Soul - Celých sedm let Kim Ryon-hui netouží po ničem jiném. Chce se vrátit zpátky do Severní Koreje, domů za svým manželem a dcerou.
Vyrostla a žila pohodlný život Pchjongjangu. Pracovala jako krejčová, její muž byl vojenským chirurgem.
V Jižní Koreji ale teď Kim Ryon-hui sdílí zchátralý dům s několika dalšími severokorejskými uprchlíky. Většinu z nich tvoří váleční veteráni, kteří tu žijí od konce korejské války a chtějí zemřít tam, kde se narodili. Všichni sdílí jednu touhu: vrátit se zpátky do země, kde už přes půl století vládne tvrdý diktátorský režim.
North Korean woman appeals to UN to send her home https://t.co/PY1XYBZeDh pic.twitter.com/z4oxwDf04J
— Press TV (@PressTV) December 15, 2017
Společně se upínají k výsledkům korejského summitu, který proběhl v pátek. Severokorejský vůdce Kim Čong-un se na něm s jihokorejským prezidentem Mun Če-inem dohodl, že ještě letos podepíší mírovou smlouvu. Obě země jsou totiž fakticky ve válečném stavu, korejská válka skončila v roce 1953 pouze příměřím.
Korejští vůdci se v pátek mimo jiné dohodli, že obnoví setkání rozdělených rodin, která už v minulosti několikrát proběhla. Kim Ryon-hui tak doufá, že se shledá s rodinou.
Skončila až ve vězení
Z KLDR utekla v podstatě náhodou a nechtěně. Před sedmi lety překročila hranici do Číny kvůli léčbě, ale pak zjistila, že lékařská péče není v komunistické zemi zdarma pro všechny. Začala tam proto pracovat.
Brzy ji kontaktoval jeden z převaděčů, kteří na korejsko-čínské hranici působí, a nalákal ji na větší výdělek v Jižní Koreji. Jenže tam ji potkal osud všech severokorejských uprchlíků. Podstoupila výslech, na jehož konci musela podepsat prohlášení, ve kterém se distancovala od jakékoliv podpory KLDR.
Jde o běžný postup jihokorejských úřadů, které ženě zároveň okamžitě udělily jihokorejské občanství. Jenže žádný Jihokorejec nesmí navštívit sever bez zvláštního vládního povolení.
Kim Ryon-hui si zažádala o pas. Když ale uvedla, že chce odjet do Pchjongjangu, byla její žádost zamítnuta. Pokusila se cestovní doklad padělat, za což ji odsoudili na dva roky do vězení. Na svobodu se dostala po deseti měsících v roce 2015.
Od té doby jezdí po celé zemi a vypráví svůj příběh. A vysvětluje, proč si přeje vrátit se zpět do KLDR. Píše petice do OSN, protestuje.
Jsme diskriminovaní, druhořadí občané
"Nezáleží, jak moc jste bohatí, když se o to nemůžete podělit se svou rodinou," odpovídá obvykle na zvědavé dotazy, proč se chce vrátit do chudé komunistické země, když život v Jižní Koreji je lepší.
Taky často slýchá, proč se nepokusí svou rodinu dostat přes hranice, aby mohli žít všichni společně v Jižní Koreji. Jenže Kim Ryon-hui v zemi není spokojená. "Těch sedm let mě naučilo, jaké to ve skutečnosti je, žít tu jako severokorejský utečenec," řekla britskému listu The Guardian. "Severokorejští běženci jsou v téhle zemi navždy cizinci, klasifikovaní jako druhořadí občané. Nikdy bych nechtěla po své dceři, aby žila takový život."
A nejsou to jen její slova. Polovina Severokorejců, kteří do Jižní Koreje utekli před diktátorským režimem, si stěžuje na diskriminaci: od kolegů v zaměstnání, nadřízených nebo klidně i cizích lidí na ulici. Vyplývá to z loňské studie Korejské národní komise pro lidská práva.
Obě země prošly od 50. let minulého století naprosto odlišným vývojem. Jihokorejci často považují znalosti Severokorejců za zastaralé a pohlížejí na ně s podezíravostí a pohrdáním. Uprchlíky prozradí už jejich přízvuk.
V současné době žije v Jižní Koreji asi 30 tisíc severokorejských uprchlíků. Někteří z nich si stěžují, že nemohou najít přátele ani důstojné zaměstnání. Míra nezaměstnanosti mezi přeběhlíky dosahuje sedmi procent, což je téměř dvojnásobek celostátního průměru, a jejich měsíční příjem je oproti celostátnímu průměru poloviční.
