Mimo zdi prezidentského paláce v angolském hlavním městě Luanda přepych neexistoval. Zemí na jihozápadě Afriky od roku 1975 téměř třicet let zmítala občanská válka a extrémní chudoba zde panuje dodnes. Lidé žijí s několika dolary na den, mnozí v chatrčích bez elektřiny nebo tekoucí vody.
Isabel už jako dítě získala od běžných Angolanů přezdívku "princezna". Jako nejstarší prominentní potomek prezidenta, který zemi vládl 38 let až do roku 2017, žila dekadentní život ve zlaté kleci. Získala nejlepší vzdělání na prestižní londýnské King's College a vrhla se na podnikání, začala skupovat podíly ve velkých strategických firmách v Africe i Evropě.
V roce 2013 časopis Forbes označil Isabel dos Santosovou za první africkou dolarovou miliardářku a s přehledem nejbohatší ženu kontinentu. Jmění odhadl na dvě miliardy amerických dolarů (tehdy v přepočtu 39 miliard korun).
Majetek navíc umocňuje muž po jejím boku - před 18 lety se dos Santosová provdala za miliardáře Sindiku Dokola, významného sběratele afrického umění ze sousedního Konga.
Na silvestra ale přišla pro manžele tvrdá rána. Angolská vláda dos Santosové na základě rozsudku zmrazila majetek, který v této bývalé portugalské kolonii vlastní. Úřady ji a Dokola viní z toho, že prostřednictvím plateb firmám, které skrytě vlastní, odčerpali více než miliardu dolarů ze státního ropného gigantu Sonangol a z firmy na obchodování s diamanty Sodiam.
Vlivnější než celé státy
Angola je jedním z největších afrických producentů ropy i diamantů a na jejich vývozu je existenčně závislá. Těsně před odchodem z pozice hlavy státu José Eduardo dos Santos jmenoval svou dceru do čela společnosti Sonangol. Jeho nástupce v prezidentském úřadu João Lourenço ji ale hned po nástupu do funkce odvolal.
Dos Santosová s manželem odešli do Evropy a postup angolských úřadů označili za "politicky motivovaný hon na čarodějnice", jehož cílem je vymazání odkazu exprezidenta. "Rozsudek obsahuje tvrzení, která jsou úplně nepravdivá," tvrdí nejbohatší žena Afriky. Angolská prokuratura navíc v pondělí varovala, že by "v případě nutnosti" mohla zmrazit majetek dos Santosové i v zahraničí.
Ve čtvrtek angolská podnikatelka přešla do protiútoku. V rozhovoru pro portugalskou televizní stanici RTP na otázku, jestli neuvažuje o kandidatuře na prezidentku v roce 2022, prohlásila, že "je to možné". Agentura Reuters si všímá, že je to vůbec poprvé, co dcera exprezidenta naznačila vstup do politiky.
Odborník na Angolu a historii bývalých portugalských kolonií Jan Klíma z Univerzity Hradec Králové dřívější krok úřadů přičítá snaze nového prezidenta zbrzdit finanční a podnikatelskou expanzi dos Santosové, která podle něj ohrožuje i další angolské prominenty.
"Dos Santosová svým obrovským vlivem na angolskou ekonomiku a firmy v Portugalsku, Evropě i jinde ukázala klientelistickou povahu angolské vládnoucí špičky, která se po léta soustřeďovala kolem rodinného klanu prezidenta Josého Eduarda dos Santose," uvedl pro server Aktuálně.cz Klíma.
Podle něj ale nejbohatší žena Afriky o svůj majetek nakonec nepřijde, protože jej má po celém světě. "Je součástí globální podnikatelské elity, která je vlivnější než státy," dodává.
Byznys v telekomunikacích a s diamanty
Matka šestačtyřicetileté Isabel dos Santosové je Ruska. První africká miliardářka se narodila v ázerbájdžánském Baku (tehdejší Sovětský svaz), kde její otec studoval ropné inženýrství. V 90. letech převzala v Angole projekt na vydezinfikování hlavního města Luandy a začala podnikat.
Před více než 20 lety otevřela svůj první noční klub a investovala do angolských i evropských telekomunikačních a bankovních společností. Později vstoupila do diamantového byznysu.
"Dva kořeny bohatství Isabel dos Santosové jsou Unitel (angolský mobilní operátor, pozn. red.) a právě diamanty. Obojí jí dal její otec prezident," popsal serveru Quartz nezávislý angolský analytik Rui Verde.
Že dos Santosová k miliardovému byznysu přišla díky svému původu, potvrzují i reportáže zahraničních žurnalistů. Mezinárodní konsorcium investigativních novinářů například rozkrylo, že na lukrativní těžbě a vývozu angolských diamantů se podílí nejbohatší žena Afriky spolu se svou matkou.
Manžel mladé dos Santosové, jeden z nejvýznamnějších sběratelů současného afrického umění, pak podle znalce Angoly Jana Klímy zastává mimo jiné roli důležité spojky na významné firmy. "Isabel dos Santosová trvale pobírá vysoké dividendy z mnoha stran. Kontroverzní je hlavně z pohledu chudého angolského národa, kde ještě řada komunit žije jako v pravěku," popisuje Klíma.
Žiji skromněji
Isabel dos Santosová nyní po útocích angolské vlády na její byznys tvrdí, že se svým manželem žijí skromněji. Na lednovou schůzku v Londýně s reportérem britského týdeníku The Economist přišla pěšky a po jejím skončení se vydala ke stanici metra.
Zbohatnutí díky vlivu otce však dál odmítá. "Lidé prostě chodí do mého supermarketu, protože má nejlepší oddělení s rybami v zemi. Ne kvůli tomu, kdo je můj tatínek," dávala příklad Economistu.
Sedmasedmdesátiletý Isabelin otec rezignoval na post prezidenta v září 2017. Ve funkci přečkal i rozpad Sovětského svazu, který tehdy komunistickou Angolu významně podporoval.
José Eduardo dos Santos poté zemi přetransformoval a zavedl v ní tvrdý kapitalismus. "Exprezident se včas stáhl do důchodu, ale jeho příbuzní stále ze zákulisí drží mnoho opratí angolského vozu," hodnotí Klíma.
Angola je i přes obrovské nerostné bohatství stále jedna z nejchudších zemí světa. Vývoz z více než 90 procent tvoří ropa. Stát se navíc stále vzpamatovává z občanské války, která skončila v roce 2002. Krvavý konflikt, který zemi uvrhl do extrémní chudoby a chaosu, začal v roce 1975 a byl propletený se studenou válkou - o vládu nad zemí na jihozápadě Afriky bojovala MPLA, podporovaná Sověty, a partyzáni z UNITA, kterým pomáhal Washington.
Angolská občanská válka
Konflikt v Angole začal bezprostředně po získání nezávislosti na Portugalsku v roce 1975. O moc v nově svrchovaném státě bojovalo vládní Lidové hnutí za osvobození Angoly (MPLA), podporované Sovětským svazem, Kubou nebo Československem, a Národní svaz za úplnou nezávislost Angoly (UNITA), kterému pomáhaly USA. Obě strany válčily s nevybíravou krutostí. Mnoho let trvající konflikt, jenž zemi uvrhl do chaosu a extrémní chudoby, nakonec skončil smrtí lídra UNITA Jonase Savimbiho a uzavřením definitivního míru 4. dubna 2002.
