Ruský prezident za více než dvě desetiletí vybudoval systém, který soustředí moc v jeho rukou a nedovoluje nikomu z jeho okolí nashromáždit dostatečný vliv, aby se stal jeho skutečným soupeřem. Žádného jasného nástupce tak prozatím ruský režim nevygeneroval. Americký deník The Washington Post přesto vytipoval sedm mužů, kteří by jednou mohli stanout v čele Ruska.
Michail Mišustin (60) - Putinův technokrat
Prvním nástupcem v oficiální linii je premiér Michail Mišustin. Pokud by Putin nemohl z jakýchkoliv důvodů vykonávat funkci, podle ruské ústavy by prezidentské pravomoci dočasně převzal právě předseda vlády – stejně jako Putin po rezignaci Borise Jelcina v prosinci 1999.
Premiérem se Mišustin stal v roce 2020 coby schopný manažer bez větších politických ambicí, který pro Putina nepředstavoval riziko. Od té doby však jeho vliv vzrostl. Pro nejdůležitější mocenskou skupinu – bezpečnostní elitu známou jako siloviki, která má zásadní vliv na zahraniční a bezpečnostní politiku – však stále zůstává outsiderem, což může jeho šance na Putinovo nástupnictví oslabovat.
Sergej Kirijenko (64) – muž, který vybral Putina
Sergej Kirijenko se v roce 1998 za vlády Borise Jelcina stal nejmladším premiérem v ruských dějinách. Ve funkci vydržel jen čtyři měsíce, za tu dobu však stihl jednu zásadní věc – jmenovat Vladimira Putina šéfem tajné služby FSB.
Kirijenko později vedl státní jadernou společnost Rosatom a dnes řídí domácí politiku Kremlu, přičemž na starost má mimo jiné volby či politickou správu okupovaných ukrajinských území.
Zorganizoval také referendum, které Putinovi umožnilo zůstat u moci až do roku 2036. Kirijenko má zároveň na starost výchovu nové generace státních úředníků a do jisté míry tak rozhoduje o tom, kdo se v ruském systému posune v mocenské hierarchii.
Alexej Ďumin (54) – Putinův bývalý bodyguard
Alexej Ďumin patří mezi muže s nejbližšími vazbami na Putina. V ruských médiích se o něm dokonce šířila historka, podle které měl jednou Putina zachránit před útokem medvěda. Součástí prezidentovy osobní ochranky byl od roku 1999 a později působil ve vojenské rozvědce GRU či jako velitel ruských speciálních sil. V roce 2016 se stal gubernátorem Tulské oblasti a od roku 2024 působí jako tajemník Státní rady.
The Washington Post připomíná, že o Ďuminovi se už dlouho mluví jako o možném Putinově nástupci, především kvůli jeho blízkosti k prezidentovi a zkušenostem z armády i státní správy. Putin v posledních letech do vysokých funkcí stále častěji dosazuje lidi ze své osobní ochranky, jimž dlouhodobě důvěřuje.
Dmitrij Patrušev (48) – Putinův „nový kníže“
Dmitrij Patrušev patří ke generaci synů mocných mužů Putinova Ruska, kterým se přezdívá „nová knížata“. Jeho otcem je Nikolaj Patrušev, bývalý šéf FSB a tajemník Rady bezpečnosti, který Putina zná už od 70. let a patří mezi jeho nejbližší spojence.
Mladý Patrušev na přání otce studoval na akademii FSB a většinu kariéry strávil v bankovnictví. V roce 2024 jeho otec neúspěšně lobboval za to, aby jeho syn nahradil Mišustina ve funkci premiéra. Patrušev se místo toho stal vicepremiérem. Díky svému otci má blízko k bezpečnostnímu establishmentu, což z něj dělá potenciálního pokračovatele vlivného křídla takzvaných siloviků.
Boris Kovalčuk (48) – syn Putinova pokladníka
Boris Kovalčuk patří stejně jako Patrušev mezi takzvanou „novou šlechtu“. Je synem Jurije Kovalčuka, mocného oligarchy, který je považován za jednoho z nejvlivnějších lidí v Rusku. Často bývá označován za Putinova osobního bankéře a nejbližšího přítele.
Vliv rodiny Kovalčukových stojí na rozsáhlém impériu, které zahrnuje média, banky a finanční instituce. V roce 2024 se Kovalčuk snažil svého syna prosadit do čela ruských energetických gigantů Rosněft a Gazprom. Putin ho nakonec jmenoval předsedou Účetní komory, tedy do méně ambiciózní funkce, než si rodina Kovalčukových představovala.
Denis Manturov (57) – šéf válečné ekonomiky
Denis Manturov pochází z rodiny sovětského diplomata a za svou kariéru vděčí vazbám na Sergeje Čemezova, šéfa Rostecu, který ovládá velkou část ruského vojensko-průmyslového komplexu.
Manturov více než deset let vedl ministerstvo průmyslu a obchodu. Po začátku války na Ukrajině dostal na starost dohled nad zbrojním průmyslem a o dva roky později byl povýšen na prvního vicepremiéra. Jeho vliv je úzce spojen se stavem válečné ekonomiky a jeho budoucí politická kariéra se tak pravděpodobně bude odvíjet od toho, jak skončí válka na Ukrajině.
Sergej Sobjanin (68) – starosta Moskvy
Sobjanin se z postu gubernátora na Sibiři dostal až do funkce šéfa prezidentské kanceláře Vladimira Putina. Od roku 2010 působí jako starosta Moskvy a připisuje se mu zásluha za její transformaci v moderní a technologicky vyspělou metropoli. Jeho vazby jsou bližší podnikatelským elitám než bezpečnostním složkám a díky jeho manažerským schopnostem mu analytici přisuzují vysokou podporu i mimo Moskvu.
Sdílet
