Astana - Kazachstán čekají v neděli prezidentské volby s předem daným vítězem. S pravděpodobností hraničící s jistotou vyhraje dlouholetý vládce země Nursultan Nazarbajev.
Na rozdíl od většiny ostatních autoritářských vládců však zvítězí právem. Pokud by byly volby naprosto férové, moc by to na věci neměnilo.
Až 70 procent obyvatel by podle odhadů stejně hlasovalo pro prezidenta, který byl loni dokonce pasován na doživotního vůdce národa.
V povědomí mnoha Evropanů a Američanů je Kazachstán stále ještě bizarní stepní kuriozitou, ve skutečnosti tomu tak ale už dávno není. Za posledních dvacet let investovali zahraniční investoři do této země, bohaté na uran a zemní plyn, už 150 miliard dolarů (přibližně 2,6 bilionu korun).
Prezident je velmi populární, protože dokázal zemi rychle pozvednout. Tučné příjmy z nerostných surovin neváhá investovat do školství a dělí se o ně nejen s politickou elitou, ale i státním rozpočtem. Reálné mzdy vzrostly od rozpadu Sovětského svazu v Kazachstánu čtrnáctkrát.
Jistota je jistota
Na druhou stranu bývalý člen sovětského politbyra neponechává nic náhodě. Organizovaná opozice v zemi prakticky neexistuje, nejsilnější opoziční silou jsou dvě rozhádané komunistické strany a v obou parlamentních komorách zasedají výhradně poslanci Nazarbajevovy strany Světlo vlasti. V Kazachstánu navíc neexistuje nezávislé soudnictví a prakticky ani svobodný tisk.
Demokratické opoziční strany volby bojkotují, komplikovaným procesem registrace prošli jen tři Nazarbajevovi volební soupeři - senátor Gani Kasymov, komunista Žambyl Achmetbekov a ekolog Mels Jeleusizov. Nikdo z nich s výraznějším úspěchem nepočítá.
Silná ruskojazyčná komunita v Kazachstánu je podle ruského tisku přesvědčena, že předčasné volby jsou chytrým tahem protřelého veterána. Odmítnutím petice o prodloužení mandátu bez voleb si Nazarbajev zlepšil renomé na Západě a vyhladil vrásky investorům kritizovaným za spojenectví s diktátorem.
Nazarbajev odmítnutím výzvy, aby automaticky zůstal v úřadu, zároveň odvrátil možnost lidové revolty po vzoru arabských zemí, jakkoliv je ve stabilním Kazachstánu jen hypotetická.
Otázkou tedy není to, zda se sedmdesátiletý prezident udrží u moci, ale to, co se stane, až se rozhodne odejít do ústraní nebo ho zradí zdraví. Nazarbajev totiž nemá syna, ani neavizoval, koho by si přál jako svého nástupce.
