivnit spoustu věcí, ale porodnost bohužel ne,“ povzdechne si s nadsázkou starosta.
Skupina je projektována na kapacitu až 22 dětí a aktuálně je v ní zapsáno šestnáct malých návštěvníků. „V provozu jsme pouhé tři měsíce a máme zkušený, kvalifikovaný personál,“ dodává starosta. Přítomnost dětí podle něj život v obci obohatila a rozveselila, navíc sblížila i samotné rodiče. „V prostorách skupiny připravujeme společné akce a mimoškolní aktivity – co více si přát?“
S úsměvem pak dodává, že největším zadostiučiněním je pro něj pohled na dětskou skupinku na vycházce: „Když potkám šestnáct žlutých vestiček nebo za deště šestnáct pláštěnek v holínkách, je to nádherný pocit. A že přijdou zmáčení a zablácení? To nevadí, to je přece to, o co tu běží... Máme koneckonců pračku i sušičku, tak se nic neděje.“

Starosta i ředitelka hledí do budoucna s optimismem a rozvíjejí další plány. Na zahradě přibudou hmyzí domečky, rozšiřovat se budou zeleninové záhonky a plánuje se i výsadba ovocných stromů a keřů. Paní ředitelka to shrnuje jasně: „Můžeme tu dětem nabídnout přesně to, co jsme zažívali v dětství my – kdy jsme pořád lítali někde venku a bylo nám strašně fajn.“