Reportér Jonáš se za její dlouhou vládou ohlíží v nové knize Fenomén Angela Merkelová. Mocná politička provedla Německo i Evropu velkými krizemi posledních let, a výrazně tak ovlivnila i Česko.
Zpravodaj České televize v rozhovoru pro deník Aktuálně.cz dává nahlédnout do soukromí nejmocnější ženy Evropy. "Merkelová má velký smysl pro humor. Je známá třeba tím, že když se zavřou dveře a vypadnou otravní novináři, baví své spolupracovníky tak, že velmi zdařile imituje jiné politiky," popisuje Martin Jonáš.
Média po celém světě, a Německo nevyjímaje, v posledních dnech plní zprávy z Afghánistánu. Německý týdeník Spiegel v té souvislosti napsal, že kdyby se kancléřka Angela Merkelová rozhodla neodejít, možná by ji zpackaný odsun vojáků a spolupracovníků mohl stát místo. Ponese Merkelová politickou odpovědnost?
Nevíme, co přinesou nejbližší dny. Možná udělá nějakou zákulisní dohodu s Tálibánem nebo zavolá čínskému prezidentovi Si Ťin-pchingovi, o kterém se chlubí, že jsou přátelé, a požádá ho o pomoc. V tuhle chvíli to vypadá jako velký průšvih, za který ale ona politickou odpovědnost neponese. Podobně jako v dalších případech, naposledy během koronavirové pandemie, nelibost veřejnosti nesou jí podřízení ministři.
Takže by nemusela odstupovat?
Nemusela. A jak napsal jeden vynikající komentátor také ve Spiegelu, kdyby ve funkci chtěla zůstat, tak volby znovu vyhraje. A bude kancléřkou 20 let.
Čímž by překonala takové velikány, jako byli Konrad Adenauer nebo Helmut Kohl.
Ano, ale zatímco oba tihle pánové končili v situaci, kdy jim kvůli různým skandálům velmi teklo do bot, ona odchází středem. Za dobrou kancléřku ji pořád považuje přes 70 procent Němců.
Čím to vysvětlit? Jsou to nějaké její vlastnosti nebo spíš specifické nastavení německé veřejnosti?
Já bych řekl, že pro tenhle zázrak jsou zásadní dvě věci. Zaprvé, jak ona sama mnohokrát opakovala v jedné z volebních kampaní, Německu se vede dobře. Míněno ekonomicky dobře.
Zadruhé, že totálně profesionalizovala svoje metody působení na veřejnost. Zatímco její předchůdci byli charismatičtí řečníci, kteří uměli rozpumpovat davy na náměstích, ona to nedokáže. Tak se o to ani nesnaží. Jejímu kancléřství se občas přezdívá "úřad pro překlápění nálad veřejnosti do politiky". Její spolupracovníci a ona sama několikrát týdně detailně vyhodnocují průzkumy veřejného mínění. Zjišťují, co si Němci myslí, co očekávají a pak jim to velmi pečlivě dávkují.
Proč tedy nechtěla kandidovat znovu?
Opět jsou tu dva klíčové momenty. To rozhodnutí padlo v roce 2018, kdy byla podpora CDU/CSU (duo hlavních konzervativních stran v Německu, pozn. red.) nízko. A strana v návaznosti na migrační krizi i nepovedené parlamentní volby v roce 2017 vyhodnotila, že Merkelová je už definitivně na sestupu.
No a pak do toho vstupuje její teď už nepřehlédnutelná únava a také osobnostní profil. Baví ji moc, ale není ješitná. Nechce pomníky a nezblázní se ani z toho, že do dějin nevstoupí jako nejdéle vládnoucí kancléřka. To by pro ni jako pro bytostně racionální ženu byl příliš přízemní důvod k pokračování.
Jednotvárný život mocné ženy
Merkelová odchází nakonec po 16 letech v čele Německa. Z toho sedm let jste byl u toho jako zahraniční zpravodaj České televize v Berlíně. Mluvil jste s Merkelovou osobně?
Ano, několikrát na tiskovkách, což je nesmírně frustrující zážitek, protože ona z nich vždycky vyjde jako vítěz. Je perfektně připravená a zároveň inteligentní a pohotová.
Tady v Česku se hodně zdůrazňují její vazby Prahu. Pobývala tu během studií, přátelila se s kvantovým chemikem Rudolfem Zahradníkem a jeho rodinou. Projevila se tahle česká vazba někdy na tom, co jste zažíval jako novinář? Nebo je tahle Merkelová-vědkyně striktně oddělená od Merkelové-političky?
Nikdy se to neprojevilo jinak než v nepodstatných maličkostech. My máme tendenci její vazbu na Česko přeceňovat a zdůrazňovat banality - jako že byla v Praze a umí si objednat řízek. Ale jestli má Merkelová nějakou zemi ráda kvůli zážitkům z dětství a mládí, tak je to Sovětský svaz, potažmo Rusko. Miluje ruštinu, vyhrála ruštinářskou východoněmeckou olympiádu, stopovala po sovětské Střední Asii… Ale ona svoje emoce dokáže od politiky perfektně oddělit.
V souvislosti s tím ve své nové knize píšete, že to je jeden z důvodů, proč nebyla nikdy moc zajímavá pro bulvár. Že "textura jejího života je až příliš jednotvárná, její povrch hladký a omyvatelný". Zní to až poeticky. Ale není Merkelová jako člověk vlastně nudná?
Není, naopak. Má velký smysl pro humor. Je známá třeba tím, že když se zavřou dveře a vypadnou otravní novináři, baví své spolupracovníky tak, že velmi zdařile imituje jiné politiky. Ale nic z toho si netahá na politické pódium. Nemá to zapotřebí. Jestli je trochu nudný její život? Svým způsobem asi ano. Ale občas v pátek večer vyšetří chvíli, aby stihla druhý poločas zápasu německého fotbalového mužstva.
To působí skoro až odlidštěně.
Ona se vnímá jako první služebník státu. Fakticky je vědomý marketingový produkt.
Čí?
Svůj vlastní a svých nejbližších spolupracovníků. Dobře je to vidět na tom, jak se proměnila její vizáž. Když vstupovala do politiky, byla taková rozčepýřená bytost. Až postupně přijala, že musí nějak pečovat o svůj zevnějšek, že to patří k řemeslu. Teď má účes od nejslavnějšího německého kadeřníka, ikonickými se staly její barevné kalhotové kostýmy. Vytvořila si určitou fasádu a té se drží.
O to víc pak z toho "hladkého omyvatelného povrchu" vyčnívají momenty, kdy působí zcela lidsky. Třeba, jak také v knize píšete, když se tak hrozně bála koronaviru, že si hledala informace o tom, jak v různých vozech cirkuluje vzduch. A pak své tradiční limuzíny nahradila dodávkou, která z rešerše vyšla nejlépe. Když si představuju, jak tohle nařizuje svým lidem, není ona tak trochu nesnesitelná?
Nemyslím si. Její nejbližší spolupracovníci jsou vůči ní naprosto loajální. Za ta léta z jejího okolí neunikla žádná informace, o které nechtěla, aby se dostala na veřejnost. Na druhou stranu ale představa, že ona je laskavá žena, "maminka", jak se jí někdy říká, je mylná. Od samého začátku je to přísná, cílevědomá politička. Kolegové jí kdysi přezdívali had. Který chodí po chodbách a občas zaútočí. Takže není radno ji dráždit svojí leností nebo neschopností.
No a když se vrátím ke koronaviru, ona se ho skutečně velmi bála. I proto, že si vyhodnotila, že se svojí tělesnou konstitucí patří do rizikové skupiny. Chvíli se dokonce uvažovalo nad tím, že by z bytu do kancléřství chodila během pandemie pěšky, což ale nakonec vyhodnotili jako příliš velkou zátěž pro její ochranku. Takže místo toho jezdila mikrobusem.
Merkelová působí jako člověk, který celý život dělá to, co "se má". Měla ale i slabé chvíle. V roce 2019 vám některý z vašich berlínských zdrojů prozradil, že "kancléřka je smutná. Frustrovaná. Chodí často k lékaři. Útěchu nachází ve víně, v poledne pije bílé, večer červené". Co bylo důvodem?
Rozhodně by to nemělo vyznít tak, že Merkelová je alkoholička. Že by ji někdo viděl na veřejnosti opilou, to vůbec nepřichází v úvahu. Ale víno má ráda, tím se netají. Kancléřka tehdy stručně řečeno podlehla frustraci ze stavu světa. Skepsi z toho, jestli ho jde zachránit. Důvodem byl nárůst nacionalismu po migrační krizi, příchod Donalda Trumpa do Bílého domu a také vzestup Číny.
Jaký má k Číně vztah?
Je jí fascinovaná, negativně i pozitivně. Byla tam na návštěvě víckrát než v Americe a Rusku dohromady. Nechápe, jak země jako Německo nebo Evropa se svojí liberální demokracií a ochranou osobních dat mohou s Čínou držet krok.
Obama byl na začátku mluvka
Jaké byste jí vlastně vystavil vysvědčení, pokud jde o její kormidlování nejen Německa, ale i celé Evropy v konkurenci nedemokratických režimů, jako je Čína nebo i Rusko?
Co se týče Číny, na začátku svého působení hodně akcentovala lidská práva. Ale zdá se, že tohle postupně vzdala a místo velkých proklamací se snaží soukromě intervenovat v konkrétních případech čínských disidentů. Pokud jde o Rusko, naopak spoustu lidí překvapila tím, že po okupaci Krymu tak razantně prosadila ekonomické sankce proti Moskvě. Její rozhodnost má ale svoje limity, jak ukazuje kauza plynovodu Nord Stream 2.
A co se týče Spojených států? Zažila čtyři různé prezidenty od George Bushe po Joea Bidena.
S Trumpem byli jako voda a oheň. Na začátku se ale hodně snažila. Když letěla poprvé do Bílého domu, nechala si připravit sestřih z jeho televizní show The Apprentice. Studovala jeho řeč těla, přemýšlela, jak se vyhnout tomu, aby vedle ní Trump působil nadřazeně. Souvisí to i s tím, že Merkelová měří jen asi 165 centimetrů.
Jak to dopadlo?
Nedopadlo. První, co jí řekl, bylo, že by Německo mělo začít platit víc peněz na obranu, což byl naprosto legitimní požadavek. Pak ale dodal, že by Německo mělo tenhle svůj "dluh" doplatit i za minulá léta. Což byl požadavek z vesmíru, cílená provokace. Merkelová se po několika pokusech vzdala a nakonec byla averze mezi ní a Trumpem dost dobře vidět i veřejně.
Na začátku měla ale dost rezervovaný postoj i k Barackovi Obamovi. Myslela si, že je to jen politicky slabý mluvka. To se ale změnilo a ten proces korunuje příběh, který vypráví ve svých pamětech Obamův poradce Ben Rhodes: Když Obamu vystřídal v úřadě Trump, vypravil se tehdy už bývalý demokratický americký prezident do Berlína, kde se s Merkelovou setkal. A údajně ji přesvědčil, aby v úřadu zůstala ještě další období. Nemáme to potvrzené, ale pravda je, že krátce po tomto setkání oznámila záměr znovu kandidovat.
Takže i ona sama se vnímala jako někdo, kdo je potřeba ve světě, kde americkým prezidentem je Donald Trump?
Ano, to pro ni byla obrovská motivace.
Udržet Evropu pohromadě
Po zářijových parlamentních volbách bude éra kancléřky Merkelové historií. A ta nikdy není tvořená jen prostými událostmi, ale i příběhy a mýty, které se o nich vypráví. Co se bude vyprávět v Německu?
Rozhodně něco jiného než v Česku, kde je Merkelová buď zachránkyní humanismu a liberalismu, nebo naopak někdo, kdo otevřel brány ke zničení Evropy tím, že způsobila migrační krizi. Což není pravda.
V Německu se naopak mluví o tom, jak příliš pragmatická a flexibilní politička milionkrát zakličkovala a zradila svoje původní ideály, aby se udržela u moci.
Zmínil jste migrační krizi. Z Česka ji za údajně příliš liberální postup kritizovala řada politiků, včetně nejvyšších ústavních činitelů. Vnímala něco z toho, nebo je to pod její rozlišovací schopnost?
Nevnímala. Ona řeší problémy na úrovni čínský prezident, Vladimir Putin, Bílý dům. Česká republika, ať se nám to líbí nebo ne, má svoje místo, které je prostě daleko od kancléřství. Nesmíme si dělat iluze o tom, že když kdosi u nás něco řekne, tak to v Německu někdo zaznamená.
Není to problém? Já občas od německých kolegů novinářů dostávám otázky týkající se dění v Česku. Často z nich čiší, jak málo nás v Německu chápou.
Rozhodně to je problém. Česko se v německých médiích mimo regionální tisk v Sasku a Bavorsku skoro neobjevuje. Kolikrát asi proniklo do ranního monitoringu Merkelové? Na druhou stranu to ale znamená i to, že Česko není vnímané jako problematický partner jako Polsko nebo Maďarsko.
Vrátím se ještě k migraci. Je zřejmé, že to je téma, které bude Evropa řešit roky. Armin Laschet, konzervativní politik CDU, který chce Merkelovou v kancléřství na podzim nahradit, už řekl, že krize z roku 2015 se nesmí opakovat. Nastane tedy v migrační politice nějaká zásadní změna?
Nenastane. V Česku máme pocit, že Merkelová se snažila prosadit liberální migrační politiku. Ona ale prosazovala restriktivní přístup na hranicích Evropy. Jejím cílem nikdy nebylo pozvat do Německa uprchlíky. Šlo o to, udržet Evropu pohromadě. Mimo jiné proto, že jednotný kontinent je zásadní pro německou ekonomiku. I proto hned v září 2015 telefonovala s tureckým prezidentem Recepem Erdoganem. Snažila se získat jeho podporu pro řešení, které by příliv migrantů do Evropy zastavilo.
Na co se tedy po zářijových volbách zaměřit? V čem se bude Německo v pomerkelovské éře měnit?
Měli bychom sledovat, jak Německo uspěje v přechodu k zelené energetice. Budou vypínat uhelné i jaderné elektrárny a Berlín rozhodně nemá vše pod kontrolou, co se týče nákladů nebo budoucí stability rozvodné sítě. Druhou zásadní věcí bude, jak země zvládne digitalizaci. Merkelová z ní udělala svoji osobní agendu a závazek. Ale je to absolutní průšvih. To se ukázalo už při pandemii koronaviru třeba v tom, že řada německých škol měla internet zavedený jen v kanceláři sekretářky.
