Praha - Když v roce 2004 nevládní organizace Společnost rusko-čečenského přátelství (SRČP) se sídlem v Nižním Novgorodu převzala od Mezinárodní helsinské federace cenu za svou práci na poli lidských práv, podepsala si tím de facto ortel.
Ruské úřady proti ní vzápětí zahájily tažení, na jehož konci byl podmíněný trest pro jejího šéfa Stanislava Dmitrijevského ("za podporu extremismu") a soudní příkaz k jejímu rozpuštění.
Dnes je SRČP oficiálně zaregistrována ve Finsku a ve své práci se snaží pokračovat, i když jsou její představitelé pod permanentním tlakem prokuratury i místních úřadů.
To platí i o mluvčí společnosti Oksaně Čelyševové. V rozhovoru, který poskytla Aktuálně.cz, mluví o tom, jak nenormální situace panuje na Severním Kavkazu za fasádou zdánlivého klidu.
Aktuálně.cz: Existuje vůbec po dvou devastujících válkách v Čečensku a s přihlédnutím k tomu, jaký typ informací se odtamtud běžně dostává k obyčejným Rusům skrze státem kontrolovaná masmédia, ono rusko-čečenské přátelství i jinde než jen v názvu vaší organizace?
Oksana Čelyševová: Víte, ústřední snahou naší organizace bylo už od samých počátků pokusit se přemostit tu propast, kterou mezi oběma národy vytvořila propaganda. A když jsme si to ještě mohli dovolit, organizovali jsme různé akce, na něž jsme do Nižního Novgorodu vozili čečenskou mládež, která se účastnila společného programu s jejich ruskými protějšky. A neměli jsme se vzájemnou komunikací sebemenší problém. Takže ta atmosféra, na níž narážíte, může být snadno překonána, pokud k tomu bude vůle.
Čtěte více: Malí křesťané a muslimové se na táborech učí mít rádi
Pamatuji si, že když proti nám zahájili trestní řízení, spustila se v místních médiích mohutná propagandistická kampaň. Některé televizní stanice například odvysílaly o SRČP informace, kde jako ilustrační záběry využili záběry, na nichž nějací Čečenci uřezávali hlavy ruským vojákům. Šlo nepochybně o to vsugerovat divákům, že mezi tím a naší organizací existuje nějaká souvislost. Ale i tento pokus selhal.
Když mi v roce 2005 anonymně vyhrožovali smrtí a v okolí mého bydliště se objevily černě zarámované letáky s mou adresou a výzvou, aby mi lidé zakroutili krkem, zvonek mých dveří nepřestával drnčet. Přicházeli za mnou blízcí i dalecí sousedi, z nichž jsem většinu ani neznala, a měli potřebu mi to osobně sdělit. Žádné nepříjemné poznámky jsem si od nich ale nevyslechla, o nějakém úsečném pohledu ani nemluvě. Musela jsem je dokonce prosit, aby všechny ty letáky nezničili, protože jsem potřebovala důkazy.
Ti lidé nepřišli vyjádřit rozhořčení nad tím, čemu se věnuji, ale nad strukturami a lidmi, kteří ty letáky nechali vylepit. Vzhledem k naší sovětské minulosti si spousta lidí vytvořila vůči propagandě určitou imunitu. A když se jim snažíte nějaký názor shora vehementně vnutit, začnou o něm vážně pochybovat Je to možná těžké vysvětlit...
Ne, vůbec ne. Myslím, že i tady si většina lidí na ty časy pamatuje. Řekněte, má vaše organizace ještě pořád pobočky v Čečensku a Ingušsku?
Bohužel už ne. Museli jsme s našimi informačními aktivitami na Severním Kavkaze v roce 2007 přestat. Bylo to pro nás mimořádně těžké rozhodnutí, vyvolaly ho ale hned dva faktory.
Infobox
Oksana Čelyševová
- pochází z Nižního Novgorodu
- zástupkyně šéfa nevládní organizace Společnost rusko-čečenského přátelství, kterou ruské úřady nechaly zakázat pro údajnou podporu extremismu - dnes je společnost oficiálně zaregistrována ve Finsku a místo ní působí v Nižním Novgorodu nově ustavená Nadace na podporu tolerance
- přispívá do regionálního vydání deníku Novaja Gazeta, kde působila také zavražděná novinářka Anna Politkovská, a na internetové stránky radikální mimoparlamentní opozice kasparov.ru
Zaprvé jsme došli k závěru, že nemůžeme dál nést zodpovědnost za bezpečnost našich pracovníků v Ingušsku a především v Čečensku, kde se na ně stále častěji začali zaměřovat lidé z okruhu Ramzana Kadyrova (čečenského prezidenta dosazeného Moskvou - pozn. red.), což vyvolávalo značné komplikace. A zadruhé, lidé v Čečensku už tou dobou měli takový strach mluvit o svých problémech a o tamní reálné situaci, že jsme si uvědomili, jaké plýtvání časem i penězi by pokračování v práci, kterou jsme tam byli zvyklí dělat, znamenalo.
Sem tam se ještě snažíme zajistit humanitární pomoc traumatizovaným lidem, kteří ji potřebují, ale když například nějaká osoba zmizí a lidé se na to odváží upozornit a hledají pomoc, nikdy nenechají informaci zveřejnit, protože mají mnohem větší strach o bezpečnost svou i svých blízkých. Za takových podmínek se pracovat nedá. Čečensko je dnes naprosto uzavřená militarizovaná zóna, kde se žádný člověk neodváží mluvit otevřeně.
Na poslední velké tiskové konferenci Vladimira Putina v Kremlu v polovině února, kde bylo téměř 1400 novinářů z Ruska i zahraničí, vystoupil také korespondent čečenského listu Vesti respubliky, který nejprve poděkoval Putinovi za moudrou politiku, kterou v Čečensku prosazoval a pak tlumočil údajné obavy čečenského lidu, co se bude dít po Putinově odchodu z funkce. Myslíte, že to skutečně reprezentuje hlas Čečenska?
No, rozhodně to reprezentuje hlas Kadyrova, to je zjevné. Loni v létě jsem se setkala s jednou dívkou s Grozného, kterou donutili k účasti na proputinovském shromáždění ve městě. Všichni si museli obléct trička s nápisem Ramzane, jsme s tebou, ale této dívce se to tak moc příčilo, že stála vprostřed davu mladých lidí s tím trikem jen tak pověšeným přes ramena. Jenže pak se odněkud vynořil člověk se samopalem v ruce a donutil ji, ať si ho oblékne. To myslím dává obrázek o tom, jak se lidé v Čečensku opravdu cítí. Žijí v permanentním strachu.
Čtěte více: "V Čečensku se systematicky mučí"
Putin ale na stejné tiskové konferenci prohlásil, že nikdo nemůže ignorovat změny, k nimž v Čečensku v poslední době došlo. Řekl, že srovnávat Groznyj při současném rozvoji výstavby se Stalingradem těsně po druhé světové válce už prostě nejde. Co říkáte na takový argument?
Ano, jistě. Groznyj byl obnoven, to je nepopiratelný fakt. Ale neměli bychom zapomínat na to, co se za tímto obrázkem skrývá. Na to, že v celém průběhu rekonstrukce docházelo k organizovanému vydírání. Do Čečenska sice mířila spousta peněz z federálního rozpočtu, ale Kadyrov nikdy nemá dost.
Celá řada organizací včetně našich kolegů z lidskoprávního centra Memorial má informace o tom, jak Kadyrovovi lidé násilím vymáhali finanční prostředky od byznysmenů a vůbec od kohokoli, kdo má nějaké příjmy. A nezapomínejme ani na to, že ta naleštěná slupka současného Grozného má pramálo společného se skutečnými životními podmínkami, které tam panují, protože například míra nezaměstnanosti je v Čečensku extrémně vysoká. Co je to potom za stabilitu?
Ano, vážnost problému vysoké nezaměstnanosti a naléhavou potřebu jej řešit přiznal i Putin. Co ale soudíte o těch údajných obavách, že by situace na Kavkaze mohla ještě zhoršit, až Putin opustí Kreml?
Ale vždyť na tom nesejde, kdo přijde po něm, protože situaci na Severním Kavkaze tyhle předstírané politické změny vůbec neovlivní. Situace na Severním Kavkaze je bohužel na pokraji kolapsu. A přestože se momentálně Čečensko zdá být klidnější z důvodu atmosféry strachu, která tam převládá, události v Ingušsku a Dagestánu dokazují, že obecná úroveň konfliktu v regionu zůstává vysoká.
Dobře je to vidět na počtu přestřelek a útoků, které provádějí povstalci proti federálním bezpečnostním jednotkám. A co je ještě horší, je úroveň porušování lidských práv a násilí, které úřady proti civilnímu obyvatelstvu v oblasti používají. To v lidech pouze kumuluje hněv bude to plně zodpovědnost Kremlu a místních úřadů, až se tato jimi generovaná nenávist projeví výbuchem situace nejen v Čečensku, ala ne celém Severním Kavkazu.
Čtěte více: Rusko chce zpacifikovat Kavkaz. Nemá šanci
Zmínila jste, že Čečensko zůstává do značné míry odříznuto od zbytku světa. To se rozhodně projevuje i na nedostatku zpráv, které odtamtud nezávislými kanály přicházejí. Možná i proto Čečensko prakticky zmizelo z agendy západních politiků. Myslíte si, že by se evropští lídři měli víc snažit, aby se na problémy s dodržováním lidských práv v Čečensku a vůbec celém Rusku nezapomínalo?
To by opravdu měli. Bohužel je ale mnohem snadnější nastolovat otázku porušování lidských práv ze strany vlády Spojených států. Nejen pro politiky, ale i pro některé zástupce občanské společnosti v Evropě. Je mnohem lehčí kritizovat Bushe juniora a nevšímat si toho, k čemu dochází tak blízko Evropy. Politici by rozhodně měli být zodpovědnější, především proto, že je jejich povinností přemýšlet nad tím, co Evropu v nejbližší době čeká, a opomíjet skutečnost, že se Rusko řítí do absolutní diktatury, je krajně nezodpovědné.
Bohužel se mezitím krize na Severním Kavkaze proměnila v těžko řešitelný problém, neboť téměř všichni umírnění prozápadní vůdci čečenského hnutí odporu byli eliminováni. A je nepopiratelným faktem, že dnes se tamní opozice stává čím dál tím radikálnější a islamističtější. Je to ale i zodpovědnost Západu, neboť Čečenci bezmezně věřili tomu, že Evropa nezavře před jejich krutým osudem oči.
